Článek
Pardubice tak navazují na další česká a moravská města, například Teplice Litoměřice, Jaroměř, Přibyslav a další, která se už odhodlala ke stejnému kroku a podobné památníky nechala přemístit. Slovo přemístění je přesnější, protože se většinou nejedná o likvidaci soch, ale jejich nové umístění. Tak by tomu mělo být i v Pardubicích.

Kontroverzní pomník v Pardubicích
Z právního hlediska nelze proti záměru pardubické radnice nic namítat. Na základě demokratických voleb se podle webu novinky.cz v pardubickém městském zastupitelstvu ustavila koaliční většina pěti stran, která má 22 z 39 mandátů. A tato většina se usnesla na tom, že problematická socha rudoarmějce bude přemístěna. Pardubičtí voliči rozhodli, jak rozhodli, a jejich vůli je třeba respektovat. Tato socha nespadá do kategorie válečné hroby a proto není chráněna mezinárodními úmluvami. Je tedy čistě na pardubickém zastupitelstvu, jaké k pomníku rudoarmějce zaujme stanovisko, a většina svobodně zvolených zastupitelů je pro jeho odsun. Je to pouze záležitost Pardubic! Lidé z jiných míst ČR se k tomu samozřejmě také mohou vyjadřovat, svoboda projevu je ústavně zajištěna, ale nemají žádné právo o tom rozhodovat. Tomu se říká demokracie. „Nyní je jisté, že dílo spojené daleko více s komunistickou historií než se vzpomínkami na druhou světovou válku, se bude stěhovat,“ poznamenal Pardubický deník.
Z obecného hlediska je zásadní argument pro přesuny takových soch takový. Nejedná se o vděčnost Rudé armádě, protože mnohé takové sochy vznikly až po roce 1948 jako nástroj komunistické moci a výraz koloniální podřízenosti SSSR, nikoli jako spontánní pietní místa bezprostředně po osvobození v roce 1945. A to je i pardubický případ. Podle kritiků sloužily takové památníky k upevňování sovětského vlivu a ospravedlňování pozdější totality a okupace v roce 1968. Nehledě k tomu, že Rudá armáda nám nepřinesla svobodu, ale rudé otroctví.
„Totalitní režimy, nacisté a komunisté považovali náměstí Republiky za svůj kultovní prostor, kdybychom tam nechali všechny jejich pozůstalosti, vznikl by tam podivný skanzen,“ upozornil pardubický historik Jiří Kotyk na webu iDNES.cz s tím, že na náměstí byla například před divadlem kdysi velká socha Vladimíra Iljiče Lenina. Svá díla tam měli ve 40. letech i nacisté.
Historik Jan Tetřev, který je ve Východočeském muzeu odborníkem na válečné dějiny, se vyslovil také proti pomníku. „Po 24. únoru 2022 jsem pro jeho odstranění. Sovětští vojáci, kteří zemřeli a osvobodili nás od nacismu, mají důstojné místo odpočinku na městských hřbitovech. Pro mě je to dneska symbol ruské rozpínavosti,“ zdůraznil na webu novinky.cz.
Na Wikipedii se o pardubické soše píše: „Počátkem padesátých let 20. století vrcholil kult Josifa Vissarionoviče Stalina v Československu. Povinností se stala láska k sovětskému vůdci, která byla „navěky“ zhmotňována ve veřejném prostoru. V celém socialistickém bloku byly vztyčovány Stalinovy sochy. Komunističtí funkcionáři v Pardubicích šli s dobou a dne 21. prosince 1952 položili základní kámen památníku sovětského diktátora při vstupu do Tyršova sadu z náměstí Republiky.
Uplynuly tři roky a konal se XX. sjezd KSSS. Stalin byl „odhalen“ jako diktátor, změnila se linie komunistické strany. Nový „trend“ se projevil i v Pardubicích. Bylo zapotřebí vztyčit na místě základního kamene jinou sochu. Josef Malejovský, autor sochy Stalina v Plzni nebo sochy Stalina v Liberci, které byly po změně kurzu KSČ odstraněny, začal pracovat na památníku rudoarmějce.
Dne 5. listopadu 1957 byl tento pomník odhalen.“
Socha rudoarmějce v Pardubicích tedy byla odhalena až 12 let po konci II. světové války a rok po potlačení maďarského povstání sovětskou armádou. Jednalo se tak spíše o lokajskou podřízenost Sovětskému svazu a poslušnost rudé totalitě než o vděk za osvobození.
Ondřej Vencl v diskusi na facebookové skupině Pardubi.cz napsal: „Divím se že tuhle ohavnost nepřemístili už v roce 1968, po druhém „osvobození“ Rudou armádou. Pikantní je, že Pardubice byly osvobozeny českými vlastenci a Rudá armáda do nich vstoupil až 10. května, tedy po válce. Kde je pomník například výsadku Silver A, a jejich velitele Alfreda Bartoše pardubáka? Pomník obětem druhé heydrichiády, která na Pardubice dolehla velmi krvavě?“
To je přesně ono. Sochy by si zasloužili především významní stateční Češi v protinacistickém odboji, kterým je dlužíme. Třeba právě plukovník in memoriam Alfréd Bartoš, který v Pardubicích zahynul 22. června 1942, když po obklíčení gestapem v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu.
Zdroje:





