Článek
„Podnětem k založení byla reakce na Klementovu česky psanou reklamaci německého jízdního kola značky Germania, na kterou mu ústecká kancelář firmy Seidel & Naumann odpověděla, že reklamace musí být napsána „ve srozumitelném (myšleno německém) jazyce“. Proto se rozhodli pro vlasteneckou značku Slavia a s výrobou začali v pěti lidech dne 17. prosince 1895 v pronajaté dílně na mladoboleslavské periferii.“ Tolik na Wikipedii ke vzniku automobilky Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, ze které se časem stala proslulá škodovka.
To je správný příklad jak v takové situaci reagovat. Nemá cenu se chovat ublíženecky ve stylu, oškliví Němci, nemají nás rádi, to je strašné atd. Oba Václavové Laurin a Klement zareagovali jako hrdí Češi, sebevědomí lidé ve stylu, vy nám reklamaci neuznáváte, tak my si začneme vyrábět vlastní kola. A později k nim přidali motorky a auta.
Něco podobného zažil i Bedřich Smetana. Tomu kdysi nějaký Rakušan, po koncertě, který proslulý český skladatel dirigoval, řekl, že Češi jsou sice výborní muzikanti, ale nemají na to, aby sami něco pořádného složili. Milého Smetanu to nakoplo, začal komponovat, a víme, kam to dotáhl. Kdysi, v letadle British Airways na lince Los Angeles – Londýn, jsem si na hudebním přehrávači v sekci opery, našel i Smetanovu Prodanou nevěstu. Zpívanou samozřejmě v angličtině, ale dokazuje to jeho světový význam. To jsou ideální reakce na takové provokace, nikoliv lítostivost a ubrečenost.
Produktem česko-německého soupeření se stal také proslulý českobudějovický pivovar Budvar založený v roce 1895. Část českých právovárečníků nespokojených se situací v místním výrazně proněmecky orientovaném Měšťanském pivovaře (nynější Samson) podporovaná předními zástupci české buržoazie se tenkrát rozhodla založit svůj vlastní podnik. Tato snaha byla korunována úspěchem a výsledkem bylo oblíbené pivo, které se v současnosti vyváží do zhruba osmdesáti zemí.
Někdy v první polovině dvacátého století vydali němečtí historici výbornou práci desetidílné Weltgeschichte (Světové dějiny). Jejich čeští kolegové pak chtěli dokázat, že jsou stejně dobří a připravili osmidílné Dějiny lidstva, z nichž vyšlo šest dílů, ale je to výborná práce, do současné doby asi nejlepší, co kdy o světové historii od českých autorů vyšlo.
Liberální ekonomické prostředí Rakouska, později Rakouska-Uherska, které se utvářelo ve druhé polovině 19. století, stálo za hospodářským rozmachem českých zemí. Moderní zákony umožnily podnikat každému šikovnému člověku bez ohledu na národnost.
Těžištěm německé průmyslové výroby se stal textilní a textilně strojírenský průmysl, dále průmysl sklářský a bižuterie, porcelánky, výroba barev, laků a dehtového zboží. Češi se naproti tomu věnovali zejména potravinářskému průmyslu a stavbě strojů, především zemědělských. Dále vyráběli kožené zboží, boty, nábytek, tiskařské výrobky a ohnivzdornou keramiku. Na těžkém a chemickém průmyslu se Češi a Němci podíleli přibližně stejnou měrou.
Češi a Němci se tak svorně podíleli na vzestupu Čech, Moravy a Slezska, někdy si konkurovali, zdravá rivalita však bývá prospěšná, někdy ale také pragmaticky spolupracovali. Například česká Živnostenská banka se dokázala spojit i s německými peněžními ústavy, pokud to bylo v zájmu jejich klientů.
Čili česko-německé vztahy nebyly jen negativní, ale přinášely i pozitivní výsledky. Němci sloužili Čechům jako vzory, kterým je třeba se vyrovnat a ideálně rovnou předčit. A v mnoha případech se jim to dařilo.
Zdroje:
České země v 19. století, Milan Hlavačka a kol., vydal Historický ústav AV ČR, Praha 2016
Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 19. století do konce monarchie, Zdeněk Jindra, Ivan Jakubec a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2015
Tisíc let česko-německých vztahů, kolektiv autorů, vydal Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1991
