Článek
K tragédií došlo krátce po půlnoci 9. prosince 1952, kdy se podle webu denik.cz 19 lidí vydalo z Bratislavy přes Petržalku směrem k rakouským hranicím. Šlo o občanyžidovské národnosti z Maďarska a Slovenska, kteří se přes Rakousko chtěli dostat do své zaslíbené vlasti – Izraele. Jak uvádí ve svém článku na Dominoforum historik slovenského Ústavu paměti národa Ľubomír Morbacher, skupina pokračovala po lesní cestě přes Starý háj podél Dunaje k okraji lesa a poté přes železniční trať vedoucí z Petržalky do Rusovců. Po asi půlhodinovém odpočinku se vydali směrem k státní hranici mezi Janíkovým dvorem a lesem Bažantnica. Skupina se musela rozptýlit a prolézt pod drátěným plotem. Poté se rozdělila na tři menší skupiny a začala se pohybovat západním směrem kolmo k státní hranici – mezi hraničním kamenem XII/14 a hraničním kamenem XII/15. V této oblasti se uprchlíci dostali pod palbu pohraniční stráže, jejíž členové na ně vystřelili 459 nábojů z samopalů a 90 nábojů z pušek.
Při čtení zprávy Floriana Čambála, velitele 11. brigády, o závěrečné fázi operace proti uprchlíkům mrazí. Rozumný člověk by se mohl mohl ptát, zda se opravdu jednalo o místo poblíž Bratislavy v roce 1952 nebo o boje na Dukle za druhé světové války: „Poručík Zimek rozmístil posily a hlídky do půlkruhu a vydal rozkaz: Útok, vpřed! Po tomto rozkazu se celá hlídka za pohybu a střelby vrhla vpřed a začala likvidovat vetřelce.“ Podotýkám, že oni vetřelci byli neozbrojení bezbranní lidé včetně žen a dětí. Během této akce v úseku 13. roty Jarovce 11. bratislavské brigády pohraniční stráže byli zabiti Eugen Ehrenfeld, Frida-Oľga Ehrenfeldová, patnáctiletá Katarína Ehrenfeldová a Mária Rozmaňová. Zraněni byli Ján Tutkovič, Robert Dukes a pětiletý Milan Ehrenfeld, který s prostřeleným hrudníkem později zemřel. Šest dalších uprchlíků bylo zadrženo, zatímco zbývajícím členům skupiny se podařilo uprchnout. Jednalo se o jeden z nejsurovějších zločinů komunistické pohraniční stráže v její historii.
Politický sekretariát Ústředního výboru Komunistické strany Československa schválil a předložil prezidentovi republiky Antonínu Zápotockému návrh ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka, aby členové pohraniční stráže, kteří se podíleli na likvidaci nebo zadržení třinácti „banditů“, byli vyznamenáni medailemi za statečnost. Jednalo se o následující členy pohraniční stráže: zástupce velitele praporu poručíka Aloise Zimka, četaře Jaroslava Veselého, desátníka Miroslava Holíka, vojína Miroslava Kašpara, vojína Vladislava Zgarbu a vojína Františka Zajíce. Prezident Zápotocký tyto vrahy vyznamenal.
Ta to otřesná kauza je dalším důkazem toho, že ona ženijně technická opatření na hranicích se SRN a Rakouskem nesloužily proti západním špionům, ale proti lidem, kteří už dále nechtěli žít v komunistickém otroctví, ale toužili po svobodě. Přitom na to měli z hlediska mezinárodně uznávané zásady lidských práv, že každý může jakoukoliv zemi včetně své kdykoliv opustit a pak se do ní vrátit, nezpochybnitelný nárok.
Zdroje:
