Článek
Poslední parlamentní volby v historii Československa začaly 5. června 1992, kdy již ve vzduchu, jak uvádí web ct24.ceskatelevize.cz, visel rozpad federace. Tyto prognózy se naplnily po skončených volbách. V české části země jasně vyhrála ODS v čele s Václavem Klausem. Na Slovensku pak stejně přesvědčivě dominovalo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara, které prosazovalo slovenskou samostatnost.
Ještě předtím existovaly pokusy přetvořit nefunkční dvojfederaci v trojfederaci, kterou by tvořily Čechy, Morava se Slezskem a Slovensko. Tu však odmítli slovenští představitelé s tím, že by mohli být přehlasováni.
Schůzky lídrů vítězných stran velmi záhy ukázaly, že rozpory o budoucnosti společného státu jsou mezi nimi prakticky nepřekonatelné. HZDS nejprve například navrhovalo „ekonomické a obranné společenství“, což pro ODS, která prosazovala buď funkční federaci nebo dva samostatné státy, bylo nepřijatelné. Mečiarovci také přišli s nápadem, že Slovensko by mělo mít vlastní mezinárodně právní subjektivitu. To by ovšem automaticky znamenalo konec federace, protože každý stát může mít jenom jednu mezinárodně právní subjektivitu.
Václav Klaus po jenom z prvních jednání prohlásil, že „společný stát je ztracen“. Můžeme ho kritizovat za mnohé, ale rozdělení společného státu s Vladimírem Mečiarem zvládli na jedničku, když si člověk vzpomene, kolik krve teklo při rozkladu Jugoslávie v devadesátých letech.
Důvody, které vedly k rozpadu Československa precizně popsal ve svém komentáři na webu novinky.cz historik profesor Jan Rychlík, který se vztahy Čechů a Slováků dlouhodobě zabývá. ,,K vytvoření silné československé identity chyběla idea, která by mohla držet Čechy a Slováky pohromadě. Původní idea čechoslovakismu byla založena na jazykové blízkosti češtiny a slovenštiny. Idea čechoslovakismu sehrála pozitivní úlohu při vzniku státu, protože jinak než prezentováním Čechů a Slováků jako jednoho a téhož národa by nebylo možné vznik státu, který rozbíjel jednotu Uher, vůbec odůvodnit. Naprostá většina Slováků ale ideu čechoslovakismu od počátku odmítala. Potom se už nepodařilo žádnou ideu formulovat…" Čechoslováky se navíc cítili být hlavně Češi, Slováci nikoliv.
Nutné také dodat, že referendum o společném státě Čechů a Slováků by nebylo řešením, jenom by prodloužilo agónii a místo potřebných reforem by se dále řešily spory o název státu, kompetence atd. Ostatně Slováci nikdy ve své historii nedostali příležitost k plebiscitu o své budoucnosti. To se týkalo klíčových let 1918, 1939, 1945 a 1992.
Ani nápad Miloše Zemana, který prosazoval vytvoření Československé unie, jak uvádí web ct2č.ceskatelevice.cz, neměl šanci na úspěch. „Mělo jít o volnou federaci dvou států fungující na základě principu každý za své, tedy s oddělenými rozpočty. Tento plán nakonec nebyl akceptován,“ řekl. To by ovšem neznamenalo funkční řešení, ale opět jenom oddálení problémů a nakonec by to stejně skončilo rozpadem společného státu.
Dualismy bývají nefunkční a jeden takový příklad znamenalo i rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867. Habsburská říše byla tehdy rozdělena na dvě části - Rakousko a Uhersko, které měly vlastní vlády, společné pouze armádu, finance a zahraniční politiku. Ani to však Maďarům nestačilo a ti trvale usilovali o úplnou samostatnost, maximálně byli ochotni připustit personální unii s tím, že by obě země měly společného panovníka.
V roce 1905 skončila i švédsko-norská unie pod vládou švédského krále Oscara II, jak uvádí web skandinavskydum.cz. Norové sice měli v tomto soustátí značnou míru autonomie, ale to jim nestačilo a od konce 19. století a usilovali o nezávislost, které se nakonec dočkali. I v tomto případě je třeba ocenit, že k rozdělení obou skandinávských zemí došlo pokojnou a mírovou cestou.
V devadesátých letech, pak přišlo na řadu Československo. „V roce 1992 už Československo ani Češi, ani Slováci nutně k životu nepotřebovali. Splnilo svou úlohu a odešlo do historie,“ jak opět trefně poznamenal ve svém komentáři profesor Rychlík.
Rozdělení obou zemí prospělo jak Čechům, kteří navazovali na tisíciletou tradici Zemí Koruny české, tak Slovákům. Vztahy obou národů po rozdělení jsou nejlepší v dějinách.
Zdroje:
Dějiny Slovenska, Jan Rychlík a kolektiv, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2024
Historie, mýty, jízdní řády, Vladimír Kučera, Jan Rychlík, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2015
Dějiny Českých zemí, Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
