Článek
Kvůli skandálu s Valijevovou podle webu ceskenoviny.cz, který provozuje ČTK, přišel ruský krasobruslařský ženský tým o zlaté medaile na zimních olympijských hrách v Pekingu v roce 2022 a místo nich získal bronz. Rusové mohou být ještě rádi za velkorysost Mezinárodní bruslařské unie, která je za prokazatelný doping rovnou nevyloučila.
Normální lidé by se v takovém případě omluvili a slíbili, že takový průšvih se už nebude opakovat. Valijevové bylo v době pekingské zimní olympiády 15 let, takže de facto dopovalo dítě. O to, je to celé ještě horší. Rusům ovšem chybí jakákoliv sebereflexe. Přitom podle článku na webu lidovky.cz už dříve sami přiznali, že u nich fungoval státem řízený doping.
V případě mladé krasobruslařky však Rusové podle článku na iDNES.cz spustili hotové orgie fanatické nenávisti, a používali přitom i velmi silná slova. Žádné přiznání chyby, za všechno mohou jiní, CAS není nestranný, je to provokace vůči Rusku, jedná se o nelidské rozhodnutí apod. Čili nám ruská strana vzkazuje, že dopovat je v pořádku a Rusové smí všechno. A když se proti nim někdo ohradí, tak je fašista a zločinec. To ne druzí, ale Moskva plete do sportu politiku, když z vlastních selhání obviňuje „zlý a prohnilý“ Západ.
To ovšem není žádná novinka. Klasické chování ruských sportovců, kteří neumějí prohrávat, a pak se chovají jako smyslu zbavení, mně před časem osobně přiblížil bývalý výborný hokejový brankař Motoru České Budějovice Vladimír Plánička, se kterým se znám už mnoho let a tykáme si. „Ty se Honzíku zajímáš o to Rusko, tak já ti něco řeknu. Bylo to asi v roce 1975 a my byli v Rusku na zájezdu. Hráli jsem tam taky přípravný zápas proti Traktoru Čeljabinsk. No, a já zachytal fantasticky a my vyhráli 2:1. Vychytal jsem jim, co se dalo. Jenomže, oni to neskousli. Plivali na mě, nadávali do fašistů, byli to holt rusáci. Oni neuměli prohrávat, kdyby nás rozdrtili, tak pro ně budeme molodci, braťja apod. Ale, jelikož prohráli, tak se chovali hnusně a odporně. Něco takového jsem nikdy předtím, ani potom nezažil.“
Anketa
Cestovatel Fero Richard Hrabal-Kronďák, který Rusko mnohokrát procestoval, a zná tuto zemi dokonale, v rozhovoru s Ivanem Brezinou na iDNES.cz popsal přesně ruskou povahu, která se v plné nahotě projevila i v kauze Valijevová.. „Mnohý z oněch milých, srdečných, bodrých a pohostinných lidí ve svém nitru skrývá ukřivděného, zakomplexovaného, xenofobního a žlučovitého Rusáka. ….V kombinaci s lahví vodky se i srdečné posezení s bodrými ruskými kamarády velmi snadno může zvrtnout v nechutnou epizodu plnou osočování, nenávisti a urážek. Dobrosrdečný Rus se vmžiku změní v záštiplného Rusáka.“
Jako vychovatel působil ve čtyřicátých letech 19. století v Rusku i český novinář Karel Havlíček Borovský a ve svých Obrazech z Rus už tenkrát velmi dobře popsal tamní nectné způsoby: „Hlavní zásada ruských kupců jest dodati za zboží co možná nejvíce, bez ohledu, stojí-li za to či nic; přitom se již samo rozumí, že špatné zboží, mohou-li, také rádi za dobré prodají. Ruští kupcové dokonce to neznají, co se v obchodu poctivostí nazývá; obchod jest u nich, jako u všech východních národů; vojna bez krveprolití, kdo s koho, ten toho; ošiditi u nich jen znamená býti chytřejším a nikoli za nedovolenou věc se nemá, nýbrž ke cti slouží.“ Čili jde o to uspět za každou cenu, i za pomoci lsti a klamání.
Jak je patrné, v Rusku tyto trendy přetrvávají i v současné době. Nic se tam od Havlíčkových časů nezměnilo. Podvod se nebere jako něco nečestného a špatného, ale jako součást normálního jednání.
Zdroje:
Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus, nakladatelství Tribun EU, Brno 2008
