Článek
Polsko-sovětská válka v roce 1920 byla střetem dvou protikladných kultur, kultury života vycházející z tradičních evropských židovskokřesťanských tradic, pro kterou je charakteristická úcta k lidskému životu nebo právo člověka na soukromý majetek, reprezentovanou Polskem. Proti ní stála kultura destrukce a smrti zastoupená ruskou komunistickou mocí. Pro ni jsou typické likvidace staletých osvědčených hodnot, a vyhlazování celých skupin lidí, které komunisté považovali za třídní nepřátele. Ano, oni byli prvními, kteří v Evropě 20. století programově vraždili lidi kvůli jejich původu. Teprve po nich páchali srovnatelné zlo nacisté. Polsko tehdy zvítězilo a zachránilo Evropu před bolševickou hrůzovládou.
Souhlasím s vyjádřením hlavy polského státu, které napsala na sociální síti X. „Po staletí byl ruský imperialismus smrtelnou hrozbou pro naši svobodu. Polská politická tradice učí, že ruský expanzionismus se opírá o dědictví domácího despotismu, v němž je jediným svobodným člověkem sám vládce. Ale právě proto, že ruský despotismus je nepřítelem svobody, může být ruský imperialismus poražen pouze prostřednictvím aliance svobodných národů.“
Polský prezident Karol Nawrocki
Ano, Rusko není neporazitelné, příkladem mohou být též livonské války v druhé polovině 16. století, kdy tehdejší Rusko v čele s carem Ivanem Hrozným usilovalo o ovládnutí pobřeží Baltského moře. Po třiceti letech bojů bylo Rusko poraženo koalici tehdejších ochotných tvořenou Polskem, Dánskem, Švédskem a Řádem německých rytířů. Rovněž na rozdrcení Rudé armády sovětského Ruska před Varšavou v roce 1920 se podílely i ukrajinské síly a západní země, které Polákům poslaly zbraně, vojenské experty a dobrovolníky. Rusko zatím nedosáhlo ani zásadního úspěchu na Ukrajině, když se mu více než tři roky nedaří zvítězit nad ukrajinskou armádou. Na Čečnou vyhrálo Rusko až na druhý pokus, a jeho vítězství nad Gruzii se čtyřmi miliony obyvatel v roce 2008 je stejné. jako kdyby dospělý chlap zmlátil žáka základní školy a chlubil se, jak mu to nandal.
Rusko toho prohrálo v historii hodně a není to vůbec neporazitelný stát, jak se snaží tvrdit někteří proruští bajkaři. Rusko prohrálo Krymskou válku, podlehlo Japonsku v roce 1905, de facto kapitulovalo před ústředními mocnostmi v I. světové válce v roce 1918 a dostalo nakládačku v devadesátých letech v Čečně. Ještě předtím co by SSSR neuspělo v Afghánistánu. A dá se říci, že bez jediného výstřelu prohrálo v roce 1989 klíčovou studenou válku.
Když se proti Rusku spojí více zemí v alianci svobodných národů, tak to s ním končí špatně. I vzhledem k jeho ekonomické slabosti a zaostalosti. Na to, že tato země má největší zásoby nerostných surovin na světě, je opravdu s podivem, že z hlediska HDP na obyvatele nepatří k předním světovým hráčům.
Na závěr opět z perfektního vyjádření prezidenta Nawrockého. „Polský lid ví, že odpor proti ruskému imperialismu není pouze ekonomickou záležitostí – týká se samotné podstaty lidské a národní svobody. Svoboda je k nezaplacení. Nelze ji koupit ani prodat. Musí být bráněna. Jedná se o polskou tradici, která sahá až do 15. století. Vyzývám všechny, kdo si váží svobody a míru, aby se 15. srpna připojili k mým polským spoluobčanům a oslavili zastavení despotismu a obranu svobody. To je důvod, proč se nikdy nevzdáme ruskému imperialismu a proč stojíme po boku Ukrajiny při obraně její svobody – učinit Evropu opět celistvou, svobodnou a mírovou. Rusko není nezastavitelné. Rusko není neporazitelné.“
Zdroje:
Dějiny Ruska, kolektiv autorů, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 1995
