Článek
Výčet jejich zásluh je velmi rozsáhlý. Troufám si říct, že Jihočeši měli velké štěstí, že následníky mocných Rožmberků se stali právě šlechtici původem z Dolních Franků, kteří se ovšem rychle sžili s českým prostředím a patřili k upřímným českým vlastencům.
V souvislosti se sobotním úmrtím knížete Karla VII ze Schwarzenbergu, který se v roce 1962 stal hlavou celého rodu, považuji za nutné poslat konečně všechny mýty tradující se o tomto rodu a záměrně šířené jejich nepřáteli do říše zloby, hloupostí a nesmyslů, kam právem patří. Velkou lží a pomluvou je třeba tvrzení, že kolaborovali s nacisty .
Na našem území působily dvě větve tohoto starobylého rodu krumlovsko-třeboňská a orlická.
Mýtus 1 - zmocnili se za laciný peníz pobělohorských konfiskací
Pravda je taková, že hrabě Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu obdržel od krále českého Ferdinanda III. inkolát čili volně řečeno právo usadit se v Čechách teprve v roce 1654 a první panství Třeboň regulérně zakoupil za tržní cenu v roce 1660, tedy čtyřicet let po bitvě na Bílé Hoře. Roku 1670 byliza své služby panovníkovi a jeho rodupovýšeni on a jeho potomci do stavu dědičných říšských knížat.
Mýtus 2 - germanizátoři
Hloupost nejvyšší. Schwarzenbergové byli českými vlastenci, podporovali české školství a významně se podíleli na založení Národního muzea i Národního divadla v Praze. Na jejich panstvích s převahou českého obyvatelstva se úřadovalo česky a jejich úředníci včetně Němců museli být bilingvní a ovládat obě zemské řeči - češtinu a němčinu. To se týkalo obou větví krumlovsko-třeboňské i orlické, ze které pocházel i Karel VII. Schwarzenberg. Schwarzenbergové sami ovládali český jazyk na slušné úrovni.
Mýtus 3 - bránili prý technickému pokroku
O opaku svědčí mimo jiné na svoji dobu technicky unikátní dílo Schwarzenberský kanál z přelomu 18. a 19. století, které umožnilo rychlé plavení dříví mezi Vltavou a Dunajem. Rovněž na svých panstvích podporovali moderní metody hospodaření v zemědělství a lesnictví a dali zelenou i průmyslu.
Zasloužili se též o rozvoj železnic. Kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu z hlubocké primogenitury provedl 17. listopadu 1866 slavnostní výkop na zahájení výstavby železniční tratě mezi Českými Budějovicemi a Plzní a zároveň byl významným členem společnosti, která postavila dráhu mezi Vídní, Českými Budějovicemi, Chebem a Prahou. Jeho vnuk Jan Nepomuk se pro změnu zasloužil o výstavbu místních pošumavských drah.
Mýtus 4 - utiskovali lid
Na jejich jihočeských schwarzenberských panstvích se nekonaly žádné selské vzpoury. Již na konci 18. století, tedy dávno před působením Karla Marxe neblahé paměti, zřídili Schwarzenbergové penzijní fond pro své zaměstnance, z něhož jim vypláceli důchody. Provozovali rovněž „domovy seniorů“ pro staré vysloužilé pracovníky, kteří v nich měli veškeré zaopatření
V roce 1893 pak na Hluboké založili mateřskou školku a to nejen pro děti svých zaměstnanců.
Jejich zaměstnanci, kteří se hrdě nazývali Švarcnberáci, dostávali deputáty jako otop na zimu, vánoční balíčky, které tvořila zvěřina, ryba atd. Dále fasovali oděvy, obuv a mnozí z nich bydleli ve služebních bytech za laciný peníz. „Náš byt tvořilo šest místností na Šteklu, a za to jsme ve čtyřicátých letech minulého století platili měsíční nájem pouhých 56 korun,“ vzpomínala vdova po schwarzenberském podkoním Marie Kabourková, s níž jsem už dříve mluvil osobně.
Talentované děti a to nejen svých pracovníků také posílali na své náklady na studia.
Mýtus 5 - kolaborovali s nacisty
Jedna z nejhorších komunistických lží. Obě větve rodu - hlubocká primogenitura i orlická sekundogenitura - si zachovaly tvář a jejich členové patřili mezi upřímné a aktivní antinacisty. Poslední hlubocký kníže Adolf dal ve třicátých letech milion korun na výstavbu pohraničního opevnění, za války byl nucen uprchnout do emigrace, žil v USA. Jeho protinacistické smýšlení ocenil též Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta, který prohlásil, že do podpory odboje se Adolf Schwarzenberg zapojil ihned a nacisty z duše nenáviděl.
Ještě dříve na podzim roku 1938 odcestoval do Berlína za říšským vůdcem SS Heinrichem Himmlerem, u kterého osobně intervenoval za propuštění svých dvou zaměstnanců ředitele panství Antonína Nikendeye a jeho řidiče Jana Jílka, které zatklo gestapo po záboru Sudet u Horní Plané. Jeho bratr Jindřich, který se po Adolfově odchodu do emigrace ujal správy majetku, byl za války uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Na orlickou i hlubockou větev nacisté uvalili nucenou správu.
Ostudu si neudělali ani příslušníci orlické větve. Kníže Karel VI. ze Schwarzenbergu, otec Karla VII., byl tvůrcem prohlášení české šlechty z roku 1938, ve kterém signatáři ujistili prezidenta Beneše, že české země budou bránit před Hitlerem až do „hrdel a statků“ a zdůrazňovali jejich nedělitelnost. Jako nadporučík v záloze pak v květnu 1945 velel v Čimelicích na Písecku protinacistickému povstání a v této obci pak byl v roce 1945 předsedou místního národního výboru. Jeho bratr František bojoval proti německým okupantům v Praze na barikádách, kde dokonce jako poručík Československé armády převzal kapitulaci německé posádky na Wilsonově (Hlavním) nádraží.
Pravda je jiná než rudé bajky
Někteří nevědomí a rudou slepotou postižení jedinci šíří pohádky o tom, že šlechtici byli zdegenerovaní. Já tedy jenom připomenu, že kníže Adolf Schwarzenberg vystudoval dvě vysoké školy, mimo jiné právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1912, a za dob své americké emigrace získal doktorát politických věd na kolumbijské univerzitě, což ocenil i Jan Masaryk. Karel VI. vystudoval historii na vídeňské univerzitě, patřil a stále patří mezi nejvýznamnější české heraldiky.
Když se po osvobození v roce 1945 se komunisté pokoušeli zmocnit majetku hlubocké větve na základě tzv. Benešových dekretů o zabavení majetku zrádců, kolaborantů, Němců a Maďarů, tak narazili. Vzhledem k již zmíněným protinacistickým postojům knížete Adolfa, posledního Schwarzenberga na Hluboké, to nebylo možné. Nezbylo tedy, než si vymyslet speciální protiústavní zákon o vyvlastnění hlubockých Schwarzenbergů.
Přitom sami schwarzenberští zaměstnanci posílali na úřady obnovené Československé republiky petice, ve kterých žádali, aby jejich dobře vedený a obhospodařovaný majetek zůstal dosavadním vlastníkům. Tato prohlášení na podporu svých majitelů podepsaly stovky schwarzenberských pracovníků! Tak například zaměstnanci chýnovského velkostatku napsali schwarzenberské závodní radě v Českých Budějovicích. „Dr. Adolf Schwarzenberg prokázal svůj protinacistický postoj nejen slovy nýbrž skutky, a musil před nacisty uprchnout do ciziny. Jeho majetek byl pak jako majetek nepřátel říše zabaven gestapem. Na základě těchto skutečností máme pevně za to, že konfiskace schwarzenberského majetku nepřichází v úvahu.“ O vztahu obyčejných pracovníků k „vrchnosti“ svědčí slova již zmíněné paní Kabourkové. „Byli dobří a lidu přáli.“
Úsměvná je historka ze srpna roku 1945, kdy přijel chýnovské „napravit“ jakýsi komunista Víšek z Tábora, který se je snažil přesvědčit, aby statek změnili na kolchoz podle sovětského vzoru. Neuspěl, a byl ze statku slušně, ale velmi rázně vykázán. Zmohl se jen na ubohou výhrůžku, „abyste později nelitovali.“
Komunisté, kteří v rámci parlamentní rozpravy při projednávání zákona Lex Schwarzenberg v červenci 1947, vykládali cosi o útlaku prostého jihočeského lidu, vědomě lhali. Vrcholem bolševického idiotství se stalo vystoupení komunistického poslance Josefa Janouše, který de facto prohlásil, že sice Schwarzenbergové poskytovali svým zaměstnancům určitě sociální výhody, ale o to víc je museli vykořisťovat.
Orlická větev si udržela svůj majetek až do bolševického puče v únoru 1948, kdy rodina Karla VI. Schwarzenberga odešla do Rakouska. Proto také toto vlastnictví spadalo pod restituční zákony.
Z tohoto rodu vzešly i některé mimořádně vynikající osobnosti. Připomenul bych zakladatele orlické větve polního maršála knížete Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu, který jako vrchní velitel spojeneckých vojsk, ruského, rakouského, pruského a švédského, porazil v říjnu 1813 císaře Napoleona v bitvě národů u Lipska a právem ho můžeme zařadit k nejvýznamnější českým vojevůdcům všech dob.
Další byl Bedřich kardinál kníže Schwarzenberg, od roku 1850 arcibiskup pražský. V roce 1859 založil Spolek pro dostavbu chrámu svatého Víta a výrazným způsobem se tak zasloužil o její realizaci v letech 1871 – 1929. Má velký podíl i na výstavbě kostela svatých Cyrila a Metodějě v tehdy samostatném Karlíně, který roku 1863 sám vysvětil. Patřil k zemským českým vlastencům a požadoval, aby se císař František Josef I. nechal korunovat na českého krále.
Zdroje:
Schwarzenbergové, Pavel Juřík, nakladatelství Universum, Praha 2018
Český šlechtic František Schwarzenberg, Vladimír Škutina, nakladatelství Rozmluvy, Praha 1990
