Článek
Je to jeden z důvodů, proč mnozí lidé nepovažuji vstup Rudé armády na naše území za osvobození, ale za dobytí či novou okupaci. Píše o tom v článku na webu lidovky.cz Miloš Doležal. Vražda, která se odehrála v červnu roku 1945, v malé vesnici Opatov na Českomoravské vysočině, tedy až mnoho týdnů po osvobození, šokovala celý kraj. Policejní hlášení tehdy konstatovalo: „V noci z 18. na 19. června 1945 as o 0.45 hod. byl příslušníky sovětské armády zastřelen na svém dvoře rolník Josef Vašíček z Opatova, 50 let, ženatý, otec 3 dětí ve stáří 18, 16 a 12 let.“
Rudoarmějci chtěli jít k sedlákovi krást vepře, ten je přitom přistihl a oni jej zastřelili. Pro jeho rodinu to byla velká tragédie. Nejhorší však na tom bylo, že se nejednalo o poslední neštěstí, které rodinu Vašíčkovu postihlo. V únoru 1948 přišel komunistický puč, po něm následovala rudá hrůzovláda a v padesátých letech Akce K (kulak). Jak je uvedeno na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, jednalo se o cílenou komunistickou likvidaci selského stavu. Tzv. vesnickým boháčům byl zabaven všechen majetek, byli násilím vyhnáni ze svých domovů , přinuceni se vystěhovat do vzdálených míst se zákazem navštěvovat původní bydliště a to se třeba týkalo i rodinných hrobů. Nové ubytování pro vysídlené bývalo v polorozbořených nevyhovujících barabiznách.
A přesně podle tohoto nelidského scénáře komunisté zničili i rodinu Vašíčkovu. Vdova po zavražděném Josefa Vašíčková, která v té době trpěla vážnou srdeční chorobou a prodělala infarkt, byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena v roce 1952 na tři roky do vězení. Statek je její rodině zbaven a ta je z vesnice vystěhována do Hrnčíř v okrese Praha-východ. Stejně tak dopadnou i příbuzní paní Vašíčkové. I jim rudí sebrali majetek a násilím je deportovali. Jak je patrné, v kolektivním trestáni byli komunisté stejní jako nacisté.
To ale nebylo všechno. Ze zavražděného Josefa Vašíčka komunisté udělali krvelačné zločinné monstrum. Před soudruhy z SNB (policie za komunistů) takto vypovídal tajemník MNV Opatov Jan Fejt: „Dále bych chtěl podotknout o zastřelení manžela Vašíčkové. Jednoho dne přišli k zemědělci Vašíčkovi sovětští vojáci, že aby jim prodal jedno prase. Vašíček řekl, že jim nic neprodá. Ještě ten den přišli sovětští vojáci opět a Vašíček, aniž by čekal, co bude, vzal brokovnici, kterou vlastnil, a jednoho z nich zastřelil. Je pravděpodobné, že oni potom zastřelili Vašíčka též, když viděli, že padl jejich kamarád.“
Už ani nepřekvapuje, že když paní Vašíčková v roce 1987 zemřela, tak teprve tehdy se směla vrátit do rodného Opatova, v rakvi, do hrobu na hřbitově vedle svého muže.
