Článek
Na hloupost století by mohl kandidovat výrok Miloše Zemana, který rád mluví ke všemu, i k tomu čemu nerozumí a někdy jsou z toho pořádné trapasy. Týká se to jeho výroku, že Hácha byl českým Quislingem. To je ovšem kolosální nesmysl. Zatímco Nor Vidkun Quisling byl obdivovatel nacismu a vědomý kolaborant, Hácha nikoliv.
Shodou okolností oba byli navrženi na státní vyznamenání při příležitosti státního svátku 28. října. Jsem přesvědčen, že spíše by je měl dostat Emil Hácha než Miloš Zeman. Zatímco Hácha se snažil zachránit, co se dalo. Zeman dobrovolně sloužil cizím mocnostem a proti zájmům České republiky, obklopil se pochybnými spolupracovníky a uděloval milosti svým známým usvědčených ze zločinů.
Prezident Protektorátu Čechy a Morava se ocitl v úloze, o kterou nestál a po níž vůbec netoužil. Těšil se do penze, když jej po Mnichovu 1938 přemluvili, aby se stal prezidentem zbytkového Československa. Volba na něj padla hlavně z toho důvodu, že nejméně vadil. Po nacistické okupaci se stal hlavou protektorátu. Jeho obvinění z kolaborace s nacisty bylo nespravedlivé. On sám svoji situaci přirovnal ke stavu, když je člověk zavřený s nebezpečným šílencem v jedné místnosti a nemůže se dostat ven. Tak dělá všechno proto, aby šílence zbytečně nedráždil.
Pravdou je, že Hácha dosáhl propuštění většiny vysokoškolských studentů zatčených po událostech 28. října 1939 a vězněných v nacistických koncentračních táborech. Usiloval i osvobození dalších politických vězňů. Zpočátku byl také společně s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem ve spojení s Edvardem Benešem a s londýnským protinacistickým odbojem.
Na druhé straně Hácha v červnu 1942 odsoudil atentát na Heydricha, ostře se vymezil vůči čs. zahraniční vládě v Londýně a prezidentu Benešovi, i když tím chtěl pouze zmírnit brutální nacistické represe. V té době však už byl těžce nemocný arteriosklerózou a podle verdiktu poválečného Národního soudu nebyl schopen minimálně od roku 1943 kontrolovat své jednání. Několikrát chtěl abdikovat, ale jeho okolí mu to pokaždé rozmluvilo s tím, že by nacisté mohli na jeho místo dosadit někoho daleko horšího, třeba Emanuela Moravce. V každém případě Háchovi nejdou upřít dobré úmysly. Byl nucen balancovat na velmi tenkém ledě.
Nevím však o jediném dobrém činu Miloše Zemana v prezidentském úřadu. Podlézal Číňanům, sliboval miliardové čínské investice v České republice, které se však jaksi nedostavily. Otřesný byl výběr jeho nejbližších spolupracovníků. Mynář, Nejedlý a Ovčáček byli tím nejhorším, co Pražský hrad mohlo potkat. Mynář si například udělal z Hradu servisní organizaci pro svoje podnikání. Kontroverzní byly jeho některé milosti, například šéfovi lánské správy Miloši Balákovi, v jehož případě porušil vlastní pravidla, která si pro amnestie stanovil.
Asi nejhorším Zemanovým selháním bylo jeho trvalé plazení se před Putinem a Moskvou. Silně poškodil Českou republiku při projevu ke kauze vyšetřování výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, kdy zpochybnil výsledky oficiálního vyšetřování s ruskou stopou a vymyslel si více vyšetřovacích verzí, které ovšem neexistovaly. Značně tak zdiskreditoval pozici vlastní země, za což si od některých politiků vysloužil obvinění z velezrady.
Podle webu ceskenoviny.cz, který zveřejnil výsledky průzkumu agentury CVVM, většina lidí vnímá Zemanovo prezidentské působení negativně, nejvíc jim vadilo znevažování důstojnosti prezidentského úřadu.
Emil Hácha byl k mnoha svým rozhodnutím donucen nepříznivými okolnostmi, často musel dělat něco, co se mu příčilo, avšak byl veden úmysly zabránit horším následkům a také se snažil pomáhat obětem nacistické perzekuce. Právem má proto své pamětní desky. Jednu na rodném domě v Trhových Svinech, druhou pak mezi významnými absolventy českobudějovického gymnázia Jana Valeriána Jirsíka.
Miloš Zeman nebyl v takové svízelné situaci jako jeho předchůdce, podlézat Rusku a Číně jej nikdo nenutil, ke kontroverzním rozhodnutím škodícím vlastní zemi také ne.
Státní vyznamenání si proto Emil Hácha zaslouží, Miloš Zeman v žádném případě.
Zdroje:
JUDr. Emil Hácha, Tomáš Pasák, nakladatelství Horizont, Praha 1997
Paměti 1938 – 1945, Václav Černý, nakladatelství Atlantis, Brno 1992
Politické vzpomínky /I/,Ladislav Karel Feierabend, nakladatelství Atlantis, Brno 1994
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pruzkum-kauza-vrbetice-vlada-projev-prezidenta-milos-zeman-rusko_2105282112_onz
