Článek
Velmi dobře odhadl situaci zvolený americký prezident Donald Trump. Jak je uvedeno na webu Echo24.cz, správně podotknul, že Rusko ztratilo o syrského diktátora Bašára Asada zájem kvůli válce na Ukrajině. Ukázalo se, že není tak silné, aby mohlo válčit na více frontách, zvláště, když se jeho „speciální vojenská operace“ (SVO) v sousední zemi jaksi neplánovaně protahuje.
Anketa
Expert na blízkovýchodní politiku Gokhan Bacik z olomoucké Univerzity Palackého k tomu na webu Eurozpravy.cz uvedl: „Pád Sýrie je nyní největší Putinovou ztrátou, kterou je třeba zohlednit v jeho válce na Ukrajině,“ upozornil s tím, že ukrajinská válka nyní vytváří dopad na Putinovo Rusko podobně jako afghánská válka na SSSR. Blamáž Ruska vidí celý svět a Putina nešetří ani jeho spojenci, kteří mluví o zradě. Jasně se ukázalo, že Moskva hodí své spojence přes palubu, když se jí to hodí, a na její přátelství se nelze spoléhat. Existuje o tom výstižný slogan, že velmoci nemají přátele, ale jen zájmy. Rusové i přes silácká vyjádření spěšně balí v Sýrii kufry, opouštějí tamní svoje základny a snaží se odtud co nejrychleji dostat pryč.
Experty však překvapilo, že se Asadův režim zhroutil jak domeček z karet tak velkou rychlostí. Povstalci jej svrhli v rekordním čase během jedenácti dnů. Rusko s Íránem jenom přihlížely, nezmohly se na reakci a nestačily se divit, jak se správně dělá SVO.
Ukázalo se, že měl pravdu bývalý ruský žoldák Marat Gabidullin, který v knize Bojoval jsem v řadách Wagnerovců už před lety napsal, že jednotky pravidelné syrské armády prezidenta Bašára Asada jsou totálně neschopné a ani nepřekvapuje, že islámský stát je poměrně snadno vyřídil. Stačí, když jeho bojovník zařval Aláhu akbar, vystřelil z kulometu a Syřané utíkali jako zajíci. O to víc však byli tito „hrdinové“ aktivní s trofejemi na území, které za ně obsadili jiní. Asadův konec už tenkrát pouze oddálili Rusové, kteří ho však nyní nechali napospas protivníkům.
V ruských dějinách to ovšem není nic překvapivého. Již v roce 1938 sovětský diktátor Stalin zastavil vojenskou pomoc SSSR republikánskému Španělsku, které už za ní nemělo čím platit a následně prohrálo občanskou válku s frankisty.
Jasnými poraženými jsou síly zla Rusko, Írán a Hizballáh. To je důvod k radosti. Co se týče vítězů, tak to už je horší. Souhlasím s tím, že k přehnanému jásotu není důvod, protože nevíme, co bude dál. Dobrou zprávou ale je, že mezi vítězi chybí Islámský stát, na jehož pozice nyní zesílily údery letectva armády Spojených států amerických, jež jsou spojenci kurdských milicí.
Překvapil také jeden z vůdců syrských rebelů, který se v izraelské televizi Channel 11 překvapivě vyslovil pro mír s Izraelem. „Drazí milovaní sousedé a přátelé ze státu Izrael. Chceme s Vámi žít v míru. Zveme Vás, přijeďte do Sýrie a investujte zde,“ řekl. Těžko říci, jak moc lze tato slova brát vážně. Poradce několika izraelských premiérů Dan Schueftan už dříve v rozhovoru pro časopis Reflex upozornil na fakt, že v Sýrii to není souboj dobra se zlem, protože všechny zdejší válčící strany chtějí konec židovského státu. Ale možná nastává změna k lepšímu.
Mírový vzkaz vzkázal sousední zemi též izraelský premiér Benjamin Netanjahu. „Nabízíme ruku pokoje všem, kteří jsou za našimi hranicemi v Sýrii. Drúzům, Kurdům, křesťanům a muslimům, a chtějí s námi žít v míru. Je našim velkým přáním navázat mírové, přátelské a sousedské vztahy s novými vládnoucími silami v Sýrii.“
Asadův pád přivítal premiér Netanjahu ve svém projevu v neděli na izraelsko -syrské hranici. Podle webů worldisraelnews.com a unitedwithisrael.org prohlásil, že konec čtrnáctiletého režimu syrského vůdce Bašára al-Asada je pro Izrael významným pozitivním milníkem a historickým dnem pro Blízký východ. „Asadův zločinný režim byl ústředním článkem v íránské ose zla a tento zločinný režim padl. Je to přímý důsledek úderů, které jsme zasadili Íránu a Hizballáhu, hlavním Asadovým podporovatelům,“ řekl Netanjahu.
V reakci na bezpečnostní obavy pak izraelský premiér uvedl. že izraelské síly byly vyslány do nárazníkové zóny, kterou opustila syrská armáda, aby chránily izraelské obyvatelstvo na hranici mezi oběma zeměmi.
Situace v Sýrii není jednoduchá, je fakt, že k moci se derou síly, které mezinárodní společenství považuje za islamistické teroristy. K bojům již také došlo mezi dvěma opozičními uskupeními tzv. Syrskou národní armádou podporovanou Tureckem a kurdskými milicemi za nimiž stojí USA.
Bylo by také naivní očekávat v Sýrii demokracii evropského střihu. Ta se do do zdejšího civilizačního prostředí nehodí. Zemi tak po pádu Asadova režimu čeká náročné období, v němž se potřebuje stabilizovat. „Toho by se dalo dosáhnout začleněním různých politických názorů do hry během transformace. Stejně tak by mělo hrát roli mezinárodní společenství,“ míní expert Bacik.
Zdroje:
Bojoval jsem v řadách Wagnerovců, Marat Gabidullin, nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek 2023
Španělská občanská válka 1936 – 1939, Antony Beevor, nakladatelství Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha, Plzeň 2004
