Článek
V televizním dokumentu Vlasovci, který nedávno odvysílala Česká televize, vypráví jedna paní z rodiny ruských emigrantů, jež emigrovala ze své vlasti po roce 1917 před bolševickým terorem. Ona dáma vzpomínala, že do jejich pražského bytu docházel jeden mladý voják Ruské osvobozenecké armády (ROA), jak zněl oficiální název vlasovců. Tento mladík byl velmi slušný, půjčoval si od nich ruské knihy a vyprávěl jim proč vstoupil do těchto vojenských jednotek. Říkal, že v německých zajateckých táborech se to už nedalo vydržet, málo jídla, těžká práce a bití. Hlady se mu umírat nechtělo a tak se dal k vlasovcům. Jiné východisko neviděl a nebyl to válečný zločinec.
Němci se sovětskými válečnými zajatci zacházeli hůř než se zvířaty a jejich podmínky byly opravdu otřesné. To také patřilo k nacistickým zločinům. Korunu tomu pak nasadil sám Stalin, když prohlásil, že Sovětský svaz nemá válečné zajatce, pouze zrádce. Trestaní také byli rodinní příslušníci zajatých rudoarmějců. Byly jim sníženy už tak nízké příděly potravin a některé uvěznili v gulazích. Tam ostatně také skončila většina sovětských válečných zajatců, kteří se dostali ze zajetí zpátky do SSSR. Co na tom, že mnohé z nich Němci zajali kvůli Stalinovu diletantství, jako například u Kyjeva na podzim 1941, kde on tak dlouho nechtěl vydat rozkaz k ústupu, až do německého zajetí padlo na půl milionu rudoarmějců.
Za takových podmínek se nelze divit, že mnozí zajatí Rusové dali přednost vstupu k vlasovcům před hrůznými podmínkami v německém zajetí. Je také dobré se zeptat sám sebe, jak bych se asi já zachoval na jejich místě. Musíme si uvědomit, že oni si prožívali peklo, které my si vůbec neumíme představit a Stalin byl stejně hrozný netvor jako Hitler. Mám za to, že mnoho z nás by jednalo stejně. Vykládat z pohodlí doma od počítačů, jací to byli zločinci, když mi nic nehrozí, umí každý.
Nejednoznačný je i osud generála Andreje Vlasova, po němž se ROA hovorově nazývala. Zpočátku komunista, oddaný sovětskému režimu, talentovaný velitel, který stoupal ve vojenských hodnostech, v sedmatřicátém roce přežil čistky v důstojnickém sboru Rudé armády, a dotáhl to až na generála. V listopadu 1941 velel 20. armádě a zastavil útok Němců na Moskvu. Byl za to uctíván, noviny o něm psaly oslavné články a stal se oblíbencem samotného Stalina. Přízeň diktátorů však bývá vrtkavá a Vlasov to pocítil zanedlouho. Vrchní velení Rudé armády ho jmenovalo velitelem 2. úderné armády, která měla za úkol prolomit blokádu Leningradu. Jak uvádí web ct24.ceskatelevize.cz, úderná to byla armáda jen podle jména a brzy se vinou chybných rozkazů vrchního velení ocitla v kritické situaci. Byla obklíčena v lesích a bažinách bez munice a k jídlu zbývalo vojákům jen listí a březová kůra. Vlasov, odpovědný za armádu a operaci, kterou nepřipravoval, neplánoval a nezačal, dostal příkaz, aby útvar vyvedl z obklíčení. Rozdělil ho na tři skupiny, aby se vojáci snáze dostali z uzavřeného kruhu. Podařilo se to však pouze jedné z nich. Velitel druhé skupiny se v bezvýchodné situaci zastřelil a Vlasov s třetí skupinou padl 12. července 1942 do nacistického zajetí. Ještě předtím pro něj Stalin poslal letadlo, aby jej dopravilo do Moskvy. On se tomu vyhnul, protože správně tušil, že byl vybrán za obětního beránka selhání jiných a čekal by ho trest smrti.
Generál Vlasov
V zajetí se po měsících mučivého přemýšlení, kdy uvažoval i o sebevraždě, dobral přesvědčení, že Stalin a jeho diktátorský režim jsou neštěstím Ruska.A pak se tedy stal velitelem Ruské osvobozenecké armády.
Je pravdou, že vlasovci respektive 1. divize ROA vedena generálem Buňačenkem výrazně pomohli Pražskému povstání (Sám Vlasov byl proti pomoci povstalcům a dával přednost urychlenému přesunu do amerického zajetí). Na jejich tancích byly nápisy Smrt Hitleru a Smrt Stalinu, což je víc než výstižné. Je však nutné si také připomenout, že v Buňačenkově divizi bojovali i vojáci 29. granátnické divize SS (1. ruská), kteří se při potlačování Varšavského povstání dopustili mimořádně brutálních zločinů proti lidskosti, že tím dokonce děsili i příslušníky SS z jiných útvarů. V této jednotce však s pěti tisíci muži tvořili jen menšinu z celkového počtu asi 17 tisíc vojáků. Většinu představovali hlavně propuštění váleční zajatci a také ruští emigranti, kteří z Ruska utekli před komunisty.
Boj proti Stalinově tyranii a sovětské komunistické hrůzovládě, která zavinila smrt desítek milionů obyvatel SSSR, byl správný a hodný úcty. Jenomže nikoliv ve spojenectví se srovnatelně zločinným nacistickým Německem. A v tom právě spočívala tragédie vlasovců z nichž jen hrstka se dostala do amerického zajetí. Zbytek Sověti popravili (většinou důstojníky) nebo jej zavřeli na dlouhá léta v gulazích.
Zdroje:
