Článek
Pětasedmdesátiletá Ljudmila Anatoljevna Mežinšová a její 84letý manžel Petr Janovič jsou básníci, členové ruského a lotyšského svazu spisovatelů. Ljudmila se narodila v lotyšském hlavním městě Rize a po pádu Sovětského svazu hned v 90. letech bez problémů složila jazykovou zkoušku z lotyštiny, aby získala povolení k pobytu. Tolik z webu aktualne.cz. Nedávno však byli z Lotyška vypovězeni. Důvod? Nesplnili povinnost složit jazykovou zkoušku z lotyšského jazyka na přísnější úrovni A2 a odmítli vyplnit bezpečnostní dotazník. Tato pobaltská republika po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 postupně zpřísnila zákony vůči obyvatelům s ruským občanstvím.
Anketa
Pro pochopení situace v Lotyšsku je nutné se vrátit do roku 1991, kdy tato země po skončení více než padesátileté sovětské komunistické nadvlády znovu získala nezávislost. Lotyšsko tenkrát automaticky obnovilo občanství všem jeho obyvatelům a jejich potomkům, kteří v zemi žili před sovětskou okupací v roce 1940. To se týkalo i Rusů. Ti Rusové, kteří přišli do země za sovětské okupace lotyšské občanství nezískali, ale mohli jej obdržet po splnění určitých podmínek včetně prokázání znalosti lotyšského jazyka. Dostali však povolení k pobytu. Když se na to podíváme z hlediska mezinárodního práva, tak Lotyšsko bylo okupovanou zemí a nebylo legální součástí SSSR. Tento postoj zastávaly v letech 1940 – 1991 například USA, které pobaltské republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko neuznaly jako součást Sovětského svazu ani de facto ani de iure.
Lotyšsko bylo Moskvou anektováno. Jak je objasněno na webu vysvetleno.eu: „Anexe je termín, který se v oblasti mezinárodního práva a politiky používá k označení procesu, kdy jedno území je bez souhlasu jeho obyvatel nebo mezinárodního společenství připojeno k jinému státu. Tento krok často zahrnuje vojenskou sílu nebo politický tlak a má za cíl rozšířit územní vliv a moc státu, který anexe provádí. Z pohledu mezinárodního práva je anexe považována za nelegitimní akt, který porušuje suverenitu a práva národů.“ Lotyšsko bylo k SSSR připojeno proti vůli většiny obyvatel a po brutálním nátlaku ze strany zločineckého komunistického režimu v Moskvě.
Mohli bychom to přirovnat k situaci, kdy do okupovaného Protektorátu Čechy a Morava přicházeli z nějakého důvodu většinou za prací říšští Němci. Ti logicky po konci okupace v květnu 1945 museli z naší země odejít nebo byli odejíti. Rusové v Pobaltí se nedají srovnat ani se sudetskými Němci, kteří u nás žili po staletí, kdežto Rusové přicházeli do porobené země vlastně jako nelegální migranti. Z toho hlediska se k nim Lotyši zachovali v roce 1991 velkoryse, když jim dovolili zůstat na svém území.
Je třeba si také uvědomit, že za sovětské okupace se Lotyšsko stalo terčem docela drsné rusifikace s genocidními prvky. Počet Lotyšú ve vlastní zemi postupně klesl z 75% na 62% z celkového počtu obyvatelstva. V letech 1940 – 1952 bylo z Lotyšska deportováno na Sibiř a dalších nehostinných oblastí SSSR 124 000 Lotyšů, jak je uvedeno na webu gulag.online, včetně žen, starých lidí a malých dětí. V dobytčácích, téměř bez vody a bez jídla, ve srovnatelných nelidských podmínkách v jakých nacisté odváželi Židy do vyhlazovacích lágrů. Jediným proviněním těchto lidí bylo, že byli Lotyši a patřili k „nepřátelské třídě“ většinou k farmářům.
Nyní chtějí Lotyši ze své země vypovědět řádově stovky Rusů, kteří se odmítají naučit lotyšsky a sympatizují s nepřátelským putinovským režimem. Čili působí v Lotyšsku jako pátá kolona a není divu, že po ruské agresi proti Ukrajině v roce 2022, lotyšská vláda vůči nim přitvrdila. Většina Rusů, která přijala zdejší pravidla, však může v zemi bez problémů zůstat.
Zdroje:
Dějiny pobaltských zemí, Pavel Švec a kolektiv, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 1996,
Válka o pravdu. Mika Waltari, vydala Masarykova univerzita, Brno 2022
