Článek
Bývá zvykem, že britský panovník, jak upozorňuje denik.cz, na pohřby nechodí, vyjma členů své rodiny nebo velmi blízkých přátel. A už vůbec ne na smuteční obřady politiků, aby s nimi nebyl spojován a zachoval si nadstranickost. Královna Alžběta II. během své sedmdesátileté vlády tak učinila pouze dvakrát. V obou případech šlo o poslední rozloučení s britskými premiéry, mimořádnými osobnostmi, které jsou dosud považovány za nejvýznamnější politiky minulého století. Tím prvním byl v roce 1965 Sir Winston Churchill. Ve druhém případě se anglická královna v roce 2013 zúčastnila pohřbu baronky Margaret Thatcherové britské konzervativní političky přezdívané Železná lady.
Anketa
Tato pocta Margaret Thatcherové, která se narodila 13. října 1925 v městě Grantham v hrabství Lincoln, dokazuje její obrovský význam nejen pro Velkou Británii, ale i pro celý svět. Vystudovala prestižní univerzitu v Oxfordu, vstoupila do Konzervativní strany, postupně stoupala na vrchol a v roce 1975 se jako první žena stala její předsedkyní, když předtím konzervativci prohráli parlamentní volby. V roce 1979 se pak rovněž jako první žena stala britskou premiérkou, když naopak její strana volby do Dolní sněmovny přesvědčivě vyhrála.
Své nové role, jak uvedl Hynek Fajmon ve svém článku na webu cdk.cz, se ujala s velkou vervou. Británii převzala v hospodářsky velmi zdevastovaném stavu. Vinu na tom nesla, jak je doloženo v knize Dějiny Británie, předchozí labouristická vláda. Ta příliš ustupovala tlaku odborů na nereálná zvýšení mezd ve veřejném sektoru, které vzrostly do roku 1975 o 30 %, důsledkem čehož pak byla vysoká inflace, jež kolem roku 1980 dosáhla 20 %!
Novou britskou premiérku proto čekaly náročné úkoly, snížení obrovského veřejného dluhu, stabilizace hospodářství, snižování daní a boj s inflací. Na všech těchto frontách začala používat předtím nevyzkoušené metody. Dosud uplatňovanou keynesiánskou hospodářskou politiku neváhala opustit a nahradit ji novou politikou založenou na teorii monetarismu.
Sama Margaret Thatcherová ale teoriím nepřikládala tak velkou důležitost. Své přesvědčení odvozovala od středostavovských ctností svého otce - drobného obchodníka. Stejně jako on měla smysl pro povinnost, spořivost, individuální odpovědnost, podnikavost a rodinu. Tyto ctnosti a hodnoty měla dle jejího soudu podporovat každá rozumná vláda. Tvrdila, že Británie prožívá úpadek právě proto, že se od těchto ctností její dřívější vlády odklonily. Ona se proto snažila dát věci do pořádku a učinit tak, jak s oblibou říkala, „Británii opět Velkou Británií“.
Lépe bych to neřekl. Ano, za tehdejší problémy její země mohly typické levicové vlastnosti - rozhazovačnost a sobectví. Levice je totiž přesvědčena, že může utrácet bez omezení a ráda hoduje na úkor druhých ve stylu, však on to za nás někdo zaplatí. Základním pravidlem, které platí v rodině, ve státě a v jakémkoliv lidském společenství, je, že nemohu vydávat víc peněz, než vydělám. Jakmile se tato zásada poruší, nastává cesta ke katastrofě. A premiérka Thatcherová si to dobře uvědomovala a podle toho jednala. Musela sáhnout k nepopulárním opatřením, jako bylo uzavírání prodělečných státních podniků nebo jejich privatizaci, které neváhala v zájmu země razantně prosazovat. Pokud se však Velká Británie měla vyhnout hospodářskému kolapsu, jiné cesty nebylo.
K plánu její vlády patřilo i zavírání prodělečných dolů. Proti se však postavily mocné hornické odbory vedené komunistou Arthurem Scargillem. Soud prohlásil tuto stávku za nezákonnou, protože Scargillo odmítl hlasovat o jejím konání. Hornická stávka v letech 1984-1985 byla masivním sociálním konfliktem. Hornické odbory se pokusily zabránit nejen uzavírání některých dolů, ale i svrhnout konzervativní vládu vedenou Thatcherovou. Po více než roce vláda nakonec zvítězila, pětadvacet prodělečných dolů bylo uzavřeno, moc odborů, které britskou ekonomiku málem zničily, zlomena a prestiž britské premiérky výrazně vzrostla. Je pravdou, že kvůli jejím opatřením ve Velké Británii dočasně vzrostla nezaměstnanost na 3 miliony lidí, nicméně v druhé polovině osmdesátých let počet lidí bez práce výrazně klesl. Inflaci se jí podařilo zkrotit brzy po nástupu k moci.
Těžkou zkouškou pro Margaret Thatcherovou byla i válka o Falklandské ostrovy v roce 1982, kdy toto britské území okupovala argentinská armáda. Její vláda však dala najevo, že takové porušení mezinárodního práva, Falklandy obývá anglicky mluvící obyvatelstvo, nehodlá tolerovat a vyslala k ostrovům vojenské jednotky, které Argentince porazily a znovu je obsadily. Prestiž premiérky výrazně vzrostla a důsledkem bylo vítězství Konzervativní strany v parlamentních volbách o rok později. Později v březnu 2013 se na Falklandách konalo referendum s rekordní účastí 92 % voličů. Většina 99,8 % hlasujících se vyslovila pro setrvání Falkland jako britského zámořského území. Čili místní lidé nechtějí být součástí Argentiny.
Margaret Thatcherová nikdy neměla ráda komunisty, důsledně proti nim bojovala a SSSR považovala stejně jako americký prezident Ronald Reagan za říši zla, kterou je třeba zničit a poslat na smetiště dějin, což se nakonec podařilo. To jí však nebránilo, aby navázala přátelské vztahy se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem, kterého si oblíbila. Jistě i proto, že na rozdíl od svých dogmatických předchůdců působil relativně rozumně.
O baronce Thatcherové mluví jako o svém vzoru mnozí čeští politici, bohužel bez rozdílu tak činí jenom verbálně, skutky už jaksi nikoliv. Chybí jim její rozhodnost a ráznost. Z postu premiérky pak Margaret Thatcherová abdikovala v roce 1990 poté, co se proti ní postavila část ministrů a poslanců z vlastní strany. To však nic nemění na jejím významu a velikosti nejen pro Británii, ale i pro světové dějiny.
Zdroje:
Dějiny Británie, Kenneth O. Morgan a kol., Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999
