Článek
To, co si dovolí dnešní děti, by mi nikdy neprošlo. Nebyla jsem vychovávána špatně. Mohla jsem si hodně dovolit. Ale vždy jsem byla vychovávána k úctě a respektu k druhým. Rodiče dbali na to, abych nekřičela, neběhala po silnici, dospělé pozdravila a k dětem se chovala tak, abych jim neublížila.
Nechci házet všechny rodiče do jednoho pytle. To bych si nedovolila. Jenže hlasití jsou zrovna ti rodiče, kteří neberou ohledy na druhé a nevhodné chování svých dětí svádí na jejich osobnost. Tyto rodiče nezajímá, že svoboda jejich dětí končí tam, kde začíná svoboda má. Nezajímá je, že nepotřebuji, aby mi jejich osobité dítě ječelo do uší, strkalo do mne a odstrkovalo kamsi dítě mé, pouze proto, že jejich dítě chce dělat zrovna to, co děláme my.
Je mi jedno, jak se tito rodiče k výchově dětí staví doma. Je mi jedno, jestli jejich dítě chodí po chodníku nebo běhá loužemi. Je mi úplně jedno, že se jejich dítě staví na hlavu. Ale je mi to jedno pouze do té chvíle, dokud to neobtěžuje mne. Proč mám být špinavá pouze proto, že cizí dítě s velkou osobností běhá loužemi? Pokud má tu potřebu, fajn. Dělali jsme to všichni. Ale za mého dětství mi toto chování bylo dovoleno pouze tam, kde jsem neobtěžovala druhé. Mí rodiče by se styděli za to, že obtěžuji cizí lidi. Nikdy by nedopustili, abych druhým ubližovala. A mé nespolečenské chování by nikdy neoznačili mou osobností.
Neřekla bych, že osobnost dnešních dětí je jiná, než bývala před třiceti lety. Dítě samo od sebe bude dělat různé věci. Poznává svět. Zkouší. A právě proto má rodiče, kteří mu vysvětlí, co vhodné je a co vhodné není. Tedy mělo by mít rodiče, kteří mu to vysvětlí.
Je mi jedno, jestli můj osobní prostor narušuje dítě nebo dospělý. Stále je to můj osobní prostor. Pokud má dítě hloupé rodiče, podepíše se to pouze na něm. V dospělosti bude ono dítě překvapené, že svět se netočí podle něj. Že život není jen o svobodě, ale je i o respektu.
Je mi líto dětí, na které se dnes díváme skrz prsty a označujeme je jako nevychované. Jejich chování není selhání jejich, ale rodičů těchto dětí. Jenže proč by rodič své dítě nějak omezoval. Proč by ho usměrňoval. Vždyť jeho dítě si na vše přijde samo. Ono za nic nemůže. Za vším je jeho osobnost.
