Můj syn že zlobí? Ne, to není nevychovanost, to je jeho osobnost

Někdo má za to, že můj syn zlobí a že je nevychovaný. Ale tak to není. Je vychovaný dobře a správně. A pokud někdy dělá něco, co se druhému nezdá, je to pouze ukázka jeho osobnosti. Každý jsme nějaký, to je na nás to skvělé. Když to platí o dospělých, proč by to nemělo platit o dětech?

Dokáže mě rozčílit, když někdo řekne, že je můj syn nevychovaný. Kdyby byl nevychovaný, tak si doma například nečistíme zuby, nemyjeme se, neuklízíme hračky, nejíme u stolu a já nevím, co ještě. Protože na tohle všechno, každé dítko řekne ne. A naopak řekne ano na to, že chce televizi, telefon, bonbóny, hranolky. Pravidla jsou jasná, denní režim také. To ale neznamená, že je dítě voják, který musí každou minutu poslouchat rozkazy svého nadřízeného – tedy mě.

Nechceš jít po chodníku, ale běžet po louce? Tak běž. Skočíš do kaluže? Tak prosím. Vždyť je to skvělá zábava. Věci uschnou, potom se vyperou. Že chceš místo rohlíku koupit housku, nebo rohlík místo chleba? A proč ne, není to přece žádný problém.

Že se někam rozběhneš, protože tě to baví? Však jo, jsi přece dítě. Stejně jako máš potřebu si na všechno sáhnout, vyzkoušet, nebo někam vlézt. Vždyť tím poznáváš svět, s tím se neseznámíš tak, že budeš na řetězu a na vše, co uděláš, uslyšíš přísné NE!

Maminky, tatínkové, víte, kdo byl Mirek Dušín? Postava z Rychlých šípů, díla Jaroslava Foglara. Mirek byl symbol čestnosti, upřímnosti, slušnosti, ušlechtilosti. Dokonalý vzor správného chování. A teď ruku na srdce, kdo toto může říct sám o sobě?

Co třeba vaše cesta autem, nikdy jste v obci nejeli 60? Nebo jste nezaparkovali „na blikačky“, či nevjeli do zákazu? A co taková lež, řekli jste svým partnerkám a parterům všechno, nezalhali jste nikdy třeba šéfovi, nebo tchyni?

Ne, nejste dokonalí, děláte spoustu špatných věcí, ať už spontánně, nebo záměrně. A po svém dítěti chcete, aby nic špatného, chybného, nikdy neudělal? Vždyť pro něj ta chůze v kaluži je stejná, jako ta vaše šedesátka v obci. Ta krádež hračky na pískovišti podobná, jako krádež těch kancelářských potřeb s logem firmy, co máte doma v pracovně.

A vztekání a křičení? Tak prostě jen ventiluje své emoce. Kolikrát vaše domácí hádka skončila křikem, kolikrát jste zmáčkli klason ve vašem autě, nebo na někoho udělali prostředníček. Ano, to jsou také emoce.

Jak vy, tak já, tak i naše děti jsou prostě osobnosti. Pokud jsou dodrženy základy denního režimu, etikety, etiky a slušného vychování, nechte své potomky, ať svou osobnost naplno projeví. Prospěje to jim, i vám. Však děti jsou zrcadlem rodičů, no ne?