Článek
Nevím, zda dítě autorky článku je či není vychované, neznám ho a z článku to ani nevyplývá, nicméně nemyslím si, že osobnost dítěte se vytváří tím, jestli si může vybrat housku nebo rohlík, dokonce si ani nemyslím, že by se výchova a rozvoj osobnosti vzájemně vylučovaly.
Doba, kdy se čekalo, že dítě bude maximálně poslouchat, neprojeví názor a od chvíle, kdy se naučí chodit a mluvit, bude převážně sedět a mlčet, je naštěstí dávno pryč. Ale neznamená to, že naše maminky a babičky nás vychovávaly špatně nebo se zlými úmysly, vůbec ne. Výchova byla zrcadlem a odrazem doby a to, jak fungovala společnost, se logicky přeneslo i do rodinného života. K tomu byla úplně jiná role muže a ženy než dnes a taky jiné možnosti. Téměř všichni rodiče dělali, co mohli.
Nová generace si s nástupem nové doby a svobody slíbila, že bude žít jinak a také bude jinak vychovávat své děti a postupně nastoupil jakýsi kult dítěte, kdy de dítě stalo středobodem vesmíru a ve snaze nedělat chyby, které dělali naši rodiče, dostaly děti veškerou možnou svobodu, volnost, ochranu, možnost rozhodování společně s maximální organizací volného času, přehršlí zážitků, kroužků, akcí a společně s nástupem moderních technologií je průšvih na světě. Dospívající děti trpí depresemi, jsou závislé na telefonech i počítačích, pohrdají vlastními rodiči, ale i sami sebou a ve chvíli, kdy přijde první neúspěch, nezvládnou to. A poděkovat můžou nám, kteří jsme to mysleli dobře.
Rozhodně bych nechtěla čas vrátit zpátky. Jsem přesvědčena, že je potřeba podporovat rozvoj osobnosti každého dítěte, ke každému jednomu člověku přistupovat individuálně s ohledem na jeho potřeby, vývoj, vlastnosti, prostě s ohledem na to, že každý jsme jiný a je to dobře. Ale k tomu všemu je vždycky potřeba nastavit hranice. Každé dítě potřebuje ke svému vývoji lásku, bezpečí, hranice a řád (mimo jiné). A ano, můžeme svým dětem dát na vybranou, zda si chtějí vzít rohlík nebo housku, můžeme je nechat běhat po louce místo po chodníku, můžeme společně s nimi občas porušit zaběhnutá pravidla. Ale musí přitom být v bezpečí oni i jejich okolí a nesmí zapomínat na odpovědnost. A taky někdy říci ne, tohle dělat nemůžeš, protože…
Děti jsou zrcadlem svých rodičů a své doby. Někdy bohudík, někdy bohužel. A naše současná společnost, která je plná nenávisti, je zrcadlem naší výchovy.
