Z Káhiry do pouště: velrybí údolí, magické jezero a vodopády

Tento výlet jsme absolvovali během našeho pětidenního pobytu v Káhiře. Třetí den jsme se rozhodli vyrazit trochu dál – do pouště ve Fajjúmské oáze, která je známá nejen krásnou krajinou, ale také jedním z nejzajímavějších míst v Egyptě: Údolím velryb.

Tentokrát jsme si výlet domluvili dopředu jako organizovaný. Po zkušenostech s předchozími cestami jsme se rozhodli, že si tentokrát ušetříme starosti s hledáním řidiče, domlouváním dopravy nebo sháněním vstupenek. Chtěli jsme jednoduše nasednout do auta a nechat se celý den provést místy, která bychom sami pravděpodobně hledali jen velmi těžko.

Ještě jedna zajímavost patří k začátku tohoto dne. Právě tu noc se v Egyptě měnil čas – a my jsme tak přišli o hodinu spánku. Zajímavé je, že se čas měnil ze čtvrtka na pátek, což může Evropany trochu překvapit. V Egyptě je totiž víkend v pátek a v sobotu, přičemž hlavním dnem odpočinku je právě pátek.

Cesta do oblasti Faiyum

Řidič nás vyzvedl v hotelu v sedm hodin ráno. Projeli jsme ještě poloprázdnou Káhiru a v Gíze jsme nabrali naši průvodkyni. Odtud jsme pokračovali necelé dvě hodiny směrem do oblasti Faiyum.

Nejprve jsme jeli po dálnici, ale po nějaké době jsme odbočili na menší silnice vedoucí do vesnic. Krajina se začala postupně měnit – a k našemu překvapení tu bylo všude docela zeleno. Fajjúmská oáza je totiž jednou z nejúrodnějších oblastí v Egyptě a zemědělství tu hraje velmi důležitou roli. Díky zavlažování z Nilu a místním kanálům se tu pěstuje především cukrová třtina, pšenice, kukuřice, ovoce a zelenina.

Bylo ještě brzy ráno, ale na polích už bylo plno lidí. Pozorovali jsme vesničany při práci – mnozí z nich už od úsvitu zpracovávali právě cukrovou třtinu, která je v této oblasti jednou z hlavních plodin.

Brzy jsme se také dostali k velké vodní ploše – jezeru Birket Qarun. Je to jedno z největších přírodních jezer v Egyptě a zároveň jeden z nejstarších známých přírodních útvarů v této oblasti. Jezero leží hluboko pod úrovní moře a je pozůstatkem mnohem většího vodního systému, který tu existoval před tisíci lety. Dnes je Birket Qarun důležitým místem pro rybolov a také útočištěm pro mnoho druhů ptáků, kteří sem každoročně přilétají během migrace.

Silnice vedla chvíli podél jezera a my jsme tak měli možnost sledovat nejen vodní hladinu, ale i každodenní život lidí v okolních vesnicích. Bylo to úplně jiné než Káhira – klidnější a pomalejší.

Údolí velryb

Po příjezdu do vesnice Tunis jsme přesedli z našeho auta do připraveného džípu a vyrazili dál směrem do pouště. Tady už začíná oblast chráněného území Wadi El Rayan, které je součástí širší oblasti Fajjúmské oázy. První zastávkou bylo místo, na které jsem se těšila úplně nejvíc – Údolí velryb (Wadi Al-Hitan).

Cesta tam vedla převážně pouští. Občas jsme projížděli i po upravené cestě, ale většinu času jsme jeli přímo přes písek. Řidič si jízdu evidentně užíval – střídal rychlost, projížděl dunami a občas to připomínalo menší pouštní rallye. Můj žaludek byl z téhle části výletu nadšený o něco méně.

Wadi Al-Hitan, neboli Údolí velryb, patří mezi nejzajímavější paleontologická naleziště na světě a je zapsané na seznamu UNESCO. Právě zde byly objeveny fosilie pradávných velryb staré přibližně 40 milionů let, které dokumentují vývoj těchto zvířat z původně suchozemských savců do dnešní podoby mořských tvorů.

A tohle místo mě opravdu fascinovalo.

Nejprve jsme navštívili moderní návštěvnické centrum a muzeum, které stojí přímo na okraji pouště. Uvnitř jsme zhlédli krátký film o vzniku oblasti a o tom, jak byly fosilie objeveny. Největší pozornost tu ale přitahuje obrovská kostra pravěké velryby, která byla složena z několika nalezených částí. Kompletní kostra se totiž v jednom kuse nenašla, takže ji vědci postupně sestavili z jednotlivých fragmentů.

Poté jsme vyrazili ven na naučnou stezku, která vede přímo pouštní krajinou mezi nalezišti fosilií.

Stezka je krásně upravená a vede mezi místy, kde jsou v písku stále viditelné části dávných koster. Klidně bych tu strávila celý den procházkou mezi kostrami, ale u mezi pouštními útvary, které vytvořila příroda v místech, kde kdysi dávno bylo moře. Navíc jsme měli štěstí, že jsme tu byli skoro sami.

Trasu je možné zkrátit nebo naopak prodloužit podle času a chuti. Někteří návštěvníci se odsud vydávají i na delší procházky přímo do pouště, kde je možné objevovat další fosilie a pouštní krajinu.

Jezera v poušti

Z Údolí velryb jsme se znovu vydali přes poušť směrem k jezerům ve Wadi El Rayan. Cesta byla opět plná písku, dun a občasných prudších zatáček, které náš řidič projížděl s velkým nadšením.

Nejprve jsme zastavili na jedné z vyhlídek nad jezerem. Nevím tedy, na které z jezer jsme se dívali – v této oblasti jich je několik, ale pohled to byl opravdu fascinující. Uprostřed pouště se najednou objeví obrovská vodní plocha, která kontrastuje s okolními pískovými kopci.

Co mě ale trochu znervózňovalo, byl styl jízdy našeho řidiče. Auto totiž vedl poměrně blízko okraje svahu, odkud byl výhled dolů na jezero. On si jízdu evidentně užíval, já už o něco méně.

Později jsme pokračovali k dalšímu místu – Magic Lake, tedy Magickému jezeru. Je to jedno z nejznámějších míst v této oblasti a oblíbený cíl jak turistů, tak místních Egypťanů. Ale my pokračujeme ve štěstí a jsme tady sami. Jezero leží mezi dunami a voda tu podle světla mění barvu od modré až po zelenkavou. Zastavili jsme tu na chvíli, prošli se po břehu a samozřejmě jsme si museli vyzkoušet vodu. Magic Lake je také oblíbeným místem pro krátké dovolené místních lidí. Často sem přijíždějí na víkend nebo na několik dní. Na jedné straně jezera je dokonce možné kempovat. Jen si pod tím nepředstavujte klasický evropský kemp s recepcí, parcelami a sprchami. Spíš jde o malou pouštní vesnici z jednoduchých stanů a přístřešků, kde lidé tráví čas u ohně, pozorují západ slunce nad dunami a užívají si klid pouště.

Vodopády a překvapení dne

Naší poslední zastávkou toho dne měly být vodopády ve Wadi El Rayan. Ještě než jsme tam ale dorazili, čekalo nás jedno skvělé překvapení. Přímo v poušti jsme zahlédli šakala. Na chvíli se zastavil a několik desítek sekund jsme ho mohli pozorovat, jak se rozhlíží po krajině. Bylo to krátké setkání, ale o to silnější – přece jen takovou příležitost člověk v poušti nezažije každý den, což bylo znát i z reakce řidiče, který je v poušti téměř denně a rozhodně to pro něj nebyl obvyklý zážitek.

Ale byl čas vyrazit k poslednímu místu dnešního dne.

Wadi El Rayan Waterfalls jsou jediné skutečné vodopády v Egyptě a spojují dvě velká jezera v této oblasti. Voda tu protéká mezi horním a dolním jezerem a vytváří menší kaskády, které jsou oblíbeným výletním místem místních obyvatel.

Atmosféra se tu ale výrazně lišila od klidného Údolí velryb nebo Magic Lake.

Už při příjezdu bylo jasné, že jsme dorazili na velmi populární místo. Kolem parkoviště stálo množství aut, byly tu malé obchody, restaurace, stánky se suvenýry, ale také velbloudáři a koňáci, kteří nabízeli krátké projížďky. Všude bylo plno lidí – celé rodiny na výletě, skupiny přátel i děti pobíhající kolem vody. Opět mluvíme jen o místních, Evropany ani Asiaty jsme dosud nepotkali.

Byl tu hluk, smích a ruch, který připomínal spíš malé rekreační středisko než odlehlou pouštní rezervaci.

Vodopády samotné nejsou nijak vysoké, ale voda tu proudí mezi kameny a vytváří příjemné místo, kde se lidé rádi zastaví. Mnoho místních se přímo v řece koupalo, posedávali na kamenech nebo si jen máčeli nohy ve vodě. Prošli jsme kolem vodopádů až k vyhlídkovému místu, odkud byl hezký pohled na proudící vodu, a pokračovali dál k jezeru, do kterého řeka vtéká.

Musím říct, že ač je to oblíbené a na první pohled moc hezké místo, necítila jsem se tu dobře. Spousta lidí, ruch, voda špinavá, místo poničené člověkem. A zase ty odpadky. Po celém parku jsou cedule upozorňující na ochranu přírody, a dokonce tu jsou i koše na tříděný odpad. Přesto byla voda v řece i na jejím okraji plná plastových lahví a dalšího odpadu. To, že to lidé nemají v sobě, jsme již pozorovali i během našeho cestování, naši řidiče pravidelně vyhazovali lahve z okna nebo házeli na zem papírové kapesníky.

Poslední zastávka nás tedy příliš nenadchla, ale jsme ráda, že jsme tam byli. Už jen proto, že jsem mohla na vlastní oči vidět, že je v poušti život. Společně jsme se naobědvali a vrátili jsme se do hotelu, před sebou máme poslední den a chystáme se na nejznámější památku Káhiry. Pyramidy.

Zdroje: Informace od průvodkyně