Článek
Dnešní svět je extrémně hlasitý. Kdo víc křičí, ten je více vidět. Snadno tak vzniká iluze, že jeho názor je ten jediný správný a všemi sdílený. Pokud člověk zrovna nekřičí s davem nebo se dívá na situace z trochu jiného úhlu, může se velmi rychle začít cítit osaměle. Začne o sobě pochybovat, stahuje se do ústraní a přemýšlí, zda s ním není něco v nepořádku.
Tento pocit méněcennosti je ale pouhým klamem. To, že hlasitá část spoluobčanů zaplňuje veřejný prostor, ještě neznamená, že představuje většinu nebo že drží jedinou pravdu. Tiše uvažující lidé se často bojí vyjádřit své myšlenky nahlas pouze proto, že se nechtějí vystavovat zbytečné agresi, konfliktu nebo nepochopení. A tak raději mlčí.
Jenže kvůli tomuto mlčení zůstáváme sami. Každý z nás sedí ve své vlastní bublině a myslí si, že je v ní sám. Vnímat věci jinak než hlavní proud z vás ale nedělá nikoho horšího. Naopak kritické myšlení, vlastní úsudek a schopnost nejít s davem jsou vlastnosti, které jsou ve společnosti nesmírně vzácné a potřebné.
Nenechme si namluvit, že náš hlas nemá váhu jen proto, že ho nedoprovází křik. Neměli bychom se stydět za to, jak věci cítíme. Neměli bychom se krčit v koutě pouze proto, že okolí vytváří silný tlak na konformitu. Je nás mnohem víc, než to na první pohled vypadá. Jen o sobě často ještě nevíme.
Nemusíme stavět barikády ani začít křičet zpátky. Stačí, když zůstaneme věrní sami sobě a přestaneme se za své odlišné názory omlouvat. Když najdeme odvahu klidně a slušně říct svůj pohled na věc, zjistíme, že se k nám postupně přidávají další, kteří dosud jen tiše přikývli.
A jak to máte vy? Stává se vám že raději mlčíte, i když uvnitř víte, že s davovým názorem nesouhlasíte?
Za každým článkem stojí hodiny poctivé práce, vzdělávání, rozhovorů a cestování. Pokud vám moje tvorba dělá radost nebo vás inspiruje, můžete mé nezávislé psaní podpořit drobným příspěvkem na kávu či cestovné. Děkuji, že pomáháte udržovat tento blog naživu! Sledujte můj profil a nic vám neunikne.
