Článek
Dlouho jsem měla pocit, že musím bojovat za každé přátelství a dávat lidem neustále další a další šance, i když jsem v hloubi duše cítila, že to nikam nevede. Snažila jsem se pochopit jejich pohnutky, přehlížet faleš a doufat, že se jednoho dne změní. Jenže lidé, kteří s vámi nehrají fér, se nemění. Hra je totiž to, co je baví. Vy jste v ní pouhou figurkou, se kterou se hýbe podle jejich potřeb.
Když konečně přestaneme investovat energii do vztahů, které jsou založené na lžích, polopravdách a jednostranném využívání, stane se něco osvobozujícího. Najednou se uvolní obrovský prostor pro věci, lidi a aktivity, které mají skutečný smysl. Zjištění, že nemusíme snášet toxické chování jen proto, že „se to tak sluší“, je jako nadechnout se čerstvého vzduchu po dlouhém pobytu v nevětrané místnosti.
Zbavit se neupřímných lidí sice občas bolí a zanechává za sebou prázdná místa, ale tato prázdnota netrvá dlouho. Velmi brzy ji zaplní ti, se kterými je radost mluvit, tvořit a žít. Lidé, kteří vás berou takové, jací jste, nehrají žádné skryté hry a v jejichž společnosti se nemusíte mít neustále na pozoru.
Stojí nám opravdu za to plýtvat drahocenným časem na ty, kteří si naší důvěry neváží? Odpověď je prostá. Vyberme si raději ty, se kterými je svět hezčí a upřímnější.
A co vy? Kolik lidí, kteří s vámi nehráli čistou hru, už jste ze svého života raději vyškrtli?
Za každým článkem stojí hodiny poctivé práce, vzdělávání, rozhovorů a cestování. Pokud vám moje tvorba dělá radost nebo vás inspiruje, můžete mé nezávislé psaní podpořit drobným příspěvkem na kávu či cestovné. Děkuji, že pomáháte udržovat tento blog naživu! Sledujte můj profil a nic vám neunikne.





