Článek
Je ráno 10. srpna 1893 a skotské panství Ardlamont se probouzí do deštivého dne. Nad hustými lesy se pomalu zvedá mlha, ale v rozlehlém sídle už panuje čilý ruch.
Dvacetiletý aristokrat Cecil Hambrough jde lovit králíky. Doprovází ho jeho soukromý učitel Alfred Monson (33 let) a Monsonův přítel Edward Scott, který na panství přijel před několika dny.
Cecil měl po dosažení plnoletosti zdědit značný majetek v hodnotě 200 000 liber. V té době byl však jeho otec velmi zadlužený a rodina přežívala jen díky půjčkám. Stejně jako Monson, který v roce 1892 vyhlásil bankrot.
Scott se představil jako lodní inženýr, ve skutečnosti to však byl úředník sázkové kanceláře Edward Sweeney. Dvě střelné zbraně (brokovnice ráže 12 a 20), které mají muži s sebou, nesou Hambrough a Monson, Scott má sbírat ulovenou zvěř.
Náhle se ozve výstřel a vzápětí z lesa vybíhají dva muži - Monson a Scott. Krátce poté je v lese nalezeno Hambroughovo tělo s prostřelenou hlavou. Místo nálezu těla je na tomto obrázku. Komorník vidí Monsona a Scotta, jak čistí zbraně, a ptá se jich, co se stalo.
Monson tvrdí, že se Hambrough nešťastnou náhodou postřelil, když přelézal zeď a zakopl. Přivolaný lékař konstatuje smrt a poté v sídle povečeří s budoucím hlavním podezřelým Monsonem a jeho rodinou. Scott vzápětí po tragédii mizí neznámo kam.
Panství Ardlamont
Podezřelá nehoda na loďce
Jen šest dní předtím Monson přesvědčil Hambrougha, aby si sjednal dvě životní pojistky v astronomické výši 20 000 liber ve prospěch Monsonovy manželky Agnes.
A pouhý den před tragédií 9. srpna se neplavec Hambrough málem utopil, když ho Monson vzal večer na ryby k mysu Ardlamont Point a loďka se najednou začala potápět.
Monson údajně do loďky vyvrtal díru a v nestřeženém okamžiku pak vytáhl špunt. Loď se sice potopila, ale Hambroughovi se podařilo vylézt na skálu. Monson pak doplaval ke břehu, sehnal jinou loď a Cecila zachránil.
U soudu se později hájil: „Nejenže jsem toho večera neusiloval o život mladého Hambrougha, ale naopak se domnívám, že jsem mu život zachránil.“
Tragická nehoda, nebo plánovaná vražda?
Místní lékař John MacMillan, který tělo ohledával, se původně domníval, že si smrtelné zranění mohl Hambrough skutečně způsobit sám krátkou střelnou zbraní ráže 20, jak tvrdil Monson. Svou zprávu i úmrtní list však později stáhl poté, co vyšlo najevo, že vražednou zbraní byla brokovnice ráže 12.
Policie Monsonovi věřila, dokud o dva týdny později nezjistila, že Cecil pouhých šest dní před smrtí uzavřel dvě životní pojistky, jejichž plnění mělo připadnout Monsonově manželce. Krátce nato byl zatčen a obviněn z vraždy (spolu s nepřítomným Scottem, kterého se však nepodařilo vypátrat).
Cecil Hambrough
Hrozil mu trest smrti oběšením. Před soudem v Edinburghu vypovídalo v průběhu 10 dní téměř 100 svědků. Soudní proces v prosinci 1893 sledovala celá Británie.
Dobový novinový článek z prosince 1893 ukazuje, jak velký zájem veřejnosti tento případ vyvolal: „Záhada kolem poručíka Hambrougha a společenské postavení osob figurujících v tomto slavném případu společně vzbudily u veřejnosti mimořádný zájem o průběh řízení.“
Životní pojistky jako motiv
Hlavními spornými body byl motiv a způsob provedení činu. Sporné bylo také to, kdo nesl kterou zbraň, protože Monson měl svou výpověď o tom, jaké zbraně měli on a Cecil u sebe, postupně měnit.
Ačkoliv si Cecil sjednal životní pojistky, jejich převod na Agnes Monsonovou byl neplatný, neboť Cecil byl nezletilý, a Monsonovi tak peníze nikdy nedostali. Obžaloba tvrdila, že Monson nevěděl, že Cecilův věk činí převod neplatným, a že Cecila zabil právě kvůli pojistnému plnění.
Svědčily o tom i Monsonovy pokusy o vyplacení peněz krátce po Cecilově smrti. Obhajoba naopak trvala na tom, že si byl Monson této skutečnosti vědom a že převodem pojistek Cecil formálně uznal dluh vůči Monsonovým a měl v úmyslu jim peníze vrátit, jakmile dosáhne plnoletosti.
Joseph Bell
Sherlock Holmes vstupuje na scénu
Svědkem obžaloby byl i doktor Joseph Bell – chirurg, průkopník forenzní vědy, učitel Arthura Conana Doyla a inspirace pro postavu Sherlocka Holmese. Před Ardlamontskou záhadou se zapojil i do vyšetřování vražd Jacka Rozparovače.
S pomocí puškaře provedl sérii experimentů na sádrových modelech lebek, zkoumal trajektorii střely a poškození okolních stromů na místě činu.
Jeho závěr byl nekompromisní – Cecil se nemohl zastřelit sám, ať už úmyslně, či náhodou: „Na základě mého prozkoumání případu jsem dospěl k závěru, že toto zranění muselo být způsobeno zbraní, kterou držel někdo jiný než samotný zesnulý.“
Byl přesvědčen, že Monson Hambrougha zavraždil. I veřejnost považovala Monsona za vraha. Obhajobě se však podařilo najmout jiného experta, který Bellova tvrzení zpochybnil.
Ani vinen, ani nevinen
Po 73 minutách porota dospěla k verdiktu „neprokázáno“ (not proven). Ten je určen pro případy, kdy je porota přesvědčena, že obžalovaný skutek s největší pravděpodobností spáchal, ale obžaloba nepředložila dostatek nezpochybnitelných důkazů pro odsouzení.
Ve skotském právním řádu znamená tento verdikt zproštění obžaloby, avšak provázené pochybnostmi. V roce 1906 k tomu časopis Blackwood’s Magazine uvedl:
„Pokud se tedy porota – ačkoliv má k dispozici verdikt ‚nevinen‘ – spokojí s tím, že vynese tento výrok ‚nebylo prokázáno‘, odráží to (a má to odrážet) nepříznivé světlo na charakter osoby, která byla obžaloby zproštěna.“
Ardlamont Point
List The Saturday Review shrnul rozsudek 30. prosince 1893 následovně:
„V Monsonově případu lze snadno pochopit, že vzhledem k tomu, jak nevalnou pověst dotyčný měl a jaké pochybné a podezřelé okolnosti – v případě, že byl skutečně nevinný – provázely události kolem něj, porota rozhodně neměla přehnanou chuť prokázat mu tu ‚laskavost‘… a vynést verdikt ‚nevinen‘.“
Vrah, který se stal celebritou
Monson byl tedy na svobodě, ale společensky odepsaný. Muzeum Madame Tussauds, které vystavilo jeho voskovou figurínu v Síni hrůzy hned vedle gilotiny a sériových vrahů, zažaloval Monson za urážku na cti a vyhrál.
Dostal sice jen symbolické odškodné jeden farthing, což byla tehdy nejnižší možná částka, ale muzeum muselo figurínu stáhnout.
V roce 1897 Monson obvinil manželku, že měla s Cecilem Hambroughem milostný poměr. Pokud by to byla pravda, měl by Monson kromě finančního motivu k vraždě i silný osobní motiv.
Ze svých chyb se nepoučil, neboť v roce 1898 stanul před soudem znovu. Tentokrát byl uznán vinným z pojistného podvodu a odsouzen k pěti letům nucených prací. Jeho další osud po propuštění je neznámý. Údajně odjel do Jižní Afriky, kde žil pod cizím jménem.
Ardlamontská záhada zůstává nevyřešena dodnes.
Zdroje
Godbee, Dan. Joseph Bell (1837–1911): A Clinician’s Literary Legacy. Journal of Medical Biography. 1999, 7(3), 166-170. DOI 10.1177/096777209900700306.
