Článek
Je to jeden z nejslavnějších duchařských snímků historie. Mnoho lidí ho dodnes považuje za nejlepší důkaz posmrtného života a paranormálních jevů.
Byl rok 1919. Válka sice skončila, ale ve výcvikovém středisku námořního letectva HMS Daedalus v Cranwellu panoval obvyklý ruch. Toho dne bylo na programu i skupinové fotografování celé eskadry pod vedením sira Victora Goddarda.
Eskadra měla být oficiálně rozpuštěna a její členové se rozhodli udělat si společnou skupinovou fotku na památku. Pro fotografování tak početné skupiny vojáků vyslalo prestižní Bassano Studio svého nejzkušenějšího mistra - šlo tedy o oficiální fotografii RAF. Před objektivem se seřadily desítky členů jednotky.
Když fotografii později dostali do rukou, zjistili, že za zády muže, který stojí v horní řadě čtvrtý zleva, se jakoby skrývá jiný muž. Celá jednotka ho bez váhání identifikovala jako svého tragicky zesnulého kamaráda Freddyho Jacksona – mechanika, který zemřel jen pár dnů před pořízením fotografie nešťastnou náhodou, když vstoupil do dráhy rotující vrtule letadla.
Aspoň to tvrdí ve své knize Flight Towards Reality sir Victor Goddard, velitel letky, jejímž členem byl i Freddy. Právě v této knize byla fotografie v roce 1975 poprvé publikována a popsána (56 let po jejím pořízení).
Detail „ducha“ Freddyho Jacksona
Svědectví letců vs. chybějící záznamy – kdo by Freddy Jackson?
Freddy Jackson byl během první světové války vojákem britského královského letectva (RAF). Působil jako mechanik a měl na starosti údržbu bojových letounů na palubě HMS Daedalus. Po tragické nehodě byl pohřben a tím měl jeho příběh skončit. Jenže neskončil.
Zde nastává první problém. Neexistuje totiž žádný záznam o tom, že v roce 1919 zemřel mechanik Freddy Jackson při nehodě. Podle tohoto záznamu však 13. dubna 1918 zemřel v nemocnici v Sheffieldu ve věku 38 let na zápal plic George Frederick Jackson, který skutečně pracoval jako mechanik v RAF. Myslel tedy Goddard tohoto Jacksona a zaměnil rok 1918 za 1919 i příčinu úmrtí?
Základna, kde byla fotografie pořízena, a sheffieldská nemocnice, kde zemřel Frederick Jackson, jsou od sebe vzdáleny 108 kilometrů. Jackson samozřejmě nemohl zemřít současně na dvou tak vzdálených místech.
Je nicméně možné, že byl po nehodě převezen do nemocnice a jeho ostatky byly poté přepraveny zpět na základnu, kde byl pohřben na místním hřbitově. Zde nastává druhý problém. Neexistuje totiž ani záznam o tom, že by měl Freddy Jackson na tomto hřbitově hrob. Záznamy se samozřejmě mohly ztratit.
Pořízení fotografie
Fotografie je každopádně působivá, troufám si říct, že i pro zaryté skeptiky. Podle Goddarda prý bylo potvrzeno, že nejde o podvrh. Skleněnou desku údajně zkoumali odborníci z firmy Kodak a konstatovali, že s ní nebylo nijak manipulováno. Opět jde ale jen o Goddardovo tvrzení, které nebylo nezávisle ověřeno.
Může být přízrakem skutečná osoba, která během expozice pohnula hlavou? Někteří navrhli možnost, že přízrak je ve skutečnosti ten stejný muž, za jehož zády se skrývá – na tomto odkazu je překrytí tváře tohoto muže a přízraku.
Skutečně se podobají. Je však zvláštní, že na fotografii je tolik osob a tento problém se týká jen jediné z nich. Žádný jiný obličej na fotografii není rozmazaný, průsvitný ani v jiné poloze.
Pořizování fotografií v té době netrvalo dlouhé minuty, kdy lidé museli během expozice zůstat nehybně sedět a pokud se někdo na snímku objevil jen po část doby expozice, vznikl podobný artefakt v podobě „ducha“.
To platilo pro fotoaparáty z 19. století, v období první světové války však bylo pořizování snímků rychlejší a trvalo zlomek sekundy. Mohl do záběru právě v tom okamžiku vstoupit neznámý živý člověk, ve kterém pak později Goddard a ostatní záhadně poznali mrtvého kolegu? Z mého pohledu je největší problém, že neexistuje žádná jiná ověřená fotografie Freddyho Jacksona.
Portrét Victora Goddarda z roku 1941
Pareidolie, nebo kolektivní halucinace?
„Duch“ na fotce má zvláštně natočenou hlavu, jako by se snažil vypadat nenápadně a skrýval se za záda živého kolegy. Nemá čepici jako ostatní na fotce a na rozdíl od nich vypadá, jako by tam nepatřil. Jeho obličej je „průsvitný“, avšak lokalizovaný a s jasnými rysy.
Nejde tedy o pareidolii - situaci, kdy si mozek domyslí tvář například v mracích nebo ve skvrně od kávy. Obličej na fotce je jasně viditelný, nejde o nejasnou šmouhu, ve které může každý vidět co chce.
Kdyby byla tvář kdekoliv jinde na snímku, přízrak by působil jako pěst na oko (jako postava padající ze stropu na známé Cooper Family Ghost Photo). Nejvíc fascinující je právě to, že Freddyho „duch“ je zrovna tam kde je – na místě, kde by stál, kdyby se chtěl vtěsnat na společnou fotku, aby se naposledy vyfotil se svou partou – v zadní řadě, těsně za ramenem svého kamaráda.
Působí to, jako by přesně věděl, co dělá. Přišel ke své jednotce, našel si volné místo a naklonil se tak, aby ho objektiv zachytil, ale zároveň byl nenápadný. Pokud by šlo o neúmyslnou dvojitou expozici a fotograf by omylem na jeden snímek exponoval dvě různé fotografie přes sebe, „duchů“ by se na fotce zřejmě objevilo víc.
Navíc autorem fotky byl profesionál z Bassano Studio, které patřilo k tehdejší absolutní špičce a k podobným oficiálním příležitostem používalo výhradně nové desky.
Fotografie jako předzvěst smrti
Filozof Roland Barthes v knize Světlá komora (Camera Lucida) napsal, že každá fotografie v sobě nese předzvěst smrti, protože zachycuje okamžik, který v momentě prohlížení snímku již neexistuje a je nenávratně pryč.
Fotografie posádky HMS Daedalus z roku 1919 je mrazivým naplněním Barthesovy myšlenky. V tomto případě platí jeho výrok o „předzvěsti smrti“ dvojnásob, protože lidé na těchto starých fotografiích jsou dávno po smrti a na nás živé dnes působí jakoby mimo náš čas a prostor.
Hroby letců na hřbitově v Cranwellu
Ostatní letci stojí v pozoru, uvězněni ve své tehdejší přítomnosti, zatímco Jacksonova tvář bez čepice za nimi doslova „prosvítá“ z jiného světa, jako vizuální anomálie. Tento snímek stírá hranici mezi přítomností a minulostí, mezi životem a smrtí.
Sir Victor Goddard, který se po odchodu do výslužby stal nadšencem do paranormálních jevů a spiritismu, k tomu napsal: „Ano, byl tam, o tom není pochyb, i když působil o něco méně zřetelně než ostatní. Vypadal, jako by tam nebyl tak úplně přítomen; jako by k té skupině vlastně nepatřil – byl jediný bez čepice a usmíval se, zatímco všichni ostatní měli vážné, strnulé výrazy a na hlavách vojenské čepice. Většina z nich se právě vrátila z vojenského pohřbu. Freddy Jackson totiž přesně na tomto místě – na letištní ploše letky – tři dny předtím neopatrně vstoupil do rotující vrtule letadla. Byl na místě okamžitě mrtev. On sám si toho však zřejmě vůbec nebyl vědom.“
Právě tato Goddardova slova dokonale ilustrují, jak moc toužíme v této fotce vidět příběh s vyšším smyslem. Ukazují, že fotografické médium má schopnost transformovat lidi do podoby „přízraků“ ještě dříve, než se z nich stanou historické postavy v archivech. Fotoaparát zachycuje útržek času, zmrazuje jej a přežívá jej.
Každá fotografie „vytváří smrt, zatímco se snaží uchovat život“ – okamžik, v němž smrt, která subjektu hrozí (nebo jej již postihla), vrhá stín na přítomnost zachycenou na snímku. Jak píše Susan Sontag: „Fotografie vypovídají o nevinnosti a zranitelnosti životů, které směřují ke své vlastní zkáze; toto spojení mezi fotografií a smrtí prostupuje všemi snímky.“
Sir Victor Goddard v roce 1943
Záhada žije dodnes
Jediným hmatatelným důkazem v tomto případu je tedy existence autentické historické fotografie s reálnými důstojníky a mechaniky HMS Daedalus z roku 1919. Všechny osoby na snímku (kromě přízraku) jsou ostré a mají pokrývku hlavy.
Originální skleněná deska, na kterou byl snímek zachycen, je neznámo kde. Ztratila se dávno předtím, než byl příběh o duchovi Freddyho Jacksona v roce 1975 poprvé zveřejněn. Vojenské archivy nepotvrzují Goddardovu verzi o Freddyho smrti.
Sám Goddard však příběhu i po 56 letech podle všeho upřímně věřil, ať už z jakéhokoliv důvodu. Stejně jako mu dodnes věří miliony čtenářů, kteří ho označují za jeden z nejpřesvědčivějších paranormálních jevů. Duch Freddyho Jacksona tak zůstává jednou z nejpopulárnějších internetových záhad.
Zdroje
Barthes, Roland. Camera Lucida: Reflections on Photography. New York: Hill and Wang, 1981. ISBN 978-0-8090-1398-2.
Goddard, Victor. Flight towards reality. Turnstone Books, 1975. ISBN 978-0855000455.
