Jak se bydlí v nejužším domě na světě? Keret House stojí na hranici varšavského ghetta

V minulosti, když byl prostor prázdný, sem místní odkládali odpadky a nepotřebný nábytek. Architekt Jakub Szczesny dům navrhl jako uměleckou instalaci pro Nadaci polského moderního umění, které prostor patří.

Členové nadace uvedli: „Pevně ​​věříme, že se stane symbolem moderní Varšavy, hluboce zakořeněným v její složité historii. Tento dům přitahuje pozornost médií z celého světa. Doufáme, že ukáže tu nejvíce fascinující stránku Varšavy.“

Nejde tedy o pouhou napodobeninu, ale o skutečný dům, který má symbolicky propojit minulost se současností (a také období předválečné a komunistické Varšavy). Byl dokončen v roce 2012. Do sbírky současné architektury ho zařadilo Muzeum moderního umění v New Yorku.

Patronem projektu je izraelský spisovatel Etgar Keret (v češtině od něj vyšla mimo jiné sbírka povídek Létající Santini), jehož rodiče přežili holocaust. Jeho matka utekla z varšavského ghetta společně se svým otcem, který se následně zapojil do odboje a padl při Varšavském povstání v roce 1944. Dům je tak pro Etgara zároveň i symbolem návratu do města, kde v ghettu zahynula celá rodina jeho matky.

Keret House stojí na místě s velkým historickým významem – ve varšavské čtvrti Wola na křižovatce ulic Chłodna a Żelazna, kde během nacistické okupace vedla hranice mezi velkým a malým varšavským ghettem.

Nad ulicí Chłodna (jen pár kroků od Keret House) vybudovaly na počátku roku 1942 německé úřady dřevěnou lávku, po které Židé přecházeli mezi oběma ghetty, aniž by vstoupili na „árijskou“ ulici pod ní. Lávka se stala jedním ze smutných symbolů holocaustu.

Dnes zde architektura znovu využívá prostor mezi budovami, ale zatímco lávka byla symbolem násilného rozdělení obyvatel, dnešní stavba tento prostor proměňuje v klidné místo k bydlení, tvorbě a přemýšlení. Ze „škvíry dějin“ vyrostl dům, který oslavuje život, kreativitu a budoucnost.

Dovnitř se dostanete po schodech a padacími dveřmi, které po zavření fungují jako podlaha místnosti v prvním podlaží. Dům má tvar trojúhelníku, celková užitná plocha je 14 m². Výsuvné schody vedou do obytné části s kuchyňkou a malou koupelnou.

Z prvního do druhého podlaží vede žebřík. Zde se nachází ložnice a pracovní koutek. Elektřinu dům odebírá ze sousedního domu, vodovodní a odpadní systém funguje nezávisle na městských sítích.

Při pohledu na „ložnici“ si nelze nevzpomenout na rozhovor postav z filmu Bosé nohy v parku:

„Mami, vidíš, ta postel se nám tam vešla.“

„Ano. Úplně jak ulitá, viď?“

„Jo, jen se musíme obracet současně.“

„Tedy, musím přiznat, že něco takového jsem ani ve snu nečekala.“

Sám Etgar Keret přiznal, že před prvním vstupem měl velký strach z klaustrofobie. Jakmile se však za ním zavřely dveře, dostavil se pravý opak – v domě se prý cítil jako ve vesmírné lodi. Bílá barva a světlo, které dovnitř proniká skrz poloprůsvitnou střechu a stěny, dává prostoru vzdušnost.

Co se týká návštěv, v kontextu Keret House získává úsloví „Host do domu, čagan do ruky“…ehm, „Host do domu, Bůh do domu“, zcela nový, logistický význam. V tomto domě se totiž dva lidé zkrátka nedokážou minout a nečekaná návštěva představuje kvůli stísněným prostorům a jediné únikové cestě značnou logistickou komplikaci.

Podle polských zákonů stavba nesplňuje stavební předpisy pro trvalé bydlení. Oficiálně je proto registrovaná jako umělecká instalace.

Nabízí se otázka: Kolik prostoru člověk skutečně potřebuje k životu? Osobně na ni odpovídám: rozhodně víc, než nabízí Keret House. To vybavení jako z domečku pro panenky – minilednička, koupelna, ve které se člověk sprchuje přímo nad záchodovou mísou – bych bez problémů snesla na dovolené nebo krátkodobé bydlení, ale ne dlouhodobě (i když v jednom studentském bytě jsem do postele taky lezla po žebříku a lednička tam nebyla vůbec, a přesto na to vzpomínám jako na úžasné bydlení). Chybělo by mi vaření, relaxování ve vaně i jen bezcílné bloumání domem.

Jako poustevna je ovšem perfektní - na pár týdnů se zavřít před světem a psát knihu, skládat hudbu nebo dělat cokoliv jiného (a třeba taky vůbec nic). Keret House není jen experiment s využitím městského prostoru, ale také architektonickou připomínkou holocaustu a ukázkou, co všechno lze ještě považovat za obyvatelný prostor. Že dům nemusí být jen tam, kde je dostupný pozemek. Někdy lze využít i prostor, který dosud nikdo nepovažoval za využitelný.

„Budoucnost městského bydlení nemusí spočívat jen v rozšiřování do šířky či do výšky, ale také v objevování vnitřních prostor – v tom, co zbylo, co přebývá, v mezerách mezi stavbami. S tím, jak města houstnou a o každý metr čtvereční půdy se vede boj, bude na architekturu kladen stále větší nárok stavět v těchto mezerách.

Bude muset vytvářet obydlí, která obstojí sama o sobě, aniž by zatěžovala své okolí. […] Keret House to vše dokazuje v měřítku, které se zdá být téměř nemožné, a činí tak, zatímco v sobě nese paměť místa, na němž stojí. Je to dům, do něhož se sotva vejdete. A právě proto je tak těžké na něj zapomenout.“

Virtuální prohlídka domu je na tomto odkazu.

Inside The Keret House – the World's Skinniest House – by Jakub Szczesny: https://www.archdaily.com/289630/inside-the-keret-house-the-worlds-skinniest-house-by-jakub-szczesny

Interview with Etgar Keret: https://wordswithoutborders.org/read/article/2010-04/interview-with-etgar-keret/

Keret House: How the World's Narrowest House Turned a Gap into a Memorial: https://www.studiomatrx.org/guides/keret-house

Keret House: https://www.iconichouses.org/houses/keret-house

Keret House: https://www.szcz.com.pl/portfolio_page/keret-house/

Tour the world's skinniest house, which measures just 36 inches at its narrowest: https://www.businessinsider.com/keret-house-the-worlds-narrowest-house-2016-4