Článek
Jmenuji se Eva a musím říct, že s chutí jsem si přečetla rozhovor s nakladatelkou Magdalénou Feldekovou, ve kterém zdůrazňovala, že je „absurdní, aby žena byla tři roky na mateřské“. Ta paní jako by mi mluvila z duše. Jsem téhož názoru. Myslím si totiž, že matky, které zůstanou doma se svými potomky a motají se jen okolo nich a domácnosti přece nemohou mít naplněný život.
Pracovala jsem i s porodními bolestmi
S manželem jsme pochopitelně děti plánovali, takže když se mi na těhotenském testu objevily dva proužky, přijali jsme oba tento fakt jako posun našeho vztahu na další úroveň. Byla jsem rozhodnutá pracovat co možná nejdéle. Svou práci mám opravdu ráda a hodně mě naplňuje. Naštěstí se mi to podařilo.
Jednoho dne jsem ze zaměstnání odjela rovnou do porodnice. Musela jsem bohužel ukončit směnu předčasně, protože porodní bolesti se už nedaly vydržet. Pochopitelně jsem jela městskou hromadnou dopravou. Škoda na to volat manžela, aby si musel kvůli mně brát dovolenou. Tu využijeme ještě na něco jiného.
Zvládla jsem to sama, jen jsem se v autobuse kroutila jako žížala a doufala, že ještě nejsem moc otevřená, abych to stihla včas. Akorát jsem pak manžela poprosila, aby mi do porodnice dovezl tašku s věcmi pro miminko a pro mě.
Narodil se nám kluk jako buk
Zakrátko po příjezdu do porodnice jsem porodila našeho prvního syna. S manželem jsme byli domluveni, že se tohoto naturalistického představení účastnit nebude a za mnou přijde, až bude dítko na světě. Přijel tedy nakonec až třetí den, protože s chlapy od nich z práce oslavovali narození prvorozeného. Ale to mi ani nevadilo, protože jsem měla hodně co dělat, aby se naučila kojit a přebalovat.
Na rodičovské jen rok
Doma s dítětem mě to moc nebavilo, takže chápu slova paní nakladatelky Feldekové o té tříleté absurditě. Jako vážně nechápu, jak to ostatní matky mohou s dětmi na rodičovské vydržet. Mně se hrozně stýskalo po bezva pracovním kolektivu plném prima ženských a nakonec i po mé práci.
Jako jo, pracuji na třídičce odpadů, ale kdybyste viděli, co kolikrát za skvosty nám na páse projedou. Je to hrozně napínavé a obohacující. Byla jsem proto rozhodnuta, že jakmile bude mít synek jeden rok, půjde do jeslí a já se vrátím do svého zaměstnání. Opravdu jsem se nemohla dočkat, až vyměním pokakané plenky a věčně poblinkaté dětské oblečení za pás na třídírně.
P.S. Příběh je smyšlený, ale rozhodně ne nemožný.
P.P.S. Jen pro doplnění - autorka tohoto textu byla doma na rodičovské s dětmi dokonce čtyři roky a vůbec nemá pocit, že by tím o něco přišla.
Zdroj: https://zena.aktualne.cz/kariera/magdalena-feldekova/r~587289a429f211eebc030cc47ab5f122/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
