Článek
Staří Římané se totiž postarali o vybudování rozsáhlé a nebývale trvanlivé silniční sítě, která se stala páteří Římské říše. Její délka každého překvapí a současné tuzemské cestáře nejspíš zahanbí.
Budovatelé dokonalých silnic
Když si člověk představí, s jakou technickou výbavou antičtí Římané své cesty stavěli, musí před nimi smeknout. Jak vypadala silniční síť v jejich říši před tisíci lety? Odpověď se pokusil najít vědeckým tým, složený z odborníků Autonomní univerzity v Barceloně a dánské Aarhuské univerzity. Vytvořil komplexní digitální mapu, která zahrnuje jakoukoliv pozemní trasu. A nemuselo se jednat pouze o trasu ověřenou, ale také hypotetickou.
Silniční systém Římské říše byl důležitý pro císařovu moc a udržení jeho kontroly, pro pohyb lidí a zboží. Existuje velké množství informací o něm, získaných z archeologických vykopávek, z milníků umístěných podél římských cest i z historických písemných pramenů, jako je Antoninova trasa nebo Tabula Peutingeriana. Římaně často do svého silničního systému začleňovali starší silnice, které vylepšovali, asfaltovali a vybavovali mosty a milníky.
Digitální mapa římské silniční sítě
Mapa, kterou vědecký tým v letech 2020 až 2024 sestavil, zahrnuje celkem 299 171,31 kilometrů silnic na ploše téměř 4 000 000 km2. To znamená, že by Zemi obešly celkem sedmkrát. Datová sada obsahuje 14 769 úseků silnic a skládá se ze 14 propojených částí v kontinentální Evropě, Británii, Malé Asii, Blízkém východě (Izrael, Jordánsko, palestinská území, Libanon, jižní Sýrie) a severní Africe (Maroko, Tunisko, Libye, Alžírsko, Egypt) a na různých středomořských ostrovech (Kypr).
Globální hustota těchto silnic je 62,07 m/km2, což není zrovna málo a odpovídá to hustotě silnic například na Pyrenejském poloostrově, Itálii či ve Francii v současné době.
Tuto datovou sadu je možné ještě rozdělit na hlavní (103 477,9 km) a vedlejší silnice (195 693,3 km). Mezi hlavní silnice lze zařadit například i známou Appiovu cestu, které se říká královna velkých římských cest.
Digitalizace římských cest probíhala v několika krocích. Využívala přitom moderní i historické letecké snímky, topografické mapy a satelitní snímky. Každý datový záznam představuje úsek silnice mezi dvěma starověkými místy nebo silničními přejezdy. Bohužel pouze 2,7 % sítě je lokalizováno s absolutní přesností, což je cca 8 000 kilometrů. Takže vědci mají stále co zkoumat.
Dlouhá životnost římských silnic
Zajímavé je, že mnoho římských silnic bylo nepřetržitě používáno až do 20. století. Některé vedou po moderních zpevněných a nezpevněných cestách. Jiné historické cesty jsou již opuštěné. Římské silnice nebyl jen obyčejné polní šotolinové cesty.
Často byly vydlážděné kameny, vybavené odvodňovacím systémem, mosty, pamětními kameny nebo cedulemi s ukazateli vzdálenosti, zpravidla jak daleko je dané místo od Říma. Díky tomu usnadňovaly rychlé nasazení legií, výběr daní, obchod se zbožím, ale také šíření myšlenek, náboženství či nemocí.
Římané nám tak nezanechali jen monumenty a zákony, ale i mistrovský plán globální infrastruktury, který je dodnes synonymem pro efektivitu a trvanlivost. Myslím si, že by se od nich moderní silničáři mohli učit.
Zdroj: storicang.it, nature.com, wikipedia.org
