Článek
Většina z nás si hrad Karlštejn pamatuje s podobou, kterou získal během přestavby v letech 1887 až 1905 v duchu purismu. Realizoval ji tenkrát český architekt Josef Mocker, jenž se ale místo uznání dočkal ostré kritiky.
Přitom jeho záměr byl veskrze správný, a to navrátit hradu jeho gotický vzhled. Nyní se hrad Karlštejn pyšní novou fasádou, protože byla dokončena šestá etapa jejího zateplení děrovaným polystyrenem s difuzně otevřenou stěrkou. Na průběh celé náročné akce jsme se zeptali Mgr. Lukáše Unsta, kastelána hradu.
Pane kasteláne, jak jste spokojený s výsledkem zateplení Karlštejna?
Myslím si, že se to povedlo na výbornou. Měl jsem původně ze všeho obavu, zejména kvůli ne právě nejsnadnějšímu přístupu k fasádám jednotlivých částí Karlštejna, ale mé obavy byly liché. Z lešení na Purkrabství spadl jen jeden zahraniční dělník, a to jen proto, že se ohnal po čmelákovi, který ho začal ohrožovat. Naštěstí si zlomil jen obě nohy v holeni, nic vážnějšího se mu nestalo.
Co bylo na zateplování hradu nejsložitější?
Původně jsem měl za to, že se na Karlštejn bude vztahovat výjimka Evropské komise, ale ukázalo se, že nám chyběl pouhý jeden rok. Hrad byl totiž založený v roce 1348, takže se datem svého vzniku vešel do podmínky pro zateplování. Pokud by Karel IV. položil základní kámen o rok později, zateplovat jsme nemuseli. Co se týká toho, co bylo nejtěžší, tak musím říct, že získat na to peníze.
Něco dali věrní Češi, Moravané a Slezané a některé národnostní menšiny, získali jsme také dotaci z evropského dotačního programu Thermal Insulation of Historic Buildings I. a 250 tisíci korunami přispěl český stát ze svého rozpočtu. Dohromady jsme proinvestovali 964 995 000 korun, což bylo o 5 000 korun méně, než bylo plánováno. Návratnost investice se počítá na 250 let, což je za dané situace adekvátní ke stáří hradu.
Jak se změnila podoba Karlštejna?
A to je asi kámen úrazu. U našich návštěvníků, kteří k nám nyní zavítají, se setkávám s názorem, že Karlštejn už není to, co bývalo, a kolikrát nevybíravým způsobem žádají vrátit vstupné. Sám si to netroufnu soudit. Ano, vypadá jinak. Na druhou stranu žijeme v atomovém věku. Já jsem třeba rád i za ty solární kolektory, které jsme museli instalovat na všechny karlštejnské střechy, které je unesly. Problém se objevil jen na Studniční věži, z níž oba solární panely spadly a rozbily se. Naštěstí jsme pojištěni.
Nyní jsme soběstační ve výrobě elektřiny, minimálně tedy v letním období. V zimě je to už horší. Ale jednáme s Evropským hospodářským a sociálním výborem o dalším postupu. Věřme tedy, že se vše vyřeší k našemu prospěchu.
P.S. Tento článek je fikcí. Ale nic není nemožné.
