Článek
Byť nerada píšu negativní recenze, tour de šumavské kavárny mi opravdu nevyšla. Šumavu navštěvuji roky a ráda se na ni vracím. I proto jsem se letos rozhodla, že navštívím každou místní kavárnu, kterou cestou potkám. Své předsevzetí jsem až na Železnou Rudu dodržela. Návštěva kavárny v Borových Ladách byla mým posledním kavárenským zastavením na této tour. A také zastavením nezapomenutelným.
Exteriér kavárny i poloha svádí k zastavení. Kavárna je jen pár kroků od místního parkoviště. Poloha mne sice od návštěvy poněkud odrazovala, ale většina turistů jde na kávu tam, kde to mají blízko. A proto i já jsem vzala za kliku v kavárně Madam Čokoláda. Za dveřmi mne čekal příjemný interiér, jediné pozitivum celé návštěvy.
Personál kavárny mne překvapil ve chvíli, kdy promluvil. Při mé objednávce espressa lunga mi ukázal na několik šálků a pověděl mi, ať si vyberu velikost hrnečku, do kterého mi kávu připraví. Když jsem zopakovala, že chci espresso lungo, obsluha ukázala na dva hrnečky s dotazem, jak velkou kávu chci. Diskutovat s obsluhou nemělo cenu. V této kavárně totiž nevedou ani espresso, natož aby měli lungo. Mají tu jen malé espresso a další kávy připravují podle velikosti hrnečku. Objem malého espressa, které samozřejmě v kávovém světě neexistuje, nevěděla ani obsluha. Ale byla si jista, že malé espresso připravují do malého šálku.
Po prvních nepříjemnostech s objednávkou jsem si vybrala špičkovou pěnu jako dezert, maminka si dala kynutý koláč. Koláč byl chuťově dobrý, pěna také, ale za 79,-Kč opravdu nestála.
Objednávku jsme si ke stolu musely odnést samy. Když jsme se usadily na zahrádce, koukly jsme se na účtenku, abychom viděly, co vlastně pijeme. Byť jsme šly obě dvě na espresso lungo, každá jsme si odnesla jinou velikost šálku. Ani jedna velikost neodpovídala velikosti espressa lunga. Položkám na účtence jsme se pak už jen zasmály. Jedna z nás měla espresso lungo, které velikostí absolutně neodpovídalo a druhá měla Americano lungo, tedy kávu, která neexistuje, ale na Šumavě ji prodávají.
Výluh, který jsme pily, lze jen těžko označit za kávu. Pověstnou třešničkou na dortu pak byla plastová smetanka, kterou jsme k výluhům dostaly. Výluh byl bez chuti a i o vůni kávy jsme si mohly nechat jen zdát.
Návštěva kavárny Madam Čokoláda, jak se místo jmenuje, byla noční můrou. Na Šumavě jsem zažila mnoho, ale tohle? Tour de šumavské kavárny mne pouze utvrdila v tom, že v nádherné šumavské přírodě provozovatelé kaváren povětšinou nechtějí, aby se jim zákazníci vraceli. Vědí, že turistů bude dost a někdo se u nich zastaví. Naštěstí prý existují výjimky. Dostala jsem několik tipů na kavárny, které na Šumavě za návštěvu stojí. Tyto tipy prý mají změnit můj názor a já pevně věřím, že ho i změní. Ale nejdříve na podzim, protože z této tour se musím vzpamatovat.
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč Českou republikou.
