Článek
Dnes v bývalé obci Walddorf člověk najde jen kamenné torzo zámečku a základy domů, které se ztrácejí v mechu a kapradí. Když se mezi nimi zastaví, snadno si představí, jaký život tu kdysi byl a jak rychle zmizel.
Osada Walddorf vznikla kolem roku 1690 v okolí sklárny, která tu fungovala už v 17. století. Sklárna vyráběla bílé tabulové sklo, a proto se jí říkalo Weisse Hütte. Právě kolem ní vyrostlo jedenáct domků lesních dělníků a sklářů, jak uvádí tereziánský katastr z roku 1757. Sklárna se později přemístila k Huťskému potoku, ale jméno Walddorf si nesla dál. V 19. století byla v osadě postavena pila, která však fungovala jen krátce. Už v roce 1884 byla zrušena. Na jejích základech pak vznikl lovecký zámeček, který se stal nejvýraznější stavbou v okolí. Osada i zámeček byly obydlené až do roku 1945. Walddorf měl tehdy přes dvě stovky obyvatel, téměř všichni byli německé národnosti.
Po válce přišel odsun a s ním rychlý konec. V padesátých letech byla osada zcela srovnána se zemí při vytváření hraničního pásma. Jižní část byla zničena znovu v sedmdesátých letech, takže tam dnes nenajdete žádné stopy po zástavbě. V severní části jsou stále patrné základy domů, mezi nimi i školy, která kdysi sloužila místním dětem. Je to zvláštní pohled. Jen nízké kamenné obrysy, které připomínají, že tu kdysi žili lidé, pracovali, vychovávali děti a chodili do lesa, který je dnes jediným tichým svědkem jejich osudů.
Lovecký zámeček stojí necelého půl kilometru od bývalé osady. Na konci 18. století ho nechali vystavět Kocové z Dobrše. Původně šlo o přízemní kamennou stavbu, ale v 19. století přibylo roubené patro a zámeček dostal podobu obdélné budovy o čtyřech okenních osách, kryté šindelovou střechou. Okolí bylo upraveno jako park, takže místo působilo elegantně a klidně, jak se na lovecký zámeček sluší. Po druhé světové válce však zámeček vyhořel. Podle pamětníků ho zapálili američtí vojáci při obsazování pohraničí. K obnově už nedošlo a dnes z něj zůstalo jen torzo kamenné přízemní části, které se pomalu propadá do země.
Když člověk přijde do Walddorfu dnes, najde místo, které je tiché, prázdné a přesto plné příběhů. Základy domů, zbytky zdí, kamenné torzo zámečku, to všechno dohromady vytváří atmosféru, která je typická pro Český les. Krajina si tu vzala zpět to, co jí lidé kdysi vzali, ale zároveň nechala dost stop na to, aby se dalo číst v minulosti. Je to místo, které stojí za návštěvu právě kvůli tomu, že není okázalé. Je to připomínka zaniklého světa, který byl kdysi plný života.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč celou Českou republikou. Všechny články najdete také na mém webu janulanatoulkach.cz.
Zdroj: Bělá nad Radbuzou
