Článek
Pražský hrad je největší hradní areál na světě. Již od 9. století slouží jako sídlo českých knížat, králů a prezidentů. Areál tvoří rozsáhlý komplex paláců a církevních staveb řady architektonických slohů. Dominantou Pražského hradu je gotický chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha, starý královský palác s Vladislavským sálem, románská bazilika sv. Jiří, Rožmberský palác nebo Zlatá ulička s věží Daliborkou. Za návštěvu také stojí dokonale upravené okolní zahrady s úchvatnými výhledy na Prahu.
Gotický hrad Špilberk vznikl ve 2. polovině 13. století jako sídlo moravských markrabat. Jeho zakladatelem byl moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. Posledním zde sídlícím byl markrabě Jošt Moravský. Po jeho smrti Špilberk ztratil funkci rezidence a naopak začal sloužit jako vojenská pevnost, později trestnice. Ve vězeňských kobkách trpěli a umírali revolucionáři z celé Evropy. Pykalo zde i mnoho dalších odsouzenců, z nichž nejslavnější byl zřejmě pověstný loupežník Babinský. Od roku 1961 je Špilberk ve správě Muzea města Brna, které návštěvníkům nabízí několik prohlídkových okruhů.
Přesto, že jsou Pražský hrad i brněnský Špilberk každý dominantou svého města, přístup k návštěvníkům je úplně jiný. Až na pár maličkostí, ve kterých jsou zajedno. Jednou z těchto maličkostí je možnost prohlédnout si z nádvoří obou hradů zdarma. Ani do přilehlých zahrad se vstupné neplatí. Ale tím vše, co mají hrady společné, končí.
Brno sází na jedno dobře viditelné místo, kde se do hradu platí vstupné. Pokladna je dobře značená, ať na Špilberk vystoupáte odkudkoli. Špilberk nabízí i několik okruhů, ze kterých si každý návštěvník vybere téma, které je mu blízké. Směrovky k pokladně jsou psané v několika jazycích a čeština nechybí. Pokladní mluví plynule česky, takže se vám nemůže stát, že byste se nedomluvili.
Areál Pražského hradu je rozlehlý a kromě nádvoří a zádveří chrámu sv. Víta se platí vstupné kamkoli, kam jen chcete vstoupit, včetně známé Zlaté uličky. Že jdete na místo, kam se hradí vstupné, poznáte na první pohled. Vždy vás zastaví turnikety a hlídač. Ale kde si máte vstupenky koupit, to jen tak nezjistíte. Tato informace totiž není na první pohled nikde viditelná.
Sama jsem místo, kde si mohu vstupné koupit, marně hledala drahnou dobu. Až jeden z několika hlídačů mne nasměroval do malé prodejničky na nádvoří hradu. Místo, kde se vstupenky prodávají, je na Pražském hradě krásně skryté, což je za mne zvláštní. Ale zahraniční průvodci o tomto místě vědí, a to je zřejmě důležité.
Je zvláštní procházet se po Pražském hradě a pak vyrazit na Špilberk. Takový rozdíl bych nečekala. Špilberk je plný odpočinkových míst s lehátky, houpačkami a lavičkami, zatímco Pražský hrad je plný turistů a na odpočinek se nemyslí. I ceny jsou nesrovnatelné. Cenám občerstvení na Špilberku chybí turistická přirážka, zatímco Pražskému hradu chybí ona občerstvení, pominuli občas se konající trhy a restaurace pod hradem s velmi zajímavými cenami.
Pro mne, jako pro českého turistu, byl Špilberk mnohem komfortnější a přívětivější než Pražský hrad. Snad je to tím, že mohu srovnávat proměnu Pražského hradu po čtvrt století. Pamatuji si na Pražském hradě svobodu a atmosféru, kterou jsem nyní zažila na Špilberku. Ale dnes je pro mne návštěva Pražského hradu jeden velký stres. Na hradě mi chybí umělci a o závanu historie, který tu býval znát, si také můžeme nechat jen zdát.
