Článek
Má večerní procházka začala za tmy na Resslově náměstí, kde mne od morového sloupu Proměnění Páně z roku 1732 nohy nesly do Štěpánkovy ulice. Myslela jsem si, že se boční uličkou projdu kamsi, ale po pár krocích jsem objevila tajemný osvětlený průchod, který jsem nemohla minout. Prošla jsem průchodem vyraženým v první polovině 15. století širokým tak akorát na šířku jednoho člověka, kterého jsem si za dne nevšimla. Než jsem se nadála, byla jsem v malém parčíku pod městskými hradbami, které vznikly pravděpodobně ve druhé polovině 13. století, tedy nedlouho po založení města.
Pod hradbami jsem se vydala doprava. Kam jdu, jsem netušila. Po pár minutách jsem došla k vodnímu mlýnu z 18. století, u kterého jsem objevila malou sochu vodníka Polívky. Autorem vodníka je akademický sochař Jaroslav Brož. Vodník se opravdu jmenuje Polívka. Ne však proto, že by měl něco společného s jídlem, ale proto, že blízký mlýn, na který dnes dohlíží, v minulosti nesl jméno Polívkův.
U mlýna jsem přemýšlela kudy dál, ale žádná z ulic mne nezaujala. Vrátila jsem se proto stejnou zpátky k průchodu. Do města jsem se však nevracela. Sešla jsem po schodech do Soukenické ulice, kterou jsem pokračovala dál za nosem až k širokým schodům. Vyšla jsem po schodech a než jsem se nadála, byla jsem na Žižkově náměstí, kde jsem objevila sochy sv. Anežky České, knížete Břetislava a krále Karla IV.
Malým parčíkem jsem brzy došla zpátky ke gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie s románskými základy, který byl upravován v novogotickém slohu. Protože mi přišla procházka krátká, přes náměstí jsem se vydala k budově staré radnice, která byla vystavěna již v první polovině 15. století a na jejíž barokní přestavbě v letech 1720 - 1721 se měl podílet samotný Jan Blažej Santini - Aichel. Budovu staré radnice poznáte snadno díky soše orla, symbolu Svaté říše římské, který nese uprostřed znak českého království. Nebo také podle toho, že se v budově nachází místní infocentrum.
Od budovy staré radnice jsem pokračovala Fortenskou ulicí, kterou jsem brzy došla k hotelu Fortna, jehož součástí je Pardubská fortna, což je branka pro pěší postavená v 15. století. Nad brankou se tyčí hranolovitá věž, která byla svého času doplněna předsunutým barbakanem pro ochranu vstupu. Věžovitá část má gotické zaklenutí a nachází se zde drážka po spouštění mříže.
Pardubskou fortnou jsem však neprošla. Vydala jsem se doleva Filištínskou ulicí, která mne lákala na historické domy po levé i pravé straně ulice. Brzy jsem došla k Bistru Filištínská, ze kterého jsem po vynikající večeři pokračovala dál, až k ulici Široká, ve které jsem objevila jednu z chrudimských zajímavostí.
Je až s podivem, že zajímavost Široké ulice není zakreslena v mapách ani nijak veřejně prezentovaná. Přitom je to místo se vstupem zdarma, které ve světě nemá obdoby. Ano, je pravda, že pár silnic se schody se napříč světem objeví a zrovna touto zajímavostí oplývá právě Široká ulice v Chrudimi. Nebudu vám lhát, když jsem z Chrudimi odjížděla, tak právě touto ulicí. Naštěstí jsem jela z kopečka. Opačným směrem je to prý ještě větší zážitek. Ale ten si raději nechám ujít.
Netradiční Širokou ulicí jsem se při své noční procházce vrátila zpátky na Resslovo náměstí, kde jsem na jedné z lamp objevila bronzového kašpárka. Když jsem od sošky zvedla hlavu, všimla jsem si dalšího kašpárka, tentokráte sedícího na drakovi. Ne, nebyla jsem po večeři společensky unavená. V Chrudimi opravdu můžete vidět kašpárka na drakovi. Stačí jen jít Břetislavovou ulicí, koukat k nebesům a hledat Mydlářovský dům.
Mydlářovský dům patří k dominantám města díky svému nezaměnitelnému vzhledu s válcovou štíhlou věží - hvězdárnou. Původně gotický obytný dům koupil roku 1571 mydlář a svíčník Matěj Mydlář, chrudimský měšťan, který dal dům přestavět na honosný renesanční objekt s arkádovým průčelím s bohatou figurální výzdobou. V roce 1972 byl dům zrekonstruován pro Muzeum loutkářských kultur, které zde sídlí dodnes a díky kterému můžete vidět již zmíněného kašpárka na drakovi.
Procházka noční Chrudimí mi bez přestávky na večeři trvala přibližně hodinu. Nikam jsem nespěchala, šla jsem jen tam, kam mne nohy nesly. Prošla jsem několik uliček historického centra, viděla mnoho zajímavých míst a výborně jsem se navečeřela. Až se příště do Chrudimi vydám, projdu si jí za světla. Už dnes jsem moc zvědavá, kam mne nohy zanesou.
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč Českou republikou.
Zdroj: janulanatoulkah.cz, mapy.com, informační materiály Chrudimi
