Článek
Do Bochánku jsem šla na doporučení. Prý mají nejlepší kávu ve městě a ti, kteří mi kavárnu doporučovali, byli zvědaví, co na kávu řeknu. Upozornili mne, že s dezertem asi nepochodím, ale kávu že tu vyzkoušet musím. Slovo dalo slovo a já byla jednoho podzimního sobotního rána, těsně po osmé ranní, v Bochánku.
Kavárna je zvenčí nenápadná a jediné, co jí na první pohled prozradilo, byly stolky u vchodu. Nebýt jich a nevědět, kde se kavárna nachází, snadno bych ji minula. Ostatně, když jsem kolem kavárny procházela poprvé, opravdu jsem si jí nevšimla. Už zvenčí mne překvapil chléb, který jsem viděla za výlohou. Krásný domácí řemeslný chléb se na mne usmíval a já jsem začínala dávat tipařům zapravdu, že mne asi čeká netradiční zážitek.
A ten mne také čekal. Jen co jsem do kavárničky vešla, překvapila mne její velikost. Kromě jednoho vysokého stolu a dvou stolků si nebylo v kavárně kam sednout. Kavárnička je na prostor opravdu skoupá, ale vejde se do ní tolik lidí, že by to člověk nečekal.
Kromě interiéru kavárny mne hodně překvapila atmosféra. V kavárně bylo hodně lidí, zaměstnanci nevěděli, co dřív a přesto byli v naprostém klidu a s každým prohodili pár slov. Z vitrín se usmívaly croissanty a další sladké dobroty. V regálech za personálem bylo vidět slané pečivo a řemeslný chléb.
Fronta rychle utíkala a brzy jsem byla na řadě i já. Objednala jsem si espresso lungo, posadila jsem se a čekala jsem, až se mi káva připraví. Ptala jsem se i na bezlepkový dezert, ale opravdu jsem nepochodila. I když mi pán, který mne obsluhoval, sdělil, že kdybych přišla v týdnu, tak by měli brownies. O víkendu ale bezlepek nevedou.
Kávu jsem měla na stole během chvilky. Byla připravená podle nejnovějších standardů, mléko u kávy bylo teplé a dokonce bylo započítáno v ceně kávy. Vodu ke kávě jsem nedostala, neboť na stole v kavárně je džbánek filtrované vody a každý si může nalít, kolik vody chce.
Chvilku jsem v kavárně seděla nad výbornou voňavou kávou a užívala jsem si atmosféru, kterou jsem dlouho nikde nezažila. Opravdu dlouho se mi nestalo, že bych byla v kavárně plné lidí a personál nebyl nervózní a nikam nespěchal. Ale tady to tak je. A i přesto, že personál nespěchal, nestresoval se a na každého měl čas, objednávky byly rychle připravené, bez jednoho jediného pochybení nebo selhání.
V chrudimském Bochánku jsem si připadala jako v jiném světě. Přesněji ve světě, který skončil přibližně před 15 lety. Tehdy totiž ještě personál kaváren a restaurací držel standard, který se dnes nevidí. I když, při troše štěstí jej stále ještě najdete. Jako jsem ho našla já v Bochánku.
Jestli tato kavárna má nějaký nedostatek, pak je to chybějící bezlepkové pečivo. Jeho přítomnost v kavárně někdy v týdnu, až zase jednou do Chrudimi pojedu, ověřím. Jinak tomuto místu není co vytknout. Když tak na návštěvu Bochánku vzpomínám, ani to bezlepkové pečivo mi nechybělo. Místní atmosféra a servis mne nadchly mnohem více, než sladká tečka u výborné kávy.
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč Českou republikou.
