Článek
Když jsem na Šikland koukala, zaujala mne jeho nabídka. Ale jakmile jsem koukla na hodnocení, začala jsem mít obavy, kam to vlastně jedu. Podle hodnocení na místě nic nefunguje a je na něm hrozná nuda. Brzy jsem na vlastní kůži poznala, jak se věci mají.
Čekal mne krásný hotel s luxusním pokojem, ve kterém jsem měla pohodlnou postel, nádhernou koupelnu a vše, co jsem si jen mohla přát. Snídaně se podávaly už od půl osmé ranní do desíti, takže kdybych chtěla, mohla jsem si přispat.
Jenže na spaní nebyl čas. Program ve westernovém městečku začínal už o desáté. Animátor u šibenice oznámil denní program a časy představení a tím návštěvníkům řekl, že je na čase přenést se na divoký západ. Po úvodním proslovu následoval nabitý program.
Dopolední představení s lany, biči i koňmi bylo fajn. Celé publikum se hodně nasmálo. Po představení nás čekaly projížďky na koních i vláčkem a malé objevitele zaujalo hlavně rýžování zlata a hledání diamantů. Když jsme rýžovat začínali, myslela jsem si, že možnost vyrýžovat zlato je vtip. Ale více jsem se mýlit nemohla a několik zlatých kousků jsem si i odvezla.
Zašla jsem i na prohlídku indiánské vesničky, ve které jsem se dozvěděla zajímavé informace o indiánech, o jejich běžném životě a vývoji. Vesničkou mne provázel mladý Indián a nechyběl ani jeho starší kolega.
Odpoledne jsem zašla na veselou hru z divokého západu a večer na působivou ohnivou show, na kterou jsem se moc těšila.
Protože se některá představení v Šiklandu obden mění, zašla jsem na představení i další den. Bylo zajímavé vidět, jak se představení liší, jaké jsou reakce publika a jak si hlavně malé děti program užívají. Tentokrát jsem místo ohnivé show zašla na country večer, kde se hrály písníčky, které ocenili velcí i malí návštěvníci, a kde panovala nevšední atmosféra.
Jak už to tak s bývá, s dítětem má člověk chvilku času na všechno. Nikde jsme se sice nezdrželi dlouho, ale zato jsme vyzkoušeli skoro všechno, co Šikland nabízí. Zastavili jsme se v mini ZOO, svezli jsme se vláčkem, navštívili jsme tygřici Miu a zašli jsme i na nafukovací klouzačky a na trampolíny. Jen do vody jsme se nedostali, protože nám počasí moc nepřálo.
Za tři dny jsme stihli rýžování zlata, hledání diamantů, návštěvu indiánské vesničky i bloudění v zrcadlovém bludišti. Pomazlila jsem se s oslíkem Matějem, i když se mnozí divili, že nejdu raději ke koním. Stihli jsme si zatancovat, malý se nechal potetovat a mohli jsme si zkusit kostýmy, díky kterým jsme se stali opravdovými obyvateli divokého západu.
V Šiklandu jsme strávili tři dny a co je nuda, jsme nezažili. Dokonce i přes nepřízeň počasí se odehrálo venkovní představení, které by se jinak odehrálo v Saloonu. Být tam o dva dny déle, stále máme co dělat.
Za sebe musím říct, že vůbec nechápu, jak se tu lidé mohou nudit. Nechápu, na co si stěžují. Až na malé detaily je Šikland krásné westernové městečko, které vás vtáhne do děje. Program je nabitý, animátoři jsou vstřícní, snad jen obsluha by mnohdy mohla být rychlejší. Ale proč se zabývat maličkostmi, když si můžeme odvézt pěkný zážitek?
