Článek
Před mnoha a mnoha lety, v místech, kde dnes stojí Čertova skalka, stála skála vysoká, která obyvatelům blízké Rabštejnské Lhoty připadala pekelná, a proto místo nazvali Čertův Hrádek. Těžba křemence, který sloužil pro stavbu cest jako štěrk, však z původních skalních stěn stále více ukusovala, až z nich zůstala dnešní Čertova skalka.
Pod Čertovou skalkou můžete vidět další po čertech zajímavé místo. Tím místem jsou létající klacky. Byť klacky pod Čertovou skalkou opravdu létají, s čertovskou mocí nemají vůbec nic společného. Létající klacky je laický název unikátní konstrukce tvořené dřevěnými kůly, které jsou zavěšeny na ocelových lankách a „levitují“ v prostoru. Konstrukce nese kouřovod odvádějící kouř a jiskry z ohniště a zároveň vytváří pocit uzavřeného prostoru kolem ohniště.
U Čertovy skalky najdete i další unikát, který stojí za vidění. Tímto unikátem je rozhledna Bára II, na kterou vede dřevěné točité schodiště o 78 schodech. Atypická a unikátní konstrukce tvaru trojbokého komolého jehlanu je dle autora rozhledny ing. arch. Martina Rajniše ojedinělá nejen v Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě. Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny je vyrobena z modřínového a dubového dřeva, které pochází z chrudimských městských lesů. Z rozhledny jsou vidět Železné hory, velká část Polabí, Orlické hory a Krkonoše, za dobré viditelnosti i Jizerské hory, Ještěd a Kralický Sněžník. Vstup na rozhlednu je volný.
Ale zpátky k Čertově skalce, ke které se váže jedna velmi zajímavá, po čertech tajemná, pověst. Prý kdysi dávno, když byly lesy Podhůry hlubší a temnější než dnes, stála na místě dnešní skalky vysoká štíhlá věž z bílého křemence. Lidé jí říkali Hrádek světla, protože se prý v noci třpytila jako hvězda spadlá do lesa. V té době žil v okolí uhlíř jménem Matěj, dobrák od kosti, který znal každý strom i kámen. Jednou v zimě, když se vracel z Chrudimi, potkal na cestě podivného pocestného. Pocestný byl vysoký, v dlouhém kabátě oděný a oči měl jako žhavé uhlíky. Cizinec hledal cestu k bílému hrádku, ve kterém měl být ukrytý kámen, který svítí i v nejhlubší tmě. Matějovi se to nezdálo, ale směr cizinci ukázal. Sotva tak udělal, pocestný se zasmál tak, až se les otřásl a najednou zmizel.
V noci se nad Podhůrou strhla bouře, jakou nikdo nepamatoval. Blesky padaly jeden za druhým, ale ne do stromů. Všechny mířily přímo na bílou věž. Lidé slyšeli dunění, jako by někdo lámal skálu holýma rukama a ráno byl hrádek pryč. Zůstala jen rozlámaná skalka, jako by ji někdo rozdrtil v obří dlani. Mezi kameny se prý dokonce našly otisky kopyt, které nikam nevedly. Začínaly i končily uprostřed skály. Uhlíř Matěj prý od té doby vídal v lese světélka, která se rozsvěcovala a zhasínala, jako by někdo hledal něco, co ztratil.
Staří lidé říkali, že onen pocestný nebyl člověk, ale čert, který chtěl získat světélkující kámen z hrádku. Jenže kámen se nedal vzít silou a tak se hrádek raději rozpadl, než aby padl do pekelných rukou. Dodnes se traduje, že když jde člověk kolem skalky za soumraku, může vidět, jak se v puklinách na okamžik zableskne bílý třpyt. To je prý pozdrav z dávného Hrádku světla, který se nikdy nevzdal.
Ať je pověst o Čertově skalce pravdivá či nikoli, jedno se jí upřít nedá. Je tajemnější než tajemná a kdo má rád tajemno a čertovská místa, určitě se v mých stopách vypraví. Vždyť kde jinde než na Podhůře najde tajemnou Čertovu skalku a ohniště, kolem kterého poletují klacky?
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč Českou republikou.
Zdroj: janulanatoulkah.cz, mapy.com, informační materiály Chrudimi, lidové vyprávění
