Článek
Blížící se Památka zesnulých, v Česku lidově označovaná jako Dušičky, každoročně spojuje rodiny při vzpomínce na ty, kteří už odešli. České hřbitovy se na přelomu října a listopadu rozzáří tisíci plamínků a zahalí do neopakovatelné, nostalgické atmosféry. Tento dojemný pohled má však i svou temnou, odvrácenou stranu. Jakmile sváteční ruch utichne, pietní místa zaplaví tuny odpadu, se kterým si samosprávy nevědí rady. Z tradičního svátku vzpomínek se tak postupně stává environmentální problém obrovských rozměrů.
Desítky tisíc tun za pouhých pár dní
Rozsah problému nejlépe ilustrují tvrdá data z odpadového sektoru. Podle statistik odpadových organizací vznikají na hřbitovech během dušičkového období desítky tisíc tun odpadu. V celorepublikovém měřítku se jedná o obrovský nápor, který se koncentruje do pouhých několika dnů.
Problémem není jen samotné množství, ale především složení tohoto odpadu. Největší podíl totiž tvoří levné plasty, umělé věnce, kýčovité gumové kytice a vyhořelé plastové kalíšky od svíček. Zatímco v minulosti lidé na hroby nosili živé chvojí, podzimní plody nebo skleněné svítilny, dnes v regálech supermarketů vyhrávají levné materiály z dovozu, které mají mimořádně krátkou životnost.
Multikomoditní sběr odpadu.
Nerecyklovatelný mix, který končí na skládkách
Mnoho návštěvníků hřbitovů žije v omylu, že plastové svíčky či umělé květiny po vyhození do žlutých kontejnerů projdou recyklací. Realita je však mnohem komplikovanější. Většina dušičkového zboží je vyrobena z takzvaných kompozitních (kombinovaných) materiálů.
Takový umělý věnec často obsahuje plastové květy, textilní stuhy, kovový drát a polystyrénový základ. Oddělit tyto složky od sebe je v masovém měřítku lidsky i ekonomicky téměř nemožné. Podobně dopadnou i plastové či dokonce skleněné kelímky zanesené hrubou vrstvou nevypáleného vosku – linky na zpracování plastů je nedokážou vyčistit, a proto jsou pro recyklaci nepoužitelné.
Novým fenoménem a obrovskou zátěží jsou podle ekologů také LED svíčky na baterie. Lidé je často kupují v domnění, že volí ekologičtější variantu, protože vydrží svítit déle. Po vybití však nezřídka končí v běžném směsném odpadu, přestože se jedná o nebezpečný elektroodpad obsahující těžké kovy. Drtivá většina tohoto „dušičkového mixu“ tak nakonec putuje přímo na skládky nebo do spaloven.
Co říká zákon o odpadech?
Tento stav je v přímém rozporu s moderní legislativou. Podle platného zákona o odpadech (zákon č. 541/2020 Sb.) mají obce a města přísně stanovené cíle pro povinné třídění a postupný odklon odpadu od skládkování. Odpad vyprodukovaný na hřbitovech spadá pod komunální odpad, za jehož sběr a likvidaci plně odpovídá konkrétní obec. [1]
Zákon jasně ukládá původcům i držitelům odpadu povinnost třídit jednotlivé složky – tedy plasty, sklo, kovy a biologicky rozložitelný odpad. Hřbitovy tak nejsou žádnou právní anomálií, kde by pravidla neplatila. Problémem je, že pokud návštěvníci hřbitova zákonnou povinnost třídění ignorují, obcím dramaticky rostou náklady. [1, 2]
Pokud míra netříděného směsného odpadu na hřbitovech překračuje limity, obec musí platit vysoké sankční poplatky za ukládání na skládky. Tyto finanční ztráty nakonec samosprávy přenášejí na samotné občany prostřednictvím plošného zvyšování místních poplatků za popelnice. [1, 2, 3, 4]
Samosprávy zkoušejí třídění, narážejí však na lidskou nedisciplinovanost
Města a obce se snaží situaci zachránit zaváděním speciálních kontejnerů na tříděný odpad přímo do areálů hřbitovů. Na řadě míst už vedle klasických popelnic najdete nádoby na sklo, plasty či biologicky rozložitelný odpad. Zkušenosti správců pohřebišť však ukazují, že úspěch této iniciativy plně závisí na ochotě a kázni lidí.
Zelený bioodpad, jako jsou zvadlé chryzantémy, větvičky nebo suché listí, by se dal bez problémů zkompostovat. Pokud je však někdo vyhodí do kontejneru i s plastovým květináčem, dárkovou fólií nebo drátem, celý obsah se znehodnotí a musí putovat na skládku. O budoucím odpadu se zkrátka rozhoduje už v obchodě u pokladny.
Jak vzpomínat s ohledem na přírodu?
Ekologičtější přístup k Dušičkám neznamená prázdné hroby. Stačí pár vědomých změn:
- Přírodní materiály: Živé květiny (chryzantémy, vřesy) zvládnou mrazíky. Věnce z chvojí, šišek a šípků vypadají důstojně a přirozeně se rozloží.
- Trvanlivé světlo: Namísto plastových kalíšků investujte do skleněné či kovové lucerny na celý život. Svíčky dokupujte bez obalů, nejlépe z včelího nebo rostlinného vosku.
- Méně je více: Úcta se neměří množstvím plastu. Jeden přírodní věnec a svíčka mají větší duchovní hodnotu než hrob zavalený levným kýčem.
Změna myšlení je v tomto ohledu nevyhnutelná. Pokud se nad nákupem dušičkových dekorací nezačne přemýšlet ekologicky, budou česká pietní místa i nadále čelit kritickému přetížení odpadem, jehož likvidaci nakonec všichni zaplatí ze svých peněženek.
Jak přistupujete ke zdobení hrobů na Dušičky vy?
