Krása za totáče: jaká byla výbava koupelnové skříňky socialistické ženy

Jeden krém na obličej, pasta na zuby, deodorant, lak na vlasy a v lepším případě maskara, rtěnka, tělové mléko, šeříkové mýdlo a voňavka. Taková byla výbava koupelnové skříňky socialistické ženy.

Zatímco v Československu zuřil socialismus a na pulty prodejen se dostala občas nějaká novinka, v západních zemích přicházely do prodeje převratné novinky. Padesátá léta přinesla spolu se swingem a s rokenrolem módu dokonale upravených účesů. To se podařilo pomocí tekuté síťky na vlasy - tedy malému zázraku jménem lak s názvem Taft. Éra barvení vlasů v domácím prostředí začala v roce 1947, kdy firma Schwarzkopf vyvinula první barvu, už o čtyři roky později byla na světě další revoluce ve formě krémové barvy a zesvětlovače pro domácí použití.

Konec tvarování účesů pomocí piva či cukrové vody nastal s prvním stylingovým přípravkem ve formě gelu, který přišel na trh našich západních sousedů v roce 1964. Značka Nivea v šedesátých letech představila speciální řadu kosmetiky určenou pro děti. Zároveň přinesla ženám ze Západu první tělové mléko v tekuté formě, které hydratovalo a vyživovalo pokožku.

O tom mohly ženy v ČSSR pouze snít. Schauma v Německu ale představila celou škálu šamponů, které byly navíc obohaceny o přírodní výtažky. L'Oreal přišel v roce 1963 s první pěnou do lázně pod názvem Obao, Nivea koncem sedmdesátých let rozšířila sortiment sprchových produktů o sprchový gel a mýdlo, které podle reklamy navozovaly příjemný pocit ze sprchování.

První návrhářský parfém byl vyvinut firmou L 'Oreal v roce 1966 pod názvem Fidji od Guy Laroche. Koncem šedesátých let přišel na trh „eau Fraiche“ od Lancôme. A čím voněli Čechoslováci? Technolog Ctibor Dobrovodský jako první v Československu vyvinul rozprašovací ventil s plnící hlavou v roce 1964 a umožnil tak výrobu aerosolových kolínských vod v národním podniku Kosmetika Bratislava.

Ženy si mohly dopřát vůni Chat Noir Exclusiv, muži kolínskou 20HP. Velmi oblíbené byly i Živé květy a voda po holení Pitralon, která se vyráběla v koncernu Tukový průmysl Praha už od roku 1951. Svět pánské kosmetiky na Západě dobyla Nivea v osmdesátých letech, kdy přinesla na trh balzám po holení bez obsahu alkoholu, který nedráždil pokožku.

Za socialismu byla kosmetika, zejména ta západní produkce, těžko dostupná a kupovala se hlavně v Tuzexu.

Od roku 1948 byl v prodeji krém Indulona určen k ochraně a péči o pokožku rukou. Ženy si myly vlasy kopřivovým šamponem Dixi, chlupy z nohou si odstraňovaly depilačním krémem Opilce a na obličej si aplikovaly výživný mandlový krém z AB Kosmetiky. Na rty k ochraně před chladem se používal jelení lůj.

Mladším ročníkům byla určena lihová tinktura s kafrem a maska, pánům pěna na holení Barbus. Nedostatky na tváři mohly ženy v socialismu překrýt silně krycím mejkapem od Dermacolu, který byl první svého druhu v Evropě. Oči si zvýrazňovali maskarou AB, která rychle zaschla, nelepila řasy a lehce se umyla. Značka kosmetiky Dermacol vznikla v roce 1966. Její výrobky byly původně vyráběny v rámci Barrandovských filmových studií v Praze. Hlavním expertem na jeho výrobu byl sušický rodák, inženýr-chemik Vlastimil Boublík.

V letním období padl vhod opalovací olej Nubian, šikovnějším se pod pultem ušel i opalovák od Nivey. Právě ten vyráběla v licenci AB Kosmetika spolu s tělovým mlékem Nivea, krémem na ruce Atrix či deodorantem Bac, který od roku 1952 patřil na Západě k pionýrům v segmentu deodorantů. V Praze v závodech značky Astrid se licenčně vyráběla vlasová kosmetika Schwarzkopf. I díky Palette Vitalu nebo laku na vlasy Taft mohly mít socialistické ženy pevný účes a pěkný blond odstín.

Ani náhodou! Sice měli menší výběr výrobků zabalených v méně přitažlivém obalu, ale většina z nich se vyráběla ze zahraničních ingrediencí. Řada z nich přežila socialismus a jsou oblíbené dodnes.

Zdroje: