Manželské předválečné Československo: národnostní předsudky bránily míšení

Národnostní míšení prostřednictvím manželství ne­bylo v předválečném Československu rozšířené tak, jak by se dalo vzhledem k mnohonárodnostnímu charakteru republiky očekávat.

Otázky mezi­rasového míšení podle tehdy vědci uznávaných ra­sových teorií podporovaly totiž národní výlučnost a nechuť k ná­rodnostně smíšeným sňatkům, což bylo do určité míry možné pozorovat i v Československu. Ovšem i tento národnostní faktor byl v praxi křížen jinými zřeteli, zvláště kulturními a majetkovými.

Zdroj dat o pohybu obyvatelstva byl zveřejněný v 77. svazku edice Československá statistika. Za rok 1927 bylo v Českoslo­vensku uzavřeno celkem 130 237 manželství, z toho 124 724 mezi páry stejné národnosti. V procentuál­ním vyjádření tvořil jejich podíl 95,77 %.

Podíl smíšených manželství dosahoval v roce 1927 v celém Československu 4,23 %, v samotných Čechách 3,40 %, na Moravě a ve Slezsku 4,37 %, na Slovensku 5,84 % a na Podkarpatské Rusi 4,97 %. Nejmenší zájem o partnery z jiné jazykové skupiny tedy vykazovali obyvatelé Čech.

Češi a Slováci v této statistice patřili do společné československé skupiny. V roce 1927 tvo­řily sňatky osob se stejnou národností v případě Če­choslováků 91,46 %, Rusínů 93,59 %, Poláků 75,40 %, Němců 92,59 %, Maďarů 90,62 % a Židů 96,04 %.

Národnostní míšení sňat­kem nebylo v Československu zdaleka rozšířené. Ex­trémní neochota k nim panovala mezi Židy, Rumuny na Podkarpatské Rusi a Romy.

Nechuť k výběru part­nera z jiné etnické skupiny u nás dosahovala míry, která se vyskytovala v té době v silně rasově segregovaných Spojených státech ame­rických mezi bělochy a černochy. Typická hodnota pro rasově nesmíšená manželství zde činila 90 %, při­čemž například v Bostonu vykazovala mezi bělochy 92,4 % a černochy 93,7 %.

Podíl nově uzavřených manželství partnerů jiného náboženství v roce 1927 tvořil 12,29 %. Nábožensky jednotných tedy bylo 87,71 % svazků. V případě věří­cích hlásících se k římsko-katolické církvi dosahoval podíl párů shodné víry 73,77 %, u řecko-katolické 84,23 %, českobratrské 80,60 %, československé hu­sitské 79,40 %, u osob bez vyznání 49,87 % a u izrael­ské víry 90,50 %.

Pozoruhodný byl nicméně vysoký podíl nesmíšených sňatků u osob ru­sínské národnosti (93 %) a současně se hlásících k řec­kokatolické církvi (83 %), která u obyvatel Podkarpat­ské Rusi převládala. To svědčilo o určité izolovanosti zdejšího slovanského obyvatelstva. Pravděpodobným důvodem byly kulturní a majetkové fak­tory. Zajímavé rovněž bylo, že procento nesmíšených sňatků u vyznavačů izraelské víry bylo nižší než podíl židovské národnosti u obou novomanželů.

Smíšená manželství v ní byla relativně častá. V úhrnu za roky 1925, 1927 a 1930 činila u ženichů 10,4 %, u nevěst 21,4 %. V případě Poláků bylo československo-polských manželství 82,7 % a německo-polských 16,4 %, u Polek tento podíl dosahoval 81,6 % a 17,4 %.

Polská národnost tvořila nečetnou menšinu, ale kromě toho ještě kulturně i majetkově, a popřípadě i jazykově nebyly velké rozdíly od národnosti československé nebo německé. To ji neisolovalo a tedy nechránilo před smíšenými manželstvími.

Z úhrnného počtu 5 035 smíšených man­želství za tři zmiňované roky 1925, 1927 a 1930 byla maďarská nevěsta evidována v 1 819 a českosloven­ská v 1 926 případech. Při srovnání s podílem obou národností žijících na Slovensku podle sčítání lidu z roku 1930 to bylo 4,8 % versus 66,9 %. S druhou národností uzavřelo manželství ve zmiňo­vaných letech z úhrnného počtu smíšených manžel­ství 61,5 % československých a 76,7 % maďarských ženichů a 48,5 % československých a 80,4 % maďar­ských nevěst. Kulturní a majetkový faktor tu křížil národnostní zřetel, zvláště u srovnání s obyvatelstvem karpatoruským, které bylo československé národnosti příbuznějším.

Na Podkarpatské Rusi žila etnika s výjimkou čes­koslovenského velmi izolovaně. Češi i Slováci, často státní zaměstnanci, tu měli nedostatek vhodných protějšků své národnosti, a obraceli se proto k ru­sínským a maďarským nevěstám. Podíl národnostně nesmíšených sňatků dosahoval v roce 1927 v případě československé národnosti 72,38 %, rusínské 92,95 %, maďarské 89,64 % a židovské 99,07 %.

V letech 1980 až 1989 bylo v Československu uzavřeno 58 398 sňatků mezi občany české a slovenské národnosti (4,9 % všech sňatků). Ve stejném období se v smíšených česko-slovenských manželstvích narodilo 77 885 dětí (3,7 % všech dětí narozených v manželství). To znamená, že přibližně jedna pětina manželů v těchto mezietnických manželstvích asimilovala do jedné z etnických skupin. Slováci tvoří 4,0 % obyvatelstva České republiky, zatímco Češi tvoří 1,2 % obyvatelstva Slovenské republiky.

Na rozdíl od minulosti dnes statistiky sledují pouze údaje o počtech sňatků s cizinci. V současnosti zhruba jedna desetina manželství bývá v Česku uzavírána snoubenci, z nichž alespoň jeden má jiné než české státní občanství.

S přibývajícími cizinci v naší populaci obecně roste i podíl sňatků, kdy alespoň jeden ze snoubenců není Čech. Jejich podíl se v novém století do roku 2020 pohyboval mezi 8 až 11 %, v letech 2021–2022 to již bylo více než 12 %, a v roce 2023 bylo dosaženo rekordní hodnoty 15 % (7,3 tisíce). Ze smíšených sňatků českých občanů je o něco více těch, kdy cizincem je ženich.

Češka s cizincem stála před oltářem v průměru let 2019–2023 v 5,3 % všech uzavřených manželství, Čech s cizinkou tvořili 4,8 % snoubeneckých párů. Největší část těchto sňatků tvoří kombinace Češky se Slovákem a Čecha se Slovenkou – v obou případech 1,9 % všech sňatků v letech 2019–2023. Na třetím místě pak byly páry tvořené Čechem a Ukrajinkou (1,1 % všech sňatků). Čtvrté pořadí náleží párům Češka a Němec (0,5 %), páté pak párům Čech a Ruska.

Prameny: