Článek
Pokládáte si zrovna teď otázky typu: „Co já? Jsem opuštěna a hledám místo na slunci nebo se snažím pochopit člověka v jeho samotě, v jeho zranitelnosti a pomíjivosti, v jeho nejistotě? Či sebe sama? “
Cítíte se, jak kdyby vám něco chybělo? Jak kdyby vám někdo svlékl kabát a s ním vše, co jste kdy měli na sobě? Jak kdyby vám ve větru uletěl klobouk a pod ním kolem vás poletovala i vaše hlava?
Je to jen dočasné. Jako vše. Oteplí se, kabát nebude brzy potřeba a i ten vítr zase jednou foukat přestane. A možná dřív, než si teď myslíte.
Samotu prožíváme každý jinak. Někdy je výletem. Výletem kamsi do neznáma. Do nových poznání. Do života. Do našeho nitra.
A na tom výletě poznáváme mnoho nového, jako třeba to, že nikdy nejsme sami!
Tohle poznání je skutečně důležité. Dokáže, že umíme rozpoznat mezi pocitem samoty a pocitem osamění.
A taky to, že samota nás učí velkým věcem. Samozřejmě pokud se učit chceme.
Učí nás poznávat se. A není tím myšleno takové to: „Jsem citlivka a mám hnědé oči po mámě.“ Ale poznání všech zákoutí našeho těla a mysli. Nebýt jen součásti názorů a davů všude kolem. Vědět, proč jsme se do samoty dostali a brát ji jako příležitost. Poděkování.
Odešli jste od špatného partnera? Je to dar, že jste to dokázali!
Odešel od vás? Nežadoňte. Opravdu chcete prosit někoho, aby s vámi byl? Možná to vyjde, ale na jak dlouho? Takové ponížení do života vůbec nepatří a nakonec vás to nechá ještě slabší. Respektujte jeho rozhodnutí a respektujte hlavně sami sebe! Bude to bolet, ale berte bolest jako součást nového očekávání. Brzy se změnám přizpůsobíte a pochopíte, že s každou velkou změnou a s každým koncem přichází něco nového.
Tak proč se tím trápit? Toto je odměna pro vás. Buďte věrní sami sobě, buďte sami sebou. A rádi sami se sebou.
Je to vaše „samota“ a dovolte jí, ať se stane vaší podstatou.
Rozpoznejte její komfort a její možnosti.
Že je to málo?
- Naopak!
Jsou neomezené!
