Dovolená s delfíny: Jen sen, nebo možná realita?

Představte si, že máte stejný výhled jako já: spousta hvězd, které se mi zdají být blíž než v Česku. Úplně jasně vidím i Mléčnou dráhu. A k tomu všemu se na černé obloze jemně pohupuje srpek měsíce, skoro jako kolébka – jen tak lehounce sem a tam. Tady v Egyptě je opravdu pohled na oblohu trochu jiný. A mně je tak krásně, jak je to celé až kouzelné. Na tom nebeském plátně je toho tolik k pozorování! Ale teď na to nemám v hlavě prostor. Proč? Protože dnešní den byl mnohem silnější. Plný okamžiků, které ve mně rezonují i teď. A bude to pokračovat i doma, i za několik týdnů nebo měsíců.

Jsem totiž na krásné jachtě na Rudém moři, která se specializuje na týdenní pobyty na moři – buď s potápěči nebo se šnorchlaři v jedinečné korálové laguně Sataya v egyptské části Rudého moře. Během dnešního i minulých dnů jsem plavala mezi delfíny. Jsou to volně žijící delfíni, kteří tam byli pro mě i pro ostatní lidi jen proto, že to tak chtěli oni sami. Protože i oni chtěli být v naší společnosti. Jen tohle vědomí je pro mě neskutečný pocit!

Někdy kolem mě jen propluli. Někdy jsem je sotva ve vodě zahlédla. A někdy jsme ani nevylezli ze člunu, protože jsme respektovali, že o nás nemají zájem. Ale jindy byli tak blízko u mě, že bych se jich snad mohla i dotknout. Ale to se tu nesmí, respekt a ochrana delfínů je důležitá. Takže jsem si párkrát musela držet jednou rukou za zády tu druhou, jak mě to lákalo natáhnout se a pohladit si delfína.

Víc než jen splněný sen

O plavání se svobodnými, volně žijícími delfíny jsem snila už jako malá holčička – nejen v noci ve spánku, ale i ve dne ve svých představách. Sice jsem si musela počkat opravdu dlouho do svého hodně dospělého věku, ale to čekání stálo rozhodně za to. S těmi mými představami a sny se to totiž nedá vůbec srovnávat. Je to víc než sen. Můžu se s nimi setkávat skoro celý týden i několikrát za den!

Nebudu vám kecat – někdy na nás ti delfíni nemají moc náladu a chuť. Někdy se totiž taky potřebují vyspat po celonočním lovení ryb a hostině na otevřeném moři. A k tomu odpočinku je právě Sataya ideální. Takže nás ve svém okolí občas jen tolerují, někdy až ignorují. Ale jindy jsou úžasně společenští i vůči nám, nejen mezi sebou. To si pak plaveme různě v jejich blízkosti nebo mezi nimi a oni si mezi námi hrají, pošťuchují se nebo se věnují svým rituálům vzájemné náklonnosti.

A když už tam jste poněkolikáte jako já, máte možnost je vnímat jinak. Víc. Můžete si pak všímat věcí, které jste v tom prvotním úžasu a euforii neměli možnost zahlédnout. Já už s nimi strávila spoustu týdnů. A doufám, že ještě víc společných týdnů s nimi mám před sebou. Dnes už třeba vnímám jejich jemné, ale stále přítomné doteky mezi sebou. Jsou opravdu neskutečně kontaktní a je vidět, že to mají moc rádi. Mockrát jsem měla možnost vidět delfíní miminka se kojit od maminek (rodí se tu většinou v červenci). Bavím se a zároveň cítím poctu, když plavu vedle delfíní maminky s prckem, který se učí poznávat svět a prozkoumává ho svou zvídavostí. A vidím, že některá mláďata jsou odvážnější a zvědavější než jiná. Stejně jako lidské děti a jiná mláďata. Ale taky je krásné vnímat matčinu důvěru a podporu, se kterou ho nechá připlout k člověku blíž a někdy si s tím člověkem i pohrát v delfíním stylu – to je trocha vlnění a otoček kolem sebe. A zase zpátky k maminčinu boku.

Nejčastěji si samozřejmě delfíní děti, teenageři i dospělí hrají mezi sebou. Někdy se pošťuchují navzájem – třeba i s malými nežahavými medúzkami jako balónky. Jindy je to honička nebo nádherný delfíní balet, při kterém s neskutečnou rychlostí mění směry, dělají piruety a salta a zároveň se bez nehod stíhají třít těly o sebe. A věřte mi, že je někdy těžké nezačít se smát nebo dokonce chechtat tak moc, že vám nateče voda do brýlí při šnorchlování. No prostě víc než sny!

A proč si delfíni vybrali právě Satayu? Jaké kouzlo v sobě tato zátoka skrývá?

Samozřejmě se můžu jen domnívat, ale věřím, že na téhle teorii něco bude.

Tato zátoka se také nazývá Dolphin House – tedy Domov delfínů. A není to náhoda. Nachází se na jihu Egypta, jihovýchodně od Marsa Alam. Korálové útesy tu sahají až k hladině, a tak tvoří dokonalý vlnolam, což přes den využívají právě delfíni. Pro nás lidi je to navíc ideální místo – nehrozí zde mořská nemoc a můžeme si tu v klidu plavat. A navíc to není jen tak nějaký reef, který poskytuje jen částečně chráněný prostor pro kotvení lodí nebo odpočinek delfínů, jak je tomu u většiny větších útesů nebo ostrůvků v Rudém moři. Sataya je mnohem víc. Jde o oblast o rozloze přibližně 1 × 4 kilometry, obklopenou korálovými útesy. Vytváří tak skutečně bezpečné prostředí pro delfíní odpočinek – nemusí vynakládat velké úsilí k plavání a zároveň nejsou neustále ve střehu. Kromě delfíní společnosti je tu ještě jedna skvělá věc – nepotkáte tu žraloka. Alespoň si to nikdo z místních námořníků nepamatuje. Žraloci se této oblasti vyhýbají – jako by věděli, že patří delfínům a mohlo by to tu být nebezpečné. Ano, chápete to správně – pro žraloky by to skutečně mohlo být nebezpečné. Delfíni dokážou žraloka svým tvrdým kostnatým zobákem bolestivě dloubnout, vážně zranit nebo ho v krajním případě i zabít.

A to se celý týden jen plave s delfíny? Není to nuda?

Pro mě rozhodně ne! Ale chápu, že to každý nemusí mít stejně jako já. Plavání s delfíny je hlavním programem celého zájezdu, ale rozhodně není jedinou aktivitou.

Každý den máme tři plavání s delfíny: první ráno před snídaní (kdo potřebuje, může si dát čaj, kávu, sušenku nebo ovoce ze samoobslužného baru). Druhé plavání je před obědem a třetí odpoledne po obědové siestě. Nic z toho není povinné, takže si můžete ráno přispat a vyrazit až na další plavání. Někdo si užije ranní plavání, kdy delfíni bývají nejhravější. I když já mám pocit, že rozdíl už není tak výrazný jako dřív – často bývají nejkomunikativnější až později během dne. Pak si může dát pauzu a vrátit se do vody až odpoledne. Nebo se řídit svou aktuální náladou – protože tady není vážně nic povinné. Je to přece dovolená a tu si má člověk užít s pohodou a radostí a hlavně si odpočinout.

Taky se může stát, že se delfíni neukážou celý den. V takovém případě se zájemci vydají člunem ke korálovým valům ohraničující a chránící celou zátoku a prozkoumají nádheru rudomořských atolů. Je tu nespočet ryb i drobných rybiček a také velké množství druhů korálů – měkkých i tvrdých. Bohužel i tady se projevuje oteplování vody a korály už nejsou tak barevné jako před pár lety. A občas zahlédneme i jiné obyvatele korálů, jako třeba krevetky, medúzky (nežahavé), mušle a škeble, červy (kdy vás ani nenapadne, že jsou to červi), sumýše (mořská okurka), trnuchy a výjimečně i chobotnice. A ještě mnohem víc. Časem si člověk začne všímat i života na útesech – a i ten bývá někdy zábavný. To spousta nadšenců šnorchlování u rezortů asi zná taky, že.

Kdo nechce vůbec opustit loď, ten si tam jednoduše lebedí – opaluje se, čte si, povídá si s ostatními nebo jen tak relaxuje. A protože loď kotví skoro celý týden v tom krásném a bezpečném prostoru laguny, můžeme se i jen tak cachtat u lodi. A to byste koukali, jak skvěle se sedí na kotvícím laně – jako vlaštovky na drátech, zatímco si povídáte s ostatními.

A i kdyby delfíni v zátoce byli skutečně každý den od rána do večera, je jen na skupině, jak se domluví a zda opravdu třikrát za den za delfíny půjde. Já osbně jsem vždycky pro. A nuda? Vážně ne - každé setkání s delfín totiž probíhá úplně jinak.

Odpolední a večerní zábava

Den uteče tak rychle, že si to ani neuvědomíme. A když přijde odpolední svačina, víme, že se brzy začne smrákat. Pak si můžeme zacvičit jógu, zatančit, nebo se jinak protáhnout pod vedením instruktora, který je právě na palubě. Někdy si povídáme, jindy meditujeme – prostě každý podle svého gusta.

Strach z mořské nemoci nebo žraloků už snad zmizel. Možná vás ještě napadá obava z ponorkové nemoci nebo omezeného prostoru na lodi. I to můžeme pustit z hlavy a uvolnit se. Tahle loď měří 40 metrů na délku, přes 8 metrů na šířku a má několik palub. Uvnitř je vše klimatizované, s možností nastavení teploty podle potřeby – včetně společných prostor i dvoulůžkových kajut. Venku si pak můžeme vychutnat čerstvý mořský vzduch, ať už na slunci nebo ve stínu, a naplno vnímat sílu živlů i nekonečnou svobodu bytí. Pokud si chceme dopřát chvilku pro sebe, určitě si každý najdeme ideální místečko. Na lodi se obvykle sejdou lidé podobného naladění, kteří se rychle propojí do nádherné, vzájemně se podporující skupiny – a pak je tu dobře všem. Dokonce i workoholici tu velmi rychle „vypnou“ a konečně si dovolí užít volné dny v naprosté pohodě. V tom jim pomáhá i často slabý signál mobilních operátorů – což se nakonec ukáže jako skvělá výhoda pro opravdový odpočinek.

Po večeři pokračuje volný program – často tematické večery s vodní dýmkou, beduínskou kávou či čajem, nebo jinou příjemnou zábavou. Všechno v klidu, žádný tlak – jen čistá pohoda. Když je chuť, rozezníme egyptské rytmy a můžeme si zatančit – nebo si jen v klidu popovídáme. Někdo jde brzy spát – buď do kajuty, nebo rovnou na palubu pod rozzářenou hvězdnou oblohu, o které jsem psala na začátku. Pokud je zrovna úplněk, raději si otočím hlavu na druhou stranu, aby mi nezářil do očí ostře jako lampa. V takových nocích není na nebi vidět tolik hvězd, ale i tak je to nádherné. A ráno můžeme pozorovat svítání přímo ze svého pelíšku. Prostě dokonalá dovolená, kterou ještě doladí výborná jídla – vždy čerstvá a s láskou připravovaná našimi kuchaři, kteří svou práci milují.

Máte nepříjemnou zkušenost z výletu za delfíny?

Pokud jste už někdy v Sataye nebo u jiného reefu byli na jednodenním výletu z rezortu a nepřišlo vám to tak krásné, možná si teď říkáte: ‚Co to ta ženská mele za nesmysly?‘ Tak čtěte dál. Vaše špatná zkušenost může mít několik důvodů.

Prvním důvodem je to, že některé výletní lodě ani nedoplují až do Sataye, i když na to turisty nalákaly. Někdy výletní lodě zakotví u bližšího a výrazně menšího útesu Šaáb Samadai. Stejně jako u Dolphin Reef nedaleko Hurghady (neplést s Dolphin House, což je Sataya). I tady můžete delfíny potkat – ale ne v takovém množství a s takovou jistotou jako v Sataye. Ale 100% jistota není samozřejmě ani v Sataye – delfíni jsou svobodní a volní.

Druhým a ještě podstatnějším důvodem, proč si většina lidí jednodenní výlety moc neužije nebo z nich odjíždí zklamaná, je stres. V tom pár hodinovém výletu totiž chybí často pohoda a klid. Egyptští průvodci se vám snaží ukázat co nejvíc. Jenže na palubě mívají spoustu lidí, kteří nikdy nepoužili šnorchl ani potápěčské brýle. Často se mezi nimi najdou i velmi slabí plavci nebo dokonce neplavci. A přesto všichni touží po setkání s delfíny. Pro průvodce je prioritou bezpečnost všech klientů, takže drží celou skupinu pohromadě – což znamená, že se lidé mohou nechtěně šťouchnout, bouchnout nebo kopnout ploutví. A taky si tu svou nervozitu nebo strach předávají nevědomky mezi sebou.

Dalším výrazným stresovým faktorem je čas. Lodě zde zůstávají jen pár hodin – včetně oběda a pauzy na vytrávení. Takže ani není prostor se na hladině uvolnit a ‚zdomácnět‘. Delfíni tento stres vnímají – a rozhodně ho nevyhledávají. Všechny tyto faktory – a možná i další – mohou vést k frustraci klientů těchto výletů nebo dokonce až k nervozitě a nepříjemnému chování vůči ostatním návštěvníkům Satayi nebo spolucestujícím na výletní lodi.

Na rozdíl od toho my máme v Sataye při týdenním pobytu možnost se s delfíny seznamovat pozvolna – oni sem připlouvají téměř každý den. A my máme čas si na ně počkat. Vnímáme naplno, jak je každé další setkání intenzivnější a krásnější. A co když se jeden den neukážou? Mají na to právo – jsou přece volně žijící a svobodní. Nedostávají žádnou potravu za plnění pokynů jako v delfináriích. My ale můžeme zůstat v klidu – kotvíme tu se svou jachtou několik dní. Dříve nebo později to vyjde – delfíni si nás sami připlavou omrknout. A ne jen jednou… Možná už zítra, možná později, ale vždy v ten správný čas. A já jsem přesvědčená, že oni přesně vědí, jak moc a jak intenzivní jejich společnost naše mys i srdce potřebují a zvládnou.

Delfíni a lidi

Tak jako já, i spousta dalších lidí tu už zažila ten zvláštní okamžik, kdy se jim delfín zadívá svým očkem do očí. Je to nepopsatelný pocit. Něco se v nás tímto zážitkem změní – nenásilně, někdy nepozorovaně a nevědomě. Ale změní. Samozřejmě k lepšímu. Přesněji řečeno – ke svobodnějšímu a láskyplnějšímu přístupu k sobě i k životu. ‚Otevře‘ se nám srdce a skutečně se může uzdravovat i fyzicky.

Určitě jste už slyšeli o delfinoterapii. Možná si to představujete jako pobyt s trénovaným delfínem v delfináriu, kde se ho můžete dotknout nebo se jím nechat vozit po bazénu. Ale to není to nejdůležitější na terapeutickém působení delfínů na naše fyzické, emoční i psychické zdraví. Důležitá je jejich přítomnost. Kde jsou delfíni, tam působí i jejich sonary. Už jen pobyt ve vodě s delfíny je léčivý. A přitom se s nimi ani nemusíte přímo setkat nebo si hledět vzájemně do očí. A teď si k jejich přítomnosti a pobytu v sonarem „prozářeném“ prostoru přičtěte ještě jejich radost ze života, harmonii celé skupiny a pocit svobody. Asi už vám taky došlo, že působení svobodných delfínů ve volné přírodě je pro naše zdraví mnohem silnější a efektivnější. Osobně jsem už viděla spoustu až zázračných pokroků po jediném týdnu na moři. Pokud doma máte někoho, komu by se takový pobyt a vylepšení hodilo, dokonce na takový pobyt můžete požádat i o příspěvek některou z nadací a charit. Znám dětskou neuroložku, která už několik let jezdí se svými pacienty a jejich rodiči jako odborná a srdečná podpora.

A že byste to kvůli své fyzické kondici nebo věku nezvládli? Posádka lodi je velmi ochotná a přejícná a pomůže vám aspoň do člunu. Občas prostě někdo ten týden stráví částečně nebo úplně takhle, zatímco ostatní plavou přímo mezi delfíny. I těm, kteří zůstávají na člunu, se mění život. I oni mají slzy radosti a dojetí v očích – stejně jako my ve vodě v brýlích a maskách. Často i chlapi.

Na konci týdne se zastavíme u malého neobydleného ostrůvku, kde se po několika dnech na moři můžeme projít po pevné zemi a nechat v sobě doznít všechny ty změny, které se během týdne odehrály. Některé vědomě, jiné úplně tiše a nenápadně. Ale staly se.

U ostrova si ještě zašnorchlujeme u terasovitého korálového útesu, cachtáme se v mělčině u pláže, užijeme si piknik a fotíme malé kraby poustevníčky i dokonalý západ slunce. A když se nám chce, vrátíme se sem i po večeři znovu a užijeme si pozdní večer přímo na pláži. Sedíme pak v písku pod hvězdami… a vůbec nikomu se nechce domů.

Co myslíte? Připadá vám to zajímavé a lákavé?

Možná je ten správný čas splnit si svůj sen. Tak na co čekáte? Sezóna je skoro po celý rok.
Nebo delfíny milujete a sníte o takovém intenzivním setkání, ale z různých důvodů si ho teď nemůžete dovolit? Můžete snít stejně jako já – a třeba to jednou vyjde i vám. Moc vám to přeji! A do té doby si s námi můžete užívat autentické fotky a videa ze Sataye ve facebookové skupině Delfíni a my – Svoboda srdce i oceánu. Protože přesně o tom to je – o svobodě. O vnitřní svobodě a radosti ze života. A právě to je poselství i učení delfínů.

A když jsem hvězdnou oblohou začínala, budu jí i končit – přímo nade mnou, nad naší lodí, nad Satayou je totiž v létě vidět souhvězdí Delfín. No není to jasná pozvánka a ujištění, že tady jsem na správném místě? A vy můžete být taky - je to asi ten nejdokonalejší relax, co jsem kdy poznala. Je spousta českých i zahraničních pořadatelů takových pobytů. Jen radši opravdu dejte přednost tomu týdennímu pobytu před jednodenním výletem. Je to vážně neporovnatelné.

Tak šťastnou cestu a pozdravujte delfíny.