Článek
Chtěli jsme jít do planetária
V plánu bylo navštívit planetárium, což mělo trvat dohromady i s cestou asi hodinu a půl. S kamarádkou a dětmi jsme se vydaly do IQ Landie, tentokrát na určitý program v planetáriu. Paní za kasou nám však odvětila, že tento program je už plný a ten další je pro malé děti nevhodný.
Sice jsme byly všichni po obědě, ale tentokrát jsem si nevzala s sebou opravdu nic, což obyčejně vždycky dělám. I když jdeme jenom na hřiště, zásoby pití a třeba nějakého kousku ovoce či zeleniny beru s sebou. Tentokrát jako na potvoru ne, tedy malou lahev s vodou jsem měla, ale k jídlu nic, vždyť jdeme jen na chvilku. Co teď?
Děti se těší na zážitky
Děti se těší na zážitky, do planetária na vhodný program i pro děti s osobním výkladem půjdeme tedy zítra, ale přece nemůžeme jít hned domů. To by nám děti neodpustily nebo by byly minimálně smutné. Jaké je tedy řešení? Půjdeme tedy do IQ parku, kde se děti dozví mnoho užitečného zábavnou formou. A však i my dospělí si něco zopakujeme, utvrdíme a také si rádi něco nového vyzkoušíme. V IQ parku to bylo prima, avšak rozhodně to zabralo víc než plánovanou hodinu a půl. Děti jsou jak u vytržení, všechno je láká a zkouší všechno možné.
I dospělí se zabaví
My jsme si vyzkoušely vědomostní kvíz, vysílaly jsme si přes morseovku důležitá sdělení. Poslední informace zněla: Mám hlad, dala bych si párek v rohlíku. Mimochodem od maminky, která velmi výrazně dbá na správnou životosprávu, včetně výživné a pestré stravy pro své dítko. Viděla jsem ovšem v její tváři výraz, který mluvil za vše. Hlavně ať už něco sníme. Máme hlad. Odlákat děti z herního světa plného užitečných informací nebylo lehké. Naštěstí už sám gong oznamoval, že návštěvníci mají během čtvrt hodiny opustit prostor IQ parku, jelikož se bude zavírat. V tu chvíli jsme to braly s kamarádkou jako pomoc shůry. Jo, jo, už jsme šilhaly hlady. Mohly jsme si něco koupit v automatu, ale to už se přece najíme v restauraci, když jsme to vydržely doteď.
Odcházíme brankou
Odcházíme brankou z IQ parku, děti se ještě rozhlížejí po krámku, který velmi dobře umístěný hned u kasy, a žadoní o některou hru či knihu. Nic se nekoupilo. Priorita je zjistit, kde se najíme. Je tady nějaká restaurace? Paní z kavárny odpovídá, že ano a odkáže nás na restauraci v komplexu. Jmenuje se Nostalgie. Super, je tu i dětský koutek. Sedneme si vedle něj ke stolu a děti okamžitě zmizí v koutku, ale já na ně koutkem oka dohlížím.
Servírka s jídelním lístkem
Když přijde servírka s jídelním lístkem, mám pocit, že bych si nejraději objednala všechny možnosti, ale pořád ještě mi to docela myslí a odradí mě od tohoto odvážného plánu místní ceny jednotlivých pokrmů. Nejdřív pití, jo, tak minerálku, jahodový džus a čaj. A k jídlu jsem si chtěla objednat hovězí líčka. V jídelním lístku totiž stálo hovězí líčka s grilovanou zeleninou. „Hovězí líčka“ s grilovanou zeleninou. Servírka se mě ptá, jestli doopravdy nechci přílohu, ideálně brambory. Říkám ji, že v jídelním lístku stojí „Hovězí líčka s grilovanou zeleninou“, odvětila mi, že to je jenom maso s omáčkou a že to vždycky dopadá tak, že si lidi stejně tu přílohu ještě dokoupí. Dobře, dám si tedy opečené brambory. A pro malého dětskou porci jahodových tvarohových knedlíků. Mám hlad jako vlk, tak to kdyžtak dojím. Kamarádka si dala v podstatě to samé. Čekaly jsme poměrně dlouho, vím, když je člověk hladový, má pocit, že se čas hrozně vleče. Ale fakt to bylo celkem dlouho.
Konečně nesou jídlo na náš stůl
Hovězí líčka s gratinovanými brambory a jahodové knedlíky pro děti. Když odhlédneme od toho, že jsme chtěly jiné brambory, tak pokrm byl poměrně studený. Jak líčka, tak sladké knedlíky. A tady jsem si to uvědomila. Obě dvě jsem si na pokrm mezi s sebou stěžovaly, ale abych jen nehanila, maso bylo měkké, což je hlavní, ale zároveň jsme to všecko snědly. Proč? Protože hlad je nejlepší kuchař. Když jsme dojedly a děti ani nesnědly všechny knedlíky, protože jsou podle nich tvrdé a studené, něco jsem po nich ještě dojedla.
Když už byl hlad zahnán, shodly jsme se na tom, že kdybychom tak velký hlad neměly, jídlo bychom reklamovaly, resp. ty brambory a nevyhovující teplotu pokrmu. Když se nás servírka ptala, zda je všechno v pořádku, řekly jsme jí o nízké kvalitě brambor a že jsme tuto úpravu ani nechtěly a servírka nám odpověděla zvláštním záhadným úsměvem. Jako kdyby dostala odměnu za to, že ty příšerné brambory vnutila dvěma evidentně hladovým šelmám, teda ženám.
Restaurace Nostalgie
Docela je to vtipný název, nostalgické vzpomínky jsou pro mě něčím zvláštní, je to většinou něco pěkného. Návštěva této restaurace mě něco naučila. Pro kuchaře je nejlepší, když jsou zákazníci hodně hladoví. Špatně se totiž reklamuje pokrm, když máte prázdný talíř......
Celkově to byl ale bezvadný den
Návštěv IQ parku se rozhodně vyplatí, pokud máte zvídavé děti. Napíšu o této možnosti v některém z dalších článků.
Zdroje:
Autorský text
