Jesse a Ashley Ridgway se rozhodli pro potrat - hrozí Downův syndrom

Zdrcení po výsledcích genetických testů, které prokázali trizomii 21.chromozomu, se rozhodli pro ukončení těhotenství. Jejich potomek by měl totiž Downův syndrom. Člověk by si myslel, že pokud se k tomu někdo bude vyjadřovat, tak v pozitivním smyslu, jako že přijde vlna podpory v tak citlivé životní situaci.

Ale ne, vždy se vyskytnou v této otázce podporovatelé i odpůrci tohoto náročného rozhodnutí.

Nikdy se společnost na tomto tématu nemůže shodnout. Jedni totiž zastávají názor, že každý jedinec má právo na život a druzí, že každý má právo na zdravý život.

Představte si, že Jesse s manželkou mají setsakramentské štěstí, že se to včas dozvěděli a nebydlí ve státě, kde je potrat kvůli Downovu syndromu zakázán. Tak je tomu například v Jižní Dakotě, Arkansasu nebo v Tenessee.

A my v Česku to máme také dobré, že rozhodnutí je na rodičích. Moc si nedokážu představit tu bezmoc, když vám ultrazvuk genetických predispozic rozpozná marker, že je velká pravděpodobnost tohoto syndromu nebo jiných vrozených vad a chudák žena je stejně nucena takového potomka porodit a obětovat mu pak celý život. A nejen ona, ale i její nejbližší rodina.

Něco jiného je, když se partneři dohodnou, že i přesto potomka přivedou na svět a budou se mu s láskou celý život věnovat a pravděpodobně budou muset hodně slevit ze svých životních standardů. Péče 24/7 je náročná a vyčerpávající a já zde chci vlastně dát hold všem takovým rodičům, kteří se s nesmírnou láskou o své děti, kteří prostě nezapadají do vzorce běžných dětí, starají.

Jedná se o vrozenou chromozomální anomálii. Nejčastěji k ní dochází při splynutí vajíčka se spermií, kdy hned v prvotní buňce zůstane chromozom navíc a každá další buňka se dělí již s touto vadou.

V případě Downova syndromu „přebývá“ 21. chromozom. Každá buňka osoby s Downovým syndromem tedy obsahuje tři 21. chromozomy (namísto obvyklých dvou). Proto se Downův syndrom označuje také jako trizomie (ztrojení) 21. chromozomu, zkráceně trizomie 21.

Buňka dítěte s Downovým syndromem má 47 chromozomů.

Oproti tomu zdravá buňka obsahuje 46 chromozomů ve 23 párech.

Sama mám certifikát ze speciální pedagogiky, takže jsem v rámci praxe měla na starost slečnu (bylo jí 16, ale mentálně byla tak na úrovni šestiletého dítěte). Měla štěstí v neštěstí, že na ní žádné postižení vizuálně nebylo vidět, až když se začala projevovat slovně či různými zvuky.

Nejdůležitější bylo si mezi námi vytvořit pěkný vztah, což se naštěstí podařilo.

Já jsem se vždycky na setkání s ní těšila, našim úkolem byla snaha o začleňování těchto dětí do běžné společnosti. Byly jsme v cukrárně, na pouti, na hřišti, v knihovně, na koncertě,…

Kromě toho jsme měli společná setkání s rodiči i dětmi či dospělými, kde probíhaly společné aktivity.

Petra měla velmi ráda auta, takže když jsme šli kolem některého, hned mi hlásila jeho značku. Možná byl pro ni stejně nejlepším zážitkem obyčejná procházka kolem zaparkovaných aut. A také se ráda česala, takže hřeben a zrcátko byla nepostradatelná součást její kabelky. Ale v tom se asi shodne většina žen.

Petra ale také měla panický strach z čerta, takže mikulášské odpoledne v centru, kde se všichni scházeli, bylo pro Petru fakt „peklo“. Čert v centru byl sice mírumilovný, ale nejen pro Petru, ale pro všechny přítomné, to byla opravdu těžká zkouška. Čert se šel naštěstí hned převléknout a už tam pak nebyl, ale pro Petru to byla velmi obtížná situace. Jasně, říkáte si, proč tam tedy šla, no proč. Protože se chtěla sejít se svými kamarády, kteří také patří do skupiny lidé s postižením.

Její maminka byla zdravotní sestra a ještě měla staršího bráchu. I když její maminka byla vitální a trpělivá, přeci jenom v jejích očích byla vidět únava a obava, co bude, až jí nebude moci opečovávat. Jako jedna z mála rodičů si toto velmi dobře uvědomovala a snažila se dceru vést co k největší samostatnosti. I když samozřejmě v rámci velmi omezených možností.

Zaplať pánbůh už existují ultrazvuky, těhotné ženy mohou využít genetických testů ( u starších rodiček či u rodiček s rizikovými faktory jsou těhotným tyto testy doporučeny) a pak už se musí budoucí rodiče dohodnout, jak dál postupovat.

To přesně udělali Jesse a Ashley Ridgway a rozhodli se pro ukončení těhotenství. Je to jejich soukromá věc (i když to tedy sdílí na veřejnosti, což tedy moc nechápu), ale pro jejich verdikt mám pochopení.

V USA je to přibližně 67 procent, na Islandu téměř 100 procent, v Dánsku 98 procent.

Podle amerického webu Healthline se v USA ročně narodí přibližně 6000 dětí s Downovým syndromem. Musíme si uvědomit, že některé státy potrat kvůli této vadě zakazují.

Ze statistik vyplývá, že na každých 800 až 1000 dětí, připadá jedno dítě s Downovým syndromem. Ročně to pak činí v České republice přibližně 50 novorozenců s Downovým syndromem.

Myslím si, že jsou věci, které by si měli manželé nechat pro sebe, protože zpracovat takovou událost vyžaduje čas a jak je vidět, tak krutému osudu se nevyhnete tím, že jste známí youtubeři.

Všem, kteří museli učinit těžké životní rozhodnutí, přeji hodně sil do života.

Co si o tom myslíte vy? Budu ráda za jakýkoliv komentář pod článkem.

Děkuji za přečtení článku. Potěší mě vaše „líbí se“, „odběr“, „komentář“, „sdílení na sociálních sítích“ i „finanční podpora“. Je to pro mě motivace pro tvorbu dalších článků.

Zdroje:

Autorský text

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/downuv-syndrom-usa-jesse-ridges.A260605_104831_zahranicni_dvou

https://www.downsyndrom.cz/downuv-syndrom/obecne-informace/co-je-to-downuv-syndrom.html