Článek
Veronika a pan „Známý“ v den, kdy se oslavuje láska
„Tak co, Veroniko, jsem strašně zvědavá, povídej o tom vašem rande na prvního máje. Bylo to romantické a kde jste byli, dal ti pusu, šli jste na dlouhou procházku nebo výlet nebo tě pozval na dobrej oběd nebo…?“
„Ahoj Markéto, prosím tě zadrž, já ti to ráda všechno povím, ale nemusíš mě hned bombardovat otázkami.“
„Promiň, no tak, víš, že ti ten vztah moc přeju, tak mě prostě zajímá, jak se vyvíjí.“
„Tak hele, byli jsem v Praze na Petříně, bylo to moc krásný. Nejdřív jsem si říkala, že tam bude půlka Prahy, ale ten Petřín je fakt dost rozlehlej, tak se tam všichni zamilovaní v pohodě rozprostřeli, krásnej kopec a ten výhled......taky se tam musíš podívat, byla´s tam vůbec někdy?“
„Jasně, že jo, přeci tenkrát mě tam vzal Olda a to místo má fakt svoje kouzlo a ještě jak tam kvetou ty stromy, tak máš chuť dát pusu všem klukům, co jdou zrovna okolo…“
„No, nevím, já měla chuť dát pusu jenom tomu, s kým jsem na ten Petřín šla, takže mému panu „Známému“, ale to víš, je to muž, takže iniciativu musí v těchhle věcech převzít on“.
„I ty se nikdy nepoučíš, někteří mají rádi, když jsou sváděni od ženy…“
„Myslím si ale, že těch je hrstka, muž musí být přece ten dominantní svůdce, já se toho držím a vždycky se mi to vyplatilo.“
„No, když myslíš, možná na tom něco bude, ale já už se asi nezměním, ale tak jaké bylo to rande? Došlo tedy už k polibku pod tím rozkvetlým stromem?“
„Kdybys mě, Markéto, teď viděla, věděla bys hned. Zase se červenám až za ušima a to na to jenom myslím. Jo, dostala jsem pěknou pusu pod rozkvetlým stromem, ale on je gentelman, takže zatím to bylo spíš takový nesmělý, ale mě se rozbuší srdce jen když se mu podívám do těch jeho nádhernej hlubokejch očí. Úplně se v nich ztrácím.“
„Ty jo, to je pěkný, hele a vyšlápli jste ten kopec a vystoupali na rozhlednu?“
„Tak když už jsme cestovali za tímto cílem, tak jsme samozřejmě navštívili i rozhlednu a to byl teda výšlap. Ještě že jsme oba mladí a trénovaní. Takhle si vyšlápnout kopec a rozhlednu třikrát týdně, nemuseli bychom trénovat pak v posilovně, i když to se trénuje jenom určitá skupina svalů…“
„Hele, Veroniko, už zase mluvíš o té posilovně, nechceš si časem udělat nějaký kurz na fitness trenérku? Asi by tě to bavilo a dneska je to docela trendy.....chodit cvičit do posilky.“
„Markéto, já nevím. Já nevím, nejdřív dokončím to, čemu se momentálně několik let věnuju a pak se uvidí. Ten výšlap byl fakt neskutečně romantickej, ty stromy, výhledy na Vltavu na krásnej Strahovskej klášter…..asi tam budu chtít znova i v jiný datum. Jo, ale víš, čím mě dostal do kolen…?“
„Ne, šli jste ještě pak někam nebo do lepší restaurace na oběd? Nebo vzal vlastnoručně připravenou svačinu.....?“
„Ach, jo, Markéto, ty nejsi moc romantická duše.“
„Vždyť mě znáš, já jsem spíš pragmatická.“
„Představ si, že když jsme sešli z rozhledny, poprosil mě, ať si sednu na lavičku a zavřu oči, že se prej stydí. V duchu jsem si říkala, že kecá, jak se může takovejhle muž stydět, když všechno zvládá levou zadní......“
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“
a recitoval ještě několik veršů dál........chápeš to?
„Ty jsi z něj úplně paf, tak si to užívej, dokud je to takhle hezký......zatím ahoj“
„Ahoj“ Markéta zavěsila, ale v té poslední větě byl takový zvláštní tón, jakoby si říkala, že jsem nepoučitelná a věčně naivní. Ale tak co, je přece fajn, užívat si to hezký, alespoň dokud to tak je.........nebo dokud to já Veronika tak vnímám.
