Sourozenecký paradox u školky

Ráno výprava do školky. Jeden musí, druhý nesmí, ale evidentně chce. Včas vstávat, nasnídat se, vyčistit zuby, učesat se, obléct se do pěkného oblečení, případně vzít s sebou věci na převlečení a připravit ještě toho menšího cvrčka. To je celkem bezproblémové ráno, ale dost často bývá plné slziček nebo vzteku či zamračeného výrazu a nepochopení, proč já, ten starší musím do školky, když mladší ségra může být doma s mámou. Doma s mámou. To je přece to nejlepší, co může být. Dobře, nechám se přemluvit a už zase jsme před barákem a jdeme do školky, ségra se má, ta se vozí v kočárku a já abych šel tu nekonečně dlouhou cestu po svých. Kde je spravedlnost? Už se blížíme, vidíme tu budovu a ta vrátka, kterými zase zase vejdeme do školky. Mně se tam nechce, ale mamka stejně trvá na svém a zase tam půjdu. Dobrá, tak snad tam bude aspoň Maty, se kterým si docela rád hraju a když ne, tak si budu hrát s tou pěknou stavebnicí, kterou doma nemáme. Už je to lepší. Ale těšit se tam? Tak to ani náhodou, když vím, že mamka stejně bude doma nebo na hřišti s mou malou ségrou.

V šatně školky jsem ještě nevrlý a nejraději bych se otočil a šel s mámou a mojí malou ségrou domů. Ach jo. Prý tam musím. Moc dobře vím, že zatím nemusím. No dobrá, tak teda půjdu, když už jsem šel tu dlouhou cestu pěkně pěšky. A ségra? Ta zase objevuje všechna možná zákoutí a leze nejen do mé třídy, ale také leze po chodbách a je pěkně rychlá, takže občas má mamka co dělat, aby ségra nelezla po schodech dolů. Když už se se mnou mamka rozloučí, ségra si vytahuje hračky pro děti ve školce. Mamka se jí snaží vysvětlit, že s těmito hračkami si ještě hrát nemůže a hlavně, že musí jít domů. I když je ještě ségra fakt malá, usmívá se na všechny kolem a nechápe, proč má jít domu. Proč? Vždyť je tady její brácha. Tak proč má jít jinam a jsou tu pěkné hračky. Rozloučím se i se ségrou, ale mamka ji ne a ne dostat ze třídy. Divný okamžik pro všechny. Já jako starší brácha bych byl nejraději s mamkou i s malou ségrou doma. Ségra nechápe, proč nemůže být ve školce s bráchou.

Máma svádí každé ráno boj s oběma poklady. Staršího navnadit na skvělé prostředí školky, kamarády, hodné paní učitelky, nové hračky, nové hry, zkrátka nový kolektiv a maličkou navnadit na venkovní hřiště a pohodlí v kočárku. Navíc ve společnosti panují dva rozdílné názory, jednak, že máma, která je doma s menším dítětem si má nechat doma i toho staršího, protože zabírá místo ve školce jiným maminkám. A ten druhý zase, že kolektiv ve školce je nutný pro sociální rozvoj dítěte.

Oba názory mají svá pro i proti. Já osobně zastávám názor, že má-li maminka doma ještě miminko nebo roční děťátko, může si nechat doma i to starší. Myslím si, že ve školce se šíří bacily a viry rychlostí blesku a pro malinké děti to může představovat určité zdravotní riziko. Některé maminky se takto rozhodnou i proto, že opravdu je obtížné připravit všechny děti včas na cestu, zvlášť když mají miminko, které má velmi nepravidelný spánek.

Zdroje:

Autorský text