Spartan Race - Překážkový běh ověřil fyzickou i psychickou zdatnost běžců

Rozhodně se nejedná o nějaký snadný závod. Běžci okusí na vlastní kůži spartánské podmínky. Když se vyřkne toto spojení, naskočí každému nepohodlí, tvrdé podmínky a když se řekne „spartánská výchova“, tak se nám vybaví v podstatě velmi tvrdá, přísná až téměř vojenská výchova. Takže „žádnej med“.

Skutečně se jedná o prosté, tvrdé životní podmínky nebo režim, ve kterém zapomeňte na nějaký luxus či pohodlí. Toto spojení funguje jako přirovnání ke stravě, ubytování, výchově nebo pracovnímu prostředí, kde se klade důraz na odolnost, skromnost a disciplínu.

Spartská společnost byla už ve starověkém řeckém městském státě extrémně militarizovaná. (cca 8.-4. stol př.n.l.) Výchova i životní styl se odvíjely od přípravy na válku. Přísné legislativní normy mýtického spartského zákonodárce Lykurga otiskly nesmazatelnou pověst krutého a puritánského města, kde výchova dětí získala militaristickou povahu, do dalších staletí.

Agóghé (vedení, výchova) - jednalo se o povinný státní výcvikový program pro chlapce, jehož cílem bylo vychovat absolutně poslušné, fyzicky odolné a k boji připravené občany.

Od narození do sedmi let bylo dítě s matkou. Avšak již po narození musel chlapec projít přísným posouzením, zda je schopné pozdějším výcvikem projít. Rozhodovala rada starších (gerúsia), takže pokud bylo slabé či nemocné......mělo osud zpečetěno. Bylo svrženo z pohoří Taýgetos. Kruté.

Paides od sedmi do jedenácti let odešli z domova do státních družin (agelaí). Chlapci se učili základům čtení, psaní a hudby, ale hlavní důraz byl kladen na gymnastiku, běh, zápas a poslušnost.

Co kdyby si z toho naše školství poučilo - teda nemyslím tu poslušnost (absolutní), ale přidat více hodin pro tělocvik.

Paidiskoi (12-17 let) zakusili tvrdší výcvik. Chlapci dostali jeden plášť (chiton) na jeden rok, na chodidlech žádná obuv a spali na rákosí. A to si museli sami nalámat, aniž by použili nůž. Porce jídla byly záměrně nedostatečné a chlapci byli motivováni ke krádeži jídla. Když byli chyceni, trest nebyl uložen za krádež, ale za nešikovnost.

Hébóntes (18-20 let) vstupovali do předvojenské služby jako učitelé mladších chlapců a museli prokázat taktickou i velitelskou zdatnost.

V současné době nám připadá, že to by asi mohlo stačit. Ó nikoliv. Kromě této odolnosti je ještě potřeba projít několika rituály. No, opravdu tady nepůjde o ranní kávu.

Diamastigosis (Bičování u oltáře): Roční rituál u chrámu Artemidy Orthie. Chlapci měli za úkol sebrat sýry z oltáře, zatímco byli ostatními krutě bičováni. Tato zkouška prověřovala schopnost snášet bolest bez výkřiku či projevu slabosti.

Krypteia (Tajná policie): Mladí Sparťané (kryptai) se ve dne skrývali a odpočívali v divočině. V noci pak vyráželi do venkovských oblastí. Pohybovali se tiše, spoléhali na schopnosti přežití a jako zbraň u sebe nosili obvykle jen dýku. Měli za úkol přežít v divočině a v noci zabíjet heilóty (otroky), kteří projevil přílišnou sílu nebo neposlušnost. Tato zkouška sloužila jako křest ohněm i nástroj k potlačování vzpour.

Přijetí do syssitie (20 let): Po dokončení agóghé musel mladý muž získat souhlas členů jednoho ze společných vojenských jídelních spolků (syssitia). Pokud ho hlasování přijalo a dokázal přispívat svým dílem potravin, stal se v 30 letech plnoprávným občanem Sparty (homoios - „rovný“).

Kromě velmi tvrdé výchovy chlapců se Sparťané rozhodně neobklopovaly luxusem. Zakázány byly drahé kovy, ozdoby nebo přepychový nábytek. Ani se zde neujalo umění nebo věda - zřejmě by to mohlo přispět k nechtěnému rozptýlení chlapců a mužů.

Tento náročný terénní běh s překážkami z konceptu starověkého agóghé vychází. Založil ho Joe De Sena v roce 2010 v USA. Souvislost je jasná, prověřit fyzickou i psychickou odolnost závodníků. Letos se konal na krásném místě v Liberci v Ruprechticích u Kaple U Obrázku.

Závodníci si mohli zvolit buď kratší trasu Spartan Sprint - stejně pořád pěkných 5 km s 20 překážkami. Pamatujete na ten můj první závod? Pět km ve Vratislavicích nad Nisou, kde jsme to tedy v rámci štafety 5 + 5 km nakonec s parťačkou v limitu stihly? Nějak si nedokážu představit, že bych kromě těch kilometrů měla ještě překonat další překážky, některé jsou zaměřené na sílu, jiné na obratnost.

Ti zkušenější závodníci si zvolili náročnější trasu Spartan Super 11 km s 25 překážkami. Uff. Tak to je pěkná nálož. A to jsem se postupně dozvěděla, že existují ještě náročnější trasy.

Beast - tato trasa je dlouhá 21 kilometrů a musíte překonat 30 překážek. Cože? To snad není možné. No, evidentně je. A tím to nekončí.

Ještě můžete přidat a vyzkoušet něco šíleného. Tedy pro mě, když si to jenom představím.

Ultra - 50 kilometrů s 60 překážkami. Tak tady už to vážně nechápu. 50 kilometrů jsem schopná ujít za dva dny. Obdiv všem závodníkům.

Takže je možné, že někteří běžci měli tento závod zatím jako přípravu na některý z těch náročnějších.

A když překážku nezvládnete? Záleží jaká to je, ale většinou máte za to trest, což bývá 30 angličáků nebo někdy trestná kola.

Tak asi je dobré, když jste sportovec a nejdete si zazávodit hned Spartan Race. Kromě rychlých nohou jste obratní, mrštní a máte sílu a nevadí vám, když si kromě skvělého pocitu odnesete také trochu bláta na oblečení.

Strmý a těžký terén, běh z kopce i do kopce, po trávě, po kamenech, po lesní cestě, po cestě narazíte na vyschlou studánku a v tu chvíli si připadáte opravdu jako ve starověké Spartě. K tomu přeskočíte zeď, přenesete těžkej pytel s pískem, podlezete ostnatý drát a vyšplháte k nebeským výšinám (tedy tak se vám to zdá) a zpátky to vezmete rychle dolů a ruce máte do krve. Na další překážce je potřeba zvednout těžké závaží, kouli, která se nedá pořádně chytit - fakt to nejde. Co přijde - trest 30 angličáků. Hergot, už jste zase v té Spartě.

Odřené ruce, odřená kolena, zablácení od hlavy až k patě, samozřejmě zpocení také tak a kde se umyjete? Jo, chtělo by to teplou sprchu.

Ani náhodou.

Tím by se porušil koncept celého závodu. Najednou by byl nějaký ten komfort na dosah - kdepak. To nemohou organizátoři přeci dopustit. Tak jo, pouze studená voda a na nějakou sprchu stejně můžete zapomenout.

Ale proč vlastně tedy je na takových závodech hodně účastníků?

Protože po závodě mají nepopsatelný pocit, že zase překonali sami sebe a zdolali překážky. Prokázali svou fyzickou i psychickou odolnost - nevzdali to v půlce závodu. A to je skvělé.

Jsem moc ráda, že se takové závody organizují.....

Protože dnešní doba je založená hlavně na pohodlí.......

A to je špatně. Alespoň podle mě.

Děkuji za přečtení článků i jeho šíření. Potěší mě vaše „líbí se“, „komentář“, pokud se přidáte k mým odběratelům nebo mě podpoříte finančně přes tlačítko „podpořte autora“. Je to pro mě cenná zpětná vazba, která slouží jako motivace k tvorbě dalších článků pro vás.

Na shledanou u dalších článků nebo třeba na běžeckém závodu

Zdroje:

Autorský text

AGUŠEVIČ, Denis. 2003. Řecko - Umění a historie. Casa Editrice Bonechi, Praha. ISBN 88-476-0252-2 (České vydání)

https://antigonejournal.com/2026/05/spartan-cult-artemis-orthia/

https://www.britannica.com/topic/Krypteia

https://en.wikipedia.org/wiki/Syssitia

https://zivyliberec.cz/akce/26093