Článek
Při příležitosti slavnostního startu veteránské rallye Ecce Homo ve Šternberku napsala, že pokaždé, když si nasadí klobouk, myslí na svou babičku. A právě její příběh se rozhodla odhalit veřejně, i když to pro ni muselo být opravdu velmi bolestivé.
Babička – šikovná modistka z Kroměříže
„Miluju klobouky! Vždycky, když si nějaký nasadím, vzpomínka letí nahoru za mou milovanou babičkou,“ svěřila se Hrubešová. Její babička byla modistka, tedy dámská kloboučnice. V Kroměříži vedla módní salon Lilly, kde se dveře netrhly. „Dámy byly z jejích klobouků nadšené. Byla mladá, šikovná a tvořila opravdu krásné věci,“ napsala herečka.
Ano, v tehdejší době byl klobouk pro ženy víceméně povinnou součástí společenského oděvu a čím originálnější kousek se jim povedlo sehnat, tím lépe. Musel ovšem samozřejmě také perfektně sedět a skvěle ladit k osobnosti své nositelky i k tomu, pro jakou příležitost byl použit. Hrubešová k tomu dodala, že babička dělala svou práci s láskou – šila radost pro ostatní a zároveň si plnila svůj velký sen, který sdílela i se svými nejbližšími.
Rose Bertin alias Modisto
Mimochodem povolání modista neboli kloboučník má své kořeny ve Francii. Modisté vyráběli klobouky podle svého vlastního návrhu – od tvaru až po zdobení. A krom toho si obvykle uměli poradit i s jinými pokrývkami hlavy, ale i rukavicemi nebo třeba šatovými ozdobami. Název dostalo tohle povolání podle módní návrhářky královny Marie Antoinetty Rose Bertin, které však zasvěcení neřekli jinak než Modisto.
Pak přišel rok 1948 a všechno se zlomilo
Radost Markétiny babičky ale netrvala dlouho. „No a pak přišel rok 1948 a byl konec. Konec šikovných rukou, podnikání a radosti z dělání radosti jiným. Prostě jí sebrali to, co tolik milovala,“ napsala herečka s odkazem na komunistický převrat, který u nás v mnoha případech jednoduše ukončil soukromé podnikání.
Podle Hrubešové to babičku hluboce ranilo, i když navenek nedávala nic znát. Byla to bezpochyby silná žena – i když tehdy jí vlastně ani nic jiného nezbývalo. „Když jsem jako malá nechápala tu nespravedlnost, babi jen krčila rameny. Ale vím, že ji to děsně bolelo, i když to nikdy neřekla nahlas,“ svěřila se herečka.
Také dodala, že na babičku myslí téměř každý den, ale právě při nošení klobouků je její vzpomínka nejsilnější. „Říkám si, že se tohle už nikdy nesmí opakovat,“ zakončila svůj příspěvek, který její fanoušky velmi dojal, jak je vidět v diskuzi.
Autorský text
