Článek
A to i přes to, že na první pohled mohlo všechno vypadat docela jinak. Josef Abrhám totiž na plátně často hrál elegány a lamače dívčích i dámských srdcí, ovšem v soukromí byl stoprocentně věrný své Libušce až do posledních chvil. Společně vychovali syna Josefa a později se těšili z vnoučat.
Dům, kde kvetla životní láska
Rodinným útočištěm se jim stala honosná vila na pražském Spořilově. Sama Šafránková kdysi řekla, že pro ni dům znamenal svobodu a jistotu. Ráda používala i ono oblíbené přísloví „můj dům, můj hrad“. Když ovšem herečka krátce po svých 68. narozeninách zemřela (v nemocnici po těžkém lékařském zákroku), byl to pro Abrháma obrovský zlom. Přestěhoval se k synovi, který se o něj staral. Jenže ani on tu dlouho nepobyl – necelý rok po smrti své ženy odešel i on (bohužel také v nemocnici, nezvládl těžký zápal plic). Vila tehdy přešla na syna Josefa.
Místo vzpomínek zarůstá plevelem
Ten o ní ale příliš velký zájem nejeví. Podle sousedů totiž celý dům dnes působí po všech stránkách opuštěně a smutně. Z krásné zahrady se stala džungle a vila sama chátrá. Nikdo se o ni nestará a vypadá to, jako by pomalu upadala v zapomnění.
Je to skutečně nepěkné, jak rychle se místo rodinného štěstí a lásky změnilo v opuštěnou, pomalu chátrající připomínku lepších časů. Jedna ze sousedek dokonce napsala do redakce PrimaŽeny: „Je to zpustlé, nikdo sem nepřijde, neposeká zahradu, neopraví. Nám je to líto, bereme to jako neúctu k rodičům.“
Slova sousedů jsou tvrdá a zní jako kritika syna Josefa Abrháma mladšího. Jenže pravda je ta, že jen on sám ví, jaké má s domem plány. Možná nemá na péči o tak velkou nemovitost chuť ani sílu. Možná uvažuje o prodeji, možná o rekonstrukci – kdo ví. Pro něj to totiž není jen nemovitost, ale místo, kde žili jeho rodiče. A takové vzpomínky prostě někdy bolí a vůbec přitom nezáleží na tom, jestli byli jeho rodiče slavní nebo ne.
Pro fanoušky by bylo rozhodně krásné, kdyby se dům proměnil třeba v pamětní místo, muzeum nebo alespoň znovu ožil jako obyčejný rodinný domov. Ale zda se něco z toho nakonec vyplní, to ukáže až čas.
Autorský text
Motivační diář 2021, Alpress, 2020
