Článek
Dnes slavíme vznik Československé republiky. Státu, který už neexistuje, a který tehdy vznikl především proto, že vítězné velmoci chtěly rozbít Rakousko-Uhersko. Vždy, když velmoci zvítězí, snaží se poražené rozdělit a oslabit, tehdy Rakousko-Uhersko, Německo, a o sedmdesát let později Sovětský svaz a nakonec i Československo.
Dnes existuje Česká republika, jsme malá země pevně ukotvená v evropských strukturách, které ji však často spíše zneužívají, než aby nás braly jako rovnocenného partnera. Ti, kteří kdysi zakládali Československo, Masaryk, Beneš, Štefánik byli vlastenci s vizí, odvahou a morální pevností. Takové osobnosti dnes těžko hledáme. Současný občan se více stará o plnou lednici než o plnohodnotný život ve svobodě. Místo poctivých lidí nám dnes vládnou bývalí komunisté, estébáci a lidé napojení na různé ekonomické mafie.
EU dnes není bohužel to co jsme chtěli, ekonomickou spolupráci hrdých svébytných zemích. EU dnes nevytváří žádné hodnoty jen přerozděluje peníze, které nejprve lidem vezme, a následně přerozděluje podle toho jak kdo poslouchá nebo ne. EU dnes zavádí další a další skryté daně, třeba v podobě emisních povolenek, které ohrožují ekonomiku celé Evropy.
Kdyby dnes existovalo Československo vedené Masarykem, nikdy bychom nebyli v takovém područí, v jakém jsme dnes. Kdyby přežilo Rakousko-Uhersko, byli bychom stále součástí velké a vyspělé země. Byli jsme tehdy jednou z nejrozvinutějších zemí Evropy a to jak v průmyslu, tak v zemědělství. O to všechno jsme postupně přišli. Dnes jsme vydrancována země vedená v zásadě socialisty napojených na mafii.
Bohužel po roku 1948 komunismus přetrhal rodinné a podnikatelské vazby. Zmizely tradice, kdy děti přebíraly řemeslo po svých rodičích, znalosti po svých mistrech. Když jsme v roce 1989 cinkali klíči, věřili jsme, že brzy doženeme Západ. Jenže jsme u toho zapomněli pracovat a zvykli si velmi rychle na dotace a nový socialismu. Zapomněli jsme, že prosperitu a svobodu nevytváří naděje ani sliby, ale poctivá práce, vzdělání a odpovědnost.
Dnes jsme opět v područí jiných jen jinak nazvaných velmocí. Evropská unie, které jsme vděční za dotace a bojíme se říkat a prosazovat vlastní zájmy. Celá EU nás má přitom „u zadku“., aby mohla dál existovat, potřebuje stále nové země, které bude vykořisťovat a vysávat.
Je čas si přiznat, že svoboda není samozřejmost, že prosperita nevzniká z bruselský dotaci, ale z práce našich českých rukou. A že bez odvahy, odpovědnosti a skutečného vlastenectví ztratíme i to málo, co nám zbylo.
Čeká nás boj se státní hydrou pro kterou slouží 1/5 občanů, kteří bez rizika žijí nad poměry a vysávají stát i rozpočet. Máme nejvíce úředníků na hlavu. Čeká nás boj opět o vlastní suverenitu tentokrát s EU.
Věřím v český národ, který se vždy nakonec osvobodí a uhájí svoji zem, jen nám to vždy trvá vždy déle :-)
