Článek
Vláda představila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun. Výdaje státu mají dosáhnout téměř 2,6 bilionu korun.
A to v době, kdy nejsme v hluboké hospodářské krizi ani v covidovém lockdownu.
Tohle je podle mě ukázka naprosté rezignace na rozpočtovou odpovědnost.
Když rodině nebo firmě dlouhodobě nevycházejí peníze, musí se podívat na své výdaje. Musí hledat úspory, zrušit zbytečnosti, změnit fungování a zvýšit efektivitu.
Český stát dělá pravý opak.
Místo skutečného auditu státní správy, omezení zbytečné byrokracie a rušení nepotřebných agend jednoduše utrácí dál a rozdíl si půjčí.
389 miliard letos nezaplatíme. Zaplatí je naši občané později – včetně úroků.
A právě to je největší problém. Dluh není abstraktní číslo v tabulce ministerstva financí. Čím více si půjčuje stát, tím více peněz a úrokových nákladů bude v budoucnu spojeno s obsluhou dluhu. Místo škol, silnic, zdravotnictví nebo nižších daní budeme stále větší část veřejných peněz posílat na úroky.
Přitom vláda podle mě vůbec neřeší základní problém České republiky:
Máme příliš drahý, složitý a rozežraný stát. Stovky tisíc úředníků, kteří nevytváří hodnoty.
Potřebujeme skutečný audit státní správy. Každý úřad, každá agenda a každé pracovní místo placené státem musí mít jasný smysl. Digitalizace nemůže znamenat, že vytvoříme elektronický formulář a vedle něj necháme stejný počet úředníků a stejnou administrativu.
Stát musí začít fungovat podobně jako dobře řízená firma: méně administrativy, méně duplicit, jasná odpovědnost a měřitelné výsledky.
Jenže problém je mnohem hlubší než jeden rozpočet.
ČESKO POSTUPNĚ ZTRÁCÍ SCHOPNOST PŘEMÝŠLET O BUDOUCNOSTI
Podívejme se na školství.
Roky experimentujeme s inkluzí, administrativou a neustálými reformami, ale příliš málo se ptáme na jednoduchou otázku:
Připravujeme děti na skutečný život a skutečný pracovní trh?
Česká republika potřebuje kvalitní učitele, techniky, řemeslníky, zdravotníky, inženýry, IT odborníky a další profese, bez kterých moderní stát nemůže fungovat.
Školství musí děti naučit přemýšlet, pracovat, nést odpovědnost a získat skutečně použitelné znalosti a dovednosti. Nemůže být továrnou na diplomy bez vazby na potřeby společnosti.
DEMOGRAFICKÁ KRIZE
V roce 2025 se v České republice narodilo pouze 77,6 tisíce dětí – nejméně v historii statistického sledování.
Tohle je alarm.
Stát může přijímat tisíce strategií, ale pokud mladí lidé nevidí perspektivu založit rodinu, budeme mít za několik desetiletí obrovský problém s pracovní silou, zdravotnictvím i důchodovým systémem.
Proto musí být skutečnou prioritou dostupné bydlení.
Mladý člověk nemůže zakládat rodinu, když potřebuje miliony korun vlastních prostředků a zadluží se na třicet let jen proto, aby získal normální byt.
Musíme zrychlit stavební řízení, uvolnit výstavbu, odstranit zbytečné předpisy a dostat na trh desetitisíce nových bytů.
PODNIKATEL NENÍ NEPŘÍTEL STÁTU
Dalším problémem je postupná devastace podnikatelského prostředí.
Podnikatel má podnikat.
Nemá polovinu života vyplňovat formuláře, sledovat každou změnu zákona, platit poradce, aby vůbec pochopil nové povinnosti, a čekat měsíce nebo roky na rozhodnutí úřadu.
Každá nová regulace by měla mít jednoduchý test:
Kolik bude stát občany a firmy a co za ty peníze skutečně získáme?
Pokud na to stát neumí odpovědět, regulace nemá vzniknout.
A EVROPA?
Ani Evropská unie se nemůže tvářit, že se nic neděje.
Evropa ztrácí konkurenceschopnost vůči Spojeným státům a Asii. Má drahé energie, obrovskou regulatorní zátěž a příliš pomalé rozhodování.
Dokonce i evropské instituce dnes připouštějí, že konkurenceschopnost Evropy je zásadní problém a že je nutné snižovat administrativní a regulatorní zatížení podniků.
Přesto pokračujeme v politice, která často zdražuje energii, výrobu a dopravu.
Ochrana životního prostředí má smysl. Ale klimatická politika, která zlikviduje evropský průmysl a přesune výrobu do Číny nebo jinam mimo Evropu, planetu nezachrání.
Pouze zlikviduje evropská pracovní místa.
Evropa potřebuje návrat k ekonomickému rozumu.
Levnou a dostupnou energii.
Silný průmysl.
Technologický rozvoj.
Méně regulací.
Více svobody podnikání.
A Česká republika potřebuje totéž.
Ne další stovky miliard dluhu.
Potřebujeme stát, který začne šetřit především sám na sobě, místo aby neustále hledal, komu zvýší daně nebo jakou další povinnost uloží občanům a podnikatelům.
Potřebujeme zásadní audit státní správy.
Potřebujeme reformu školství zaměřenou na znalosti a skutečně potřebné profese.
Potřebujeme dostupné bydlení a podmínky, ve kterých se mladí lidé nebudou bát založit rodinu.
Potřebujeme vrátit podnikatelům prostor podnikat.
A potřebujeme v Evropské unii mnohem tvrději hájit české ekonomické zájmy.
Protože prosperita nevzniká na ministerstvu.
Vzniká v továrnách, dílnách, obchodech, restauracích, kancelářích a na stavbách. Vytvářejí ji miliony lidí, kteří každé ráno vstávají do práce a podnikatelé, kteří riskují vlastní peníze.
Stát má jejich práci usnadňovat, ne jim překážet.
Schodek 389 miliard není řešení našich problémů. Je to jejich odsunutí do budoucnosti.
A jednou ten účet někdo zaplatit bude muset
