Článek
Z historie je patrné, že státy nikdy nevznikaly proto, aby lidem komplikovaly život. Na počátku vždy stál obchod a potřeba ho chránit. Kupci se spojovali, aby měli bezpečné cesty, mohli si dovolit ozbrojenou ochranu proti lupičům a postupně zakládali první města či obchodní stanice. Když přibyly spory, bylo nutné právo. Když začal růst význam výroby, uvědomili si, že potřebují vzdělané pracovníky. Proto část společných prostředků směřovala do školství. A když bylo třeba zajistit, aby lidé byli zdraví a schopní pracovat, vznikl základ zdravotní péče. Teprve mnohem později se přidalo i důchodové zajištění pro ty, kteří poctivě celý život pracovali.
Z toho jasně vyplývá, že stát měl vždy několik základních úkolů: zajistit bezpečnost, vybrat a přerozdělit daně, postavit infrastrukturu, garantovat právo, školství a zdravotnictví a poskytnout určitou sociální jistotu. Nic víc. Vše ostatní vždy fungovalo nejlépe tehdy, když do toho stát zasahoval co nejméně.
Bohužel dnešní realita je zcela opačná. Politici se stali novodobou šlechtou, která si myslí, že podnikatelé a živnostníci jsou jen nástrojem k financování jejich nápadů, zákazů a regulací. Vztah, který byl kdysi obrácený , tedy že politik byl vděčný, že díky podnikateli má práci a mzdu, se převrátil naruby. Politici dnes často dávají najevo, že podnikatel je ten, kdo obtěžuje a dojná kráva.
Výsledky této mentality vidíme všude kolem sebe. Česká republika byla ještě v první polovině 20. století jednou z nejvyspělejších průmyslových zemí Evropy. Navazovala na tradici Rakouska-Uherska a měla silné strojírenství, hutnictví i energetiku. Dnes jsme závislí na dovozu, průmysl ztrácí konkurenceschopnost a firmy se dusí pod tíhou byrokracie a green dealu.
Energetika je typickým příkladem. Místo abychom rozvíjeli technologie, které by umožnily efektivněji a čistěji využívat uhlí, rozhodli jsme se celé odvětví prakticky zavřít. Atomové elektrárny jsou trnem v oku ekologických ideologů, a přestože dodávají stabilní a čistou energii. Německo si je z vlastních politických důvodů zavřelo. To jim ale nebrání kupovat elektřinu z našich jaderných zdrojů. Tohle není žádná ekologická politika, to je čirá faleš a prázdná ideologie.
Podobné je to s průmyslem. České ocelárny a musí plnit přísné emisní limity, zatímco ocel dovážená z Číny se vyrábí ve fabrikách napojených na uhelné elektrárny, které jedou na plný výkon. Evropa se tváří, že bojuje za klima, ale ve skutečnosti jen likviduje vlastní podniky a nechává je nahradit levnými dovozy ze zemí, které se žádnými závazky netrápí.
Politici by měli mít odvahu přiznat si, že v tomto závodě s vlastním stínem nemůžeme vyhrát. Největší pomoc, kterou mohou podnikatelům a živnostníkům poskytnout, je přestat jim neustále házet klacky pod nohy. Podnikatelé se dokáží sami přizpůsobit, najít nové cesty a obstát v konkurenci. Potřebují k tomu ale stabilní prostředí, levné energie, férové podmínky a stát, který místo překážek poskytuje servis.
Česká republika musí znovu pochopit, že ekonomika stojí na těch, kdo vytváří hodnoty. Živnostníci, podnikatelé a firmy nejsou nepřítel, ale motor země. Politici mají zajistit to, co od nich občané očekávali už před staletími: bezpečnost, infrastrukturu, spravedlnost, vzdělání a zdraví. Nic víc a nic míň.
Pokud se k těmto základům vrátíme, trh se vzpamatuje a bude fungovat. Pokud ne, budeme dál sledovat, jak Evropa i Česká republika ztrácejí krok, zatímco jiné části světa si budují svou budoucnost bez ohledu na naše iluze.
Jiří Janeček, lídr v Moravskoslezském kraji
Jiří
