Článek
Během posledních deseti let se v Evropě stalo něco, co by ještě před pár dekádami málokdo čekal. Kontinent, který byl symbolem průmyslu, inovací a životní úrovně, začíná ztrácet dech. A ne proto, že bychom neuměli pracovat nebo vymýšlet nové věci. Ale proto, že si sami svazujeme ruce ideologií, která se jmenuje Green Deal.
Politici nám ji léta prodávají jako „záchranu planety“. Ve skutečnosti ale stále víc připomíná obří přerozdělovací byznys, kde se vydělává na dotacích, povolenkách, regulacích a „transformacích“, zatímco obyčejný člověk a normální firma to celé platí.
Evropa ztrácí pozice. A rychle.
Evropa za poslední roky zásadně oslabila svůj podíl na světovém trhu. Výroba, energetika i těžký průmysl mizí za oceán do Ameriky a hlavně do Asie. Tam neřeší emisní povolenky za miliardy, ale to, aby měli práci, levnou energii a konkurenceschopný průmysl.
My zatím v Bruselu vymýšlíme:
• další regulace,
• další zákazy,
• další povinné normy,
• další „cíle do roku 2030, 2040, 2050“…
Jenže účtenka za tyhle sny chodí dnes, ne v roce 2050. V podobě drahé elektřiny, krachujících firem, zavřených provozů a lidí, kteří už přestávají věřit, že si jejich děti polepší.
Česká republika: nejprůmyslovější země v EU, první na ráně
Česká republika je jedna z nejprůmyslovějších zemí Evropy. Nejsme turistický skanzen, žijeme z výroby. Automobilky, hutě, strojírenství, chemie, sklárny, malé a střední výrobní firmy to všechno jsou žíly, kudy teče krev naší ekonomiky.
A teď si představte, že:
• energii máme jedny z nejdražších,
• povolenky ženou ceny ještě výš,
• nové normy a regulace zvyšují náklady,
• část výroby se už prostě stěhuje jinam.
Co se stane, když tenhle průmysl padne nebo výrazně zeslábne?
Z čeho bude tenhle stát žít?
Z pár úřednických míst, call center a sdílených služeb?
Z dotovaných projektů, které samy o sobě žádnou hodnotu nevytváří?
Z turistů, kteří si přijedou prohlédnout zemi, kde se ještě před pár lety vyráběla špičková auta, turbíny a stroje?
Green Deal jako velká „přerozdělovací mašina“
Je potřeba si na rovinu říct jedno:
Ochrana přírody je správná. Energetické úspory jsou rozumné. Moderní technologie jsou budoucnost.
Ale to, co dnes běží pod značkou Green Deal, není racionální modernizace. Je to politický projekt, který:
• vyrábí umělý byznys pro vybrané firmy,
• žije z dotací a regulací,
• přenáší náklady na obyčejné lidi a malé firmy,
• drtí evropský průmysl v době, kdy konkurence posiluje.
Výsledek?
Evropa „zachraňuje klima“ tím, že likviduje vlastní výrobu a pak ty samé výrobky dováží z Číny, Indie nebo jiných zemí, kde žádné emisní povolenky neplatí. Emise se tím globálně nesnižují, jen se přesouvají jinam. Ale pracovní místa a daně mizí odsud.
Tomu se neříká ekologie, tomu se říká ekonomická sebevražda.
Co na to řeknou další generace?
Politici rádi mluví o „dětech a budoucích generacích“. Ale co jim jednou opravdu předáme?
• Zadlužené státy.
• Oslabený průmysl.
• Ztracenou konkurenceschopnost.
• Mladé lidi, kteří odcházejí za lepšími platy jinam.
Budoucí generace se možná jednou nezeptají:
„Proč jste nespustili víc zelených projektů?“
Ale spíš:
„Proč jste nechali rozbít ekonomiku, která vás živila?“
„Proč jste nechali z bohaté Evropy udělat chudý skanzen?“
Co s tím? Potřebujeme rozum, ne fanatismus
Není řešením popřít ochranu přírody.
Řešením je vrátit do celé debaty rozum, čísla a realitu:
1. Bez silného průmyslu není sociální stát.
Důchody, nemocnice, školy, infrastruktura to všechno je zaplacené z reálné ekonomiky, ne z bruselských prohlášení.
2. Chceme modernizaci, ne likvidaci.
Ano, pojďme zateplovat, inovovat, zavádět nové technologie, ale tempem, které naše ekonomika unese. Ne tak, že si utneme větev pod zadkem.
3. Energetika musí být levná a stabilní, ne ideologická.
Potřebujeme mix zdrojů, který dává smysl v našich podmínkách, ne podle bruselského manuálu od stolu.
4. Stejná pravidla pro všechny.
Nemá smysl se škrtit regulacemi, které Čína, Indie nebo USA vůbec neuznávají. Takhle jen přesouváme průmysl mimo Evropu.
Chudobinec nebo sebevědomá Evropa?
Dnes stojíme na křižovatce. Buď:
• budeme dál slepě tlačit Green Deal v podobě, která ničí průmysl a snižuje životní úroveň a skončíme jako chudobinec s krásnými zelenými deklaracemi,
nebo
• si řekneme dost,
• přestaneme se tvářit, že Brusel nikdy nechybuje,
• a začneme prosazovat rozumnou, technicky i ekonomicky zvládnutelnou cestu.
Až se nás jednou naše děti zeptají, proč se z Evropy stal skanzen, nebude stačit říct:
„My jsme to mysleli dobře.“
Jiří Janeček
