Článek
Současná situace v České republice má kořeny už v roce 1989. Tehdy jsme si sice vybojovali svobodu, ale nedošlo k jasnému vypořádání s minulostí ani s lidmi, kteří dnes znovu ovládají politickou scénu. Nepoučili jsme se.
Po pádu komunismu jsme otevřeli trh západním firmám s obrovským kapitálem a dlouhou tradicí, zatímco naše ekonomika byla po 40 letech totality oslabená a nekonkurenceschopná. Zapomněli jsme na tvrdou realitu, velmoci vždy bohatnou na úkor slabších států. Stačí se podívat na koloniální historii.
Přeskočili jsme fázi budování
Naše společnost byla po čtyřech desetiletích útlaku hladová po svobodě a zábavě. Místo aby budovala silnou a soběstačnou ekonomiku, chtěla okamžitý blahobyt ideálně bez práce. Tím jsme promarnili 30 let, které mohly být naším ekonomickým zázrakem, podobně jako poválečná obnova Německa.
Polistopadoví politici slibovali „ráj na zemi“ a lidé jim uvěřili. Vznikla generace, která žila z privatizace majetku vybudovaného našimi předky a z dotací, nikoliv z práce a podnikání. Staří řemeslníci mizí, nové generace často nemají potřebné dovednosti, ale zato máme přebytek absolventů „pseudoškol“, kteří končí v institucích napojených na státní rozpočet.
Ekonomická závislost místo suverenity
Mysleli jsme si, že doženeme Západ. Realita? Západ se obohatil na nás. Dobrovolně jsme nechali zlikvidovat zemědělství, průmysl i střední třídu. Malí a střední podnikatelé jsou pod tlakem, zatímco politici si zvyšují mzdy bez ohledu jak hospodaří stát.
Vlády používají dotace jako nástroj ovládání voličů. Místo aby podporovaly produktivní lidi a firmy, chlubí se tím, kolik občanů už dosáhlo na různé podpory. Cíl je jasný, udržet co nejvíce lidí závislých na státu.
Výsledek? Za pár let budeme pracovat buď pro nadnárodní korporaci, nebo budeme na dávkách.
Energetická a finanční past
Považujete za normální dobrovolně si zvýšit ceny energií, rozpoutat inflaci a pak ji „léčit“ vysokými úroky ČNB? Důsledky vidíme všude, krachující firmy, lidé bez peněz na hypotéky, rekordní zisky ČEZu a bank, které vláda následně „mimořádně zdaní“ , aby měla na další dotace a platy pro politické trafikanty.
Mezitím nám chybí peníze na policisty, učitele či hasiče, tedy lidi, kteří drží stát nad vodou.
Strach a rozdělená společnost
Lidé, kteří sami tvoří a budují, jsou pro tento systém nebezpeční. Společnost znovu ovládá strach a nedůvěra v soukromí se mluví jinak než na veřejnosti.
Pokud se chceme zvednout, musíme se vrátit k podpoře lokálních firem, vybudovat stabilní podnikatelské prostředí, zrušit dotacemi pokřivený trh a vrátit do českých rukou strategické komodity. Musíme přestat stavět montovny a začít tvořit produkty s vysokou přidanou hodnotou.
Evropská unie ? Promarněná šance a diktát úředníků odtržených od reality
Vstup do EU jsem v referendu podpořil. Chtěl jsem férovou obchodní spolupráci suverénních států. Nechtěl jsem ale komise, které zakazují a omezují trhy, dotace pokřivující podnikání, společné vlajky, hymny a už vůbec ne společnou armádu. Dobrá myšlenka se zvrhla v politický projekt na řízení Evropy. Zde musíme být velmi aktivní a pokusit se vrátit EU k původním myšlenkám.
Jsem 51letý pivovarník , otec čtyř dětí, křtěný a s vírou v tradiční rodinu. Za svými slovy stojím, i když současné vládě se to nelíbí. Bál jsem se když jsme stáli před kordonem policie za covidu, ale víc se bojím o budoucnost našich dětí.
Naše země už přežila mnoho krizí a vždy se zvedla. Po dešti přijde slunce. Bohužel, právě teď teprve začíná pršet a bouřka je teprve před námi.
