Článek
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v království Českém, objevil se hrozný drak jménem Dozimetr.
Nebyl to obyčejný drak, jaké známe z jiných pohádek. Tento měl sedm hlav a každá z nich měla zvláštní schopnost, díky které se drak stal postrachem celého království:
První hlava uměla spolknout všechny státní zakázky. Co bylo určeno pro lidi, zmizelo v dračím chřtánu.
Druhá hlava se živila dotacemi a rostla, čím víc jich vysála.
Třetí hlava polykala veřejné peníze, až z pokladny nezbyl ani měšec.
Čtvrtá hlava neustále telefonovala, šeptala a domlouvala se potají.
Pátá hlava chrlila dary a sliby, aby si lidi koupila.
Šestá hlava se uměla dívat vyboulenyma psíma očima tak smutně, že jí někteří ještě i litovali.
Sedmá hlava se tvářila, že nic neví, že ona přece za nic nemůže.
Drak Dozimetr sídlil ve velkém STANu uprostřed temného lesa, obklopen družinou z Rakouska. Bylo to podivné společenství, tvářili se, že s drakem nemají nic společného, a přesto mu nosili potravu a hýčkali si ho .
„Ale kdepak! My s ním nemáme nic společného,“ tvrdili, když se jich lidé ptali. „On jenom… ehm… náhodou spí v našem STANu.“
Jenže lidé dobře věděli, že to není pravda.
Království trpělo. Peněz ubývalo, lidé platili stále více a za odměnu dostávali stále méně. Kdo se proti drakovi ozval, toho drak zasypal sliby a někdy i dary. Někteří se nechali koupit, jiní se báli a mlčeli.
Ale pak se z vesnice jménem Přísaha zvedla skupina odvážných lidí. Nebyli to rytíři v brnění ani kouzelníci s hůlkami byli to obyčejní muži a ženy, řemeslníci, hospodáři a otcové a matky rodin. Měli už dost toho, jak drak požírá celé království.
Když přišli k lesu, drak na ně zařval a začal chrlit dary a sliby. Ale lidé z Přísahy se nenechali zlákat. „Naše země není na prodej!“ volali.
Drakovi to bylo k zlosti. Zkoušel psí oči, dělal, že nic neví, a nakonec křičel, že on za nic nemůže. Ale tentokrát mu to nebylo nic platné. Lidé z Přísahy se semkli, nepodlehli a společnými silami draka z království vyhnali.
A co družina z Rakouska ve STANu? Ta dál tvrdila, že s drakem neměla nikdy nic společného. Ale lidé se už nebáli. Viděli, jak dlouho se ve STANu drak skrýval a jaké škody způsobil. Proto vyhnali i družinu a STAN zbořili, aby se tam už nikdy žádný drak neuhnízdil.
A tak nakonec v království zvítězila pravda a spravedlnost. Lidé si řekli: „Drak Dozimetr možná někde číhá a čeká, až se zase nastěhuje do nějakého STANu. Ale tentokrát už marně, protože poctiví lidé, budou bdít a ohlídaji to, aby se to už nikdy nestalo.“
A od té doby, když se v království objeví kouř slibů a dary podezřelého lesku, lidé si vzpomenou na draka Dozimetra. A raději než mlčet, povstanou a řeknou: „Už nikdy víc!“
